Granulom bývá následkem infekce či chronického zánětu. Běžně se objevuje při tuberkulóze či sarkoidóze

Granulomy mohou být asymptomatické, ale v některých případech mohou vést ke zdravotním komplikacím. Děje se tak ve chvíli, kdy naruší funkci orgánů nebo tkání, kde se vytvoří. Je proto důležité v rámci stanovení diagnózy rozpoznat příčiny  jejich vzniku, aby mohla být zvolena správná léčba a zabránilo se rozvoji závažnějších komplikací.

Co je to granulom?

Granulom představuje specifický typ zánětlivé odpovědi organismu, která vzniká v důsledku neschopnosti těla zničit nebo odstranit určité cizí látky, mikroorganismy či dráždivé částice. Tyto látky jsou příliš odolné vůči běžným mechanismům imunitní obrany, a proto tělo zvolí alternativní způsob, jak se s nimi vypořádat.

Imunitní buňky, zejména makrofágy, se shlukují kolem cizí látky a postupně vytvářejí charakteristický uzlík, který je nazýván granulomem. Tento proces může být výsledkem infekce, chronického zánětu nebo autoimunitní reakce. Existuje přitom několik typů granulomů, které jsou rozděleny podle jejich příčin a lokalizace v těle:

• Infekční granulomy vznikají při infekcích, například při tuberkulóze, histoplazmóze nebo mykobakteriálních infekcích. Tyto granulomy se typicky tvoří v plicích, ale mohou postihovat i jiné orgány.
• Neinfekční granulomy se tvoří v důsledku autoimunitních onemocnění, jako je sarkoidóza nebo Crohnova choroba. Zánětlivé buňky se shlukují v místě, kde tělo mylně identifikuje vlastní tkáň jako hrozbu.
• Zánětlivé granulomy mohou vzniknout po dlouhodobé expozici dráždivým látkám, jako jsou některé chemikálie nebo prachové částice (např. silikóza či azbestóza).
• Granuloma annulare je zvláštní forma kožního granulomu, která se projevuje vyrážkou ve tvaru prstenců, často bez známé příčiny. Tento typ postihuje zejména kůži a je obvykle neškodný.

Granulomy hrají důležitou roli v ochraně organismu, i když samy o sobě mohou způsobit problémy, pokud se nacházejí v citlivých oblastech těla, jako jsou plíce nebo mozek. Mohou se objevovat jako reakce na dlouhodobý zánět a někdy přetrvávají v těle mnoho let, často bez toho, aby způsobovaly zjevné příznaky. [1, 2, 3, 4, 5]

Jak granulom vypadá?

Granulomy jsou mnohdy struktury, které mohou být rozpoznány pouze pod mikroskopem, ale ve vzácných případech mohou být i dostatečně velké, aby byly viditelné pouhým okem, a to jako malé uzlíky nebo bulky. Typickým znakem granulomu je přítomnost makrofágů, které se shlukují okolo cizího materiálu nebo mikroorganismu. Uvnitř granulomu se mohou nacházet epiteloidní buňky, které jsou modifikovanou formou makrofágů, a obrovské mnohojaderné buňky vznikající spojením několika makrofágů dohromady.

V pokročilejších granulomech může dojít k nekróze (odumírání tkáně), kdy se centrální část granulomu stává nekrotickou a tvoří tzv. kaseifikační nekrózu, což je běžné u infekcí, jako je tuberkulóza. Okolí granulomu může být obklopeno vrstvou fibroblastů, tedy buněk, které produkují vláknitou tkáň, a to může vést k vytvoření jizvy v okolí granulomu.

Na klinickém zobrazení, například na rentgenovém snímku, mohou granulomy vypadat jako malé kulovité útvary nebo uzlíky, obvykle v plicích nebo jiných orgánech. Některé granulomy mohou být také kalcifikovány, což znamená, že se v nich ukládá vápník a stávají se tvrdými. To je známkou toho, že granulom existuje již delší dobu. [6, 7, 8, 9]

Jaké má granulom příčiny?

Příčiny vzniku granulomů jsou velmi rozmanité a závisí na konkrétní povaze dráždivé látky nebo mikroorganismu, který tělo napadne. Mezi nejčastější příčiny patří infekční agens, jako jsou bakterie, viry, houby nebo paraziti. Tuberkulóza způsobená bakteriemi Mycobacterium tuberculosis je jedním z nejznámějších příkladů granulomatózního onemocnění, kdy tělo reaguje na bakterii tvorbou granulomů v plicích.

Další běžnou příčinou granulomů jsou autoimunitní a zánětlivá onemocnění, jako je sarkoidóza nebo Crohnova choroba. U těchto stavů tělo omylem útočí na vlastní tkáně a vytváří granulomy v důsledku chronického zánětu. Cizí tělesa, jako jsou šicí materiály po chirurgických zákrocích nebo vdechnuté částice, mohou také vyvolat vznik granulomů, když je imunitní systém rozpozná jako cizí a pokusí se je izolovat.

Mezi méně časté, ale významné příčiny zmíněných potíží pak patří rovněž reakce na některé léky, které mohou vyvolat imunitní odpověď v podobě granulomů. Tento jev je známý jako lékově indukovaný granulom a je pozorován například u některých biologických léčiv nebo antibiotik. [10, 11, 12, 13]

Komplikace spojené s granulomy

I když granulomy samy o sobě nemusí způsobovat potíže, jejich přítomnost může vést k různým zdravotním komplikacím, zejména pokud se nacházejí v důležitých orgánech. Komplikace granulomů závisí na jejich velikosti, umístění a příčině vzniku. Zde jsou některé hlavní komplikace spojené s granulomem:

• Respirační problémy: granulomy v plicích, jako například u tuberkulózy nebo sarkoidózy, mohou omezovat dýchací schopnosti. Při hromadění granulomů v plicní tkáni se snižuje schopnost výměny kyslíku a oxidu uhličitého, což může způsobit dušnost, kašel, nebo dokonce plicní hypertenzi.
• Poškození nervů: pokud granulomy tlačí na nervy, mohou způsobit bolest, brnění, necitlivost, nebo dokonce slabost v dané oblasti těla. Granulomy v centrální nervové soustavě mohou vyvolat neurologické problémy, jako jsou záchvaty nebo poruchy rovnováhy.
• Porucha funkce orgánů: granulomy v orgánech, jako jsou játra, ledviny nebo srdce, mohou narušit jejich normální funkci. Zánětlivý proces a tlak způsobený granulomy může vést k selhání orgánu, pokud není včas léčen.
• Kalcifikace: některé granulomy mohou v průběhu času kalcifikovat, což znamená, že se do nich ukládají vápenaté soli. To může vést k tvrdnutí granulomu a jeho viditelnosti na zobrazovacích metodách, přičemž kalcifikovaný granulom může zhoršovat funkci orgánu, pokud se nachází na kritickém místě.
• Infekce: v některých případech může být granulom zaměněn za absces nebo jinou formu infekce. Navíc může granulomatózní tkáň podporovat rozvoj sekundární infekce, pokud není adekvátně léčena. [14, 15, 16, 17]

Diagnostika a léčba granulomu

Na přítomnost granulomu v organismu se zpravidla přijde náhodou při vyšetření jiného problému. Diagnostika potíží pak obvykle začíná pečlivým rozhovorem s pacientem a fyzikálním vyšetřením. Lékař se ptá na příznaky, anamnézu a rizikové faktory. Zajímat ho bude, zda pacient necestoval v poslední době do rizikových oblastí, jestli nebyl vystaven nějakým chemikáliím či nevyskytuje-li se v jeho rodině nějaké autoimunitní onemocnění.

Některé granulomy bývají zachyceny na rentgenových snímcích. V případě složitějších nebo hluboko uložených granulomů se používají pokročilejší metody, jako je CT (počítačová tomografie) nebo MRI (magnetická rezonance). Tyto metody poskytují detailní zobrazení orgánů a umožňují lékařům přesně určit jejich velikost a umístění. U orgánů, jako jsou játra nebo ledviny, může být užitečný i ultrazvuk, který je neinvazivní a poměrně rychlý.

V rámci stanovení diagnózy se pak provádí také biopsie, což je odebrání malého vzorku tkáně z postiženého místa. Tento vzorek je poté podroben mikroskopickému vyšetření, aby se zjistilo, zda obsahuje specifické buňky, které tvoří granulom. Biopsie je důležitá pro určení přesné příčiny potíží a umožňuje rozlišit mezi infekčními, autoimunitními a jinými typy granulomů.

Kromě toho mohou být provedeny laboratorní testy, jako je vyšetření krve, které pomůže odhalit známky zánětu nebo přítomnost autoimunitních markerů. U některých onemocnění, jako je sarkoidóza, se sledují specifické hodnoty, například hladina enzymu ACE, jenž může být indikátorem zánětlivého procesu.

Následná léčba granulomu se pak odvíjí od jeho příčiny, lokalizace a přítomnosti příznaků. Existuje přitom několik možných léčebných přístupů, kam patří:

• Antibiotická nebo antimykotická léčba: pokud je granulom způsoben infekcí, například tuberkulózou nebo plísněmi, léčba je založena na užívání vhodných antibiotik nebo antimykotik. Tuberkulózní granulomy vyžadují dlouhodobou léčbu antibiotiky, často v délce několika měsíců.
• Kortikosteroidy: u autoimunitních a zánětlivých onemocnění, jako je sarkoidóza nebo Crohnova choroba, jsou často předepisovány kortikosteroidy. Ty snižují zánět a potlačují imunitní reakci, což vede k zmenšení granulomů a zmírnění příznaků. V některých případech může být nutné užívání dalších imunosupresivních léků, pokud jsou kortikosteroidy neúčinné nebo je potřeba jejich dávku snížit kvůli nežádoucím účinkům.
• Chirurgický zákrok: pokud granulom způsobuje vážné komplikace, může být nutná chirurgická intervence. Tato metoda se používá též v případech, kdy je nezbytné odstranit granulom způsobený cizím tělesem, jež nelze odstranit jinak.
• Biologická léčba: v některých případech, například u granulomů spojených s Crohnovou chorobou, mohou být použita biologická léčiva, která cílí na specifické části imunitního systému.
• Monitorování: pokud granulomy nezpůsobují žádné obtíže a nevykazují známky růstu nebo šíření, lékaři mohou zvolit pravidelné kontroly a sledovat stav pacienta, aniž by byla potřeba aktivní léčba.

Jak rozvoji granulomu předejít?

Prevence vzniku granulomů spočívá především v předcházení infekcím a chronickým zánětům, které jsou jejich nejčastější příčinou. V případě infekčních onemocnění, jako je tuberkulóza, je důležité dodržovat preventivní opatření, jako jsou očkování, hygiena a včasná diagnostika a léčba. Očkování proti tuberkulóze je například jedním z hlavních opatření, které snižuje riziko vzniku granulomů způsobených touto infekcí.

U autoimunitních a zánětlivých onemocnění je prevence obtížnější, ale pravidelné sledování a včasná léčba zánětlivých stavů mohou pomoci minimalizovat riziko vzniku granulomů. Vyhýbání se látkám nebo faktorům, které mohou vyvolat autoimunitní reakce, jako jsou některé léky nebo chemické látky, může rovněž snížit pravděpodobnost vzniku granulomů. [18, 19, 20, 21, 22]

Zdroje: nzip.cz, wikiskripta.eu, healthdirect.gov.au, my.clevelandclinic.org, medicalnewstoday.com, mountsinai.org, ncbi.nlm.nih.gov, sciencedirect.com, dermatologiepropraxi.cz, healthline.com, mdpi.com, webmd.com