Diastáza trápí hlavně ženy po porodu. Jaké volit cviky?

Co je diastáza?

Diastáza, kterou možná znáte také jako rozestup břišních svalů, je problém, který je velmi úzce spojován s těhotenstvím. Podle dostupných zdrojů trápí tyto obtíže 6 týdnů po porodu až 60 % rodiček, ještě po roce se diastáza vyskytuje u 33 % z nich. Kromě gravidních žen ale postihuje také pacientky po menopauze. Úplnou výjimkou není ani diastáza u mužů, zřídka se pak objevuje také diastáza u dětí. Diastáza bývá rovněž následkem operace.

Při diastáze dochází k rozvolnění vazivové lišty, takzvané linea alba, která spojuje pravou a levou polovinu přímého břišního svalstva, přičemž k rozestupu může dojít jak po celé její délce, tak i pouze v některé z jejích částí. V postižené oblasti je pak viditelný znatelný propad svalu, anebo naopak vypoulení břišních orgánů, které se skrze mezeru protlačují ven, a to po aktivaci svalů, ale rovněž v klidovém stavu. Při diastáze se vnitřní břišní orgány ocitají bez svalové ochrany. To je dáno tím, že linea alba po roztažení zeslábne a pruhy přímého břišního svalu jsou rozjeté do stran.

O diastáze mluvíme v momentě, kdy je rozestup širší než 2 centimetry. Záleží rovněž na hloubce a schopnosti pracovat s břišní stěnou. Hloubka se v tomto případě dá snadno otestovat pomocí prstů, které pacient vtiskne mezi hrany přímých břišních svalů a pozoruje, jak hluboko se zanoří. V opačném případě může být linea alba vypoulená, pak mluvíme o stříšce. 

Kromě výše zmíněných faktorů může za rozvojem diastázy stát také například:

• obezita,
• špatné držení těla,
• přetížení břišních svalů.

Diastáza po porodu

Pravděpodobně nejčastěji se slovo diastáza skloňuje ve spojitosti s porodem. Jedná se totiž o zcela přirozený proces, ke kterému v průběhu těhotenství dochází vlivem hormonů i nitrobřišního tlaku. Po porodu by se však rozestup měl samovolně stáhnout. Děje se tak ale pouze za předpokladu, že rodička měla před otěhotněním funkční core, tedy střed těla. V takovém případě nemusí po porodu k zatažení vyvíjet téměř žádné úsilí.

V opačném případě, tedy pokud žena před otěhotněním necvičila, k samovolnému zatáhnutí diastázy zpravidla nedojde. O to větší úsilí je pak potřeba věnovat poporodnímu cvičení.

Diastáza u mužů

Ačkoli je diastáza častěji spojována s ženami, tímto typem obtíží mohou trpět také muži. V jejich případě bývá na vině hlavně nadváha, kdy se tuk ukládá nejen v podkoží ale také mezi orgány. Takovému tuku říkáme viscerální, a právě muži jsou jeho vznikem ohrožení více než ženy. A jak přesně souvisí s diastázou? Zvýšené množství viscerálního tuku vytváří tlak na břišní stěnu, která časem povolí.

Diastáza u dětí

 V některých případech se může diastáza objevit také u dětí, typicky u novorozenců, kteří neumí dostatečně aktivovat břišní svaly. V takovém případě může být diastáza velký problém. Brání jim totiž v efektivním sání mléka a způsobuje bolesti břicha. Děti s diastázou mívají navíc problémy s vyprazdňováním. Diastáza může potrápit i starší děti, u kterých bývá na vině špatné držení těla, a to například:

• valgózní kotníky,
• nedostatečně vyvinutá klenba,
• nohy do písmene x,
• povolené svaly břicha,
• lordóza či skolióza,
• zkrácené šíjové svaly.

Jak u malých, tak i u velkých dětí platí, že je při podezření na diastázu potřeba bez zbytečných odkladů vyhledat lékaře, který diagnózu potvrdí a doporučí dítěti cvičení pod dozorem fyzioterapeuta.

Diastáza břišních svalů: rizika

S diastázou je spojena celá řada doprovodných komplikací, které mohou pacientům způsobit velké množství nepříjemností a celou situaci ještě zhoršit. Mají například zvýšený sklon k rozvoji kýly, což je způsobeno oslabenou břišní stěnou. A vzhledem k tomu, že páteř nemá v břiše oporu, „padá“ dopředu i dozadu, což má za důsledek útlak meziobratlových plotének. Oporu pak ztrácejí také střeva, což vede k problémům s trávením a vylučováním.

Postavení kvůli oslabenému vazivu mění také bránice, jejíž špatná funkce vede k rozvoji refluxu, který je spojený s nepříjemným pálením žáhy. V případě nedostatečné činnosti pánevního dna může pacientky potrápit také inkontinence, bolesti v kříži a bedrech či potíže s početím. Problém samozřejmě představuje diastáza také z pohledu estetiky. Břicho je totiž vyvalené bez ohledu na množství podkožního tuku.

Diastáza: cvičení

Pokud chce někdo vyrýsovat břišní svalstvo, zpravidla jej posiluje zkracováním, tedy pomocí sedů lehů, sklapovaček a podobné zátěže. A přesto že pravidelné cvičení tohoto typu opravdu vede k posílení svalstva a tedy i břišní stěny, pacienti s diastázou by se mu měli vyhýbat. Při ohýbání páteře a zátěži je na přední stěnu totiž vyvíjen velký tlak. Posilováním navíc dochází zároveň ke zkracování, během kterého se svaly mají tendenci rozestupovat.

Na druhou stranu je nutné podotknout, že posílené přímé břišní svaly rozhodně nejsou problém. Ten nastává až v momentě, kdy jsou zkrácenější a silnější než ostatní svaly břicha. Z toho důvodu musí být posilování břicha vždy vyvážené a různorodé.

Pacienti s diastázou a obecně ženy po porodu či jedinci se špatným držením těla by proto měli začínat posílením vnitřního břišního svalstva. V takovém případě se nabízí například vzpor (plank nebo také prkno), který však může být pro začátečníky náročnější. Pak je dobré začít například s pozicí kočky z vývojové kineziologie, pokročilejší pak mohou přejít do pozice medvěda.

Kromě posílení vnitřních břišních svalů by se pacienti měli soustředit také na kroky, které vedou ke změně držení a používání těla, protože v případě souladu se rozestup zaceluje.

Konkrétní cvičení na diastázu

Pozice medvěda
Vzhledem k tomu, že při diastáze se zaměřujeme především na posilování vnitřních svalů, představuje ideální cvik například již zmíněná pozice medvěda. Jak na něj? Stojíte na všech čtyřech a dolní končetiny máte v takové pozici, aby byla pánev v neutrální poloze. Bederní páteř je dlouhá a protažená a stejně tak i páteř hrudní. Ramena jsou tažena směrem k pánvi a hlava v prodloužení páteře. Dlouhá a protažená je v tomto momentě i břišní stěna.

Jakmile se tělo nachází ve správné poloze, zatlačíte špičkami nohou do země a odlehčíte kolena. Stačí jen pár milimetrů nad zem. V tomto momentě dochází k aktivaci hlubokých břišních svalů a zpevňování břišní stěny zevnitř.

Dechová gymnastikaPoložte se na záda, pokrčte nohy a opřete se chodidly o zem. Ruku si položte pod pupík a nadechujte se do bříška. Měla byste cítit, jak se vám s nádechem zvedá. Při maximálním nádechu jsou spodní žebra roztažená do stran a předozadně. Začněte pomalu vydechovat. Hrudník sklouzává dolů, žebra sjíždí směrem k břichu a na konci maximálního výdechu byste měla cítit aktivitu dolních břišních svalů. Pokud si nejste jistá, zda spodní břicho zabírá, položte prsty pod pánevní výčnělky. Tam ucítíte zatnutí svalu.

Cvičení hlubokého stabilizačního systémuLežte na zádech a dolní končetiny pokrčte v kolenou i kyčlích. Nohy rovnoměrně opřete celými ploskami o podložku a vytahujte se za temenem hlavy a kostrčí. Napřimte páteř, bradu nepatrně přitlačte k hrudníku a ruce položte na spodní část břicha. Při nádechu nosem rozvíjejte břicho směrem nahoru ke stropu a do stran. Při výdechu ústy břichem naopak mírně klesejte, ale i nadále zachovávejte jeho válcovitý tvar.

Jak účinně bojovat proti diastáze břišních svalů?

Kromě diagnostiky je při boji s diastázou nutné dodržovat určité zásady, které mohou k zacelení rozestupu výrazně přispět. Pacienti by se například měli naučit pracovat s napětím břišní stěny, to jinými slovy znamená naučit se:

• aktivovat nitrobřišní tlak,
• probudit i relaxovat pánevní dno,
• zapojit nejhlubší břišní sval transversus,
• zapojit vnější i vnitřní šikmé svaly.

Důležitou roli hraje také držení těla, které by mělo být vzpřímené, dále osvojení dechových stereotypů, kam patří třeba břišní dýchání, a v neposlední řadě také pravidelný pohyb. Kromě volby správných cviků je rovněž třeba přenést poznatky do denních rutin. V případě čerstvých maminek je například nutné myslet na správné zvedání dítěte. To by pacientka nikdy neměla dělat za pomoci zad, ale naopak se zapojením nohou a hýždí. Zvedat by předměty měla výhradně z podřepu s rovnými zády. U obézních pacientů je nutná také redukce tělesné hmotnosti.

Zejména ženy po porodu se velmi často ptají, zda je řešením diastázy břišních svalů operace. Chirurgický zákrok skutečně představuje jednu z alternativ, v mnoha případech je ale zcela zbytečný. K operaci se přistupuje spíše u závažnějších případů diastázy, například tehdy, pokud je přítomna kýla anebo velký nadbytek kožního krytu.

Pokud si to situace vyloženě nežádá, lékaři se operaci snaží spíše vyhnout a raději doporučují cviky na diastázu. Neřeší totiž příčinu, ale pouze následky. A z jakých dalších důvodů je lepší zvolit cvičení než operaci?

• Operací se cvičení nevyhnete. Cvičit musíte před zákrokem i po něm.
• Cvičením řešíte příčinu diastázy, což vám umožňuje se dalším obtížím vyhnout.
• Cvičením nedochází k invazivnímu zákroku, nevznikají tedy jizvy, které mohou omezovat funkci svalů.
• Po operaci je třeba po dobu několika týdnů bez přestávek nosit speciální stahovací pás a dodržovat řadu opatření.
• Abdominoplastika, jak se zákroku říká, je poměrně drahá záležitost a ve většině případů není hrazena pojišťovnou.

Zdroje: wikiscripta.eu, strenerkou.cz, idnes.cz