Ačkoli je tuberkulóza vnímaná jako problém minulosti, je dnes vedle malárie a AIDS jednou z nejčastěji zabíjejících infekčních nemocí. Každoročně jí onemocní kolem 10 milionů lidí a zhruba 1,7 milionu z nich jejím následkům podlehne. Největší úmrtnost je každoročně zaznamenávána v rozvojových zemích, a to hlavně kvůli nedostatečné hygieně a lékům.
Ve vyspělých zemích se dnes tuberkulóza téměř nevyskytuje. V posledních letech však vznikají nové kmeny bakterií, které jsou proti používaným lékům rezistentní. Nemoc se poměrně často objevuje u narkomanů a lidé bez domova. Umírají na ni také pacienti s HIV/AIDS.
Jak dojde k nákaze?
Původcem onemocnění je bakterie Mycobacterium tuberculosis, která nejčastěji postihuje plíce. Existuje však i její mimoplicní forma nemoci. Konkrétně se může týkat:
- Kůže
- Uzlin
- Kostí
- Kloubů
K infikaci dochází zpravidla přímým stykem s nakaženým člověkem, konkrétně vzdušnou cestou. Vzácně může být zdrojem nákazy také zvíře. Aby však k infikaci došlo, je potřeba s dotyčnou osobou strávit alespoň čtyři hodiny. Nakazit se člověk může také skrze poraněnou kůži, což se týká hlavně zdravotníků, kteří jsou s nakaženým v přímém kontaktu. Běžný je také přenos z nemocné matky na plod přes pupečník.
Příznaky tuberkulózy
Prvotní stádium, které následuje hned po infikaci, často probíhá bez výrazných příznaků. U dětí se může objevovat teplota, malátnost, únava či ztráta hmotnosti. Mezi běžné projevy patří také noční pocení, bolest na hrudi, dušnost a trvající kašel, který je nejprve doprovázený hlenem a později i krví. Některé formy mohou způsobit také zánět mozkových blan, ledvin či kostí.
Pokud se imunitnímu systému podaří v první fázi zárodky nemoci zlikvidovat, může tuberkulóza probíhat bez zjevných příznaků. Bakterie však může v těle zůstat v neaktivní formě a rozvinout se později. Zpravidla se tak děje:
- Při oslabené imunitě
- U starších lidí
- U podvyživených jedinců
- U lidí bez domova
- U pacientů s HIV/AIDS
Inkubační doba
Inkubační doba je 6 až 8 týdnů.
Diagnostika
Tuberkulózu odhalí lékaři pomocí rentgenu hrudníku, kožního testu a analýzy slin. Neméně důležitý je také tuberkulinový test.
Zejména v zemích, kde je nemoc nejrozšířenější, je způsob diagnostiky velmi zastaralý. Rozpoznána je zhruba jen polovina případů. Pokud jsou pacienti současně infikováni HIV, je úspěšnost ještě nižší. Léčba tak bývá zahájena příliš pozdě, jiní ji naopak nedostanou vůbec.
Léčba
Tuberkulóza se léčí antibiotiky, konkrétně antituberkulotiky, která se různě kombinují, aby se zabránilo vzniku rezistence vůči jednotlivým lékům. Cílem je zbavit nemocného co možná největšího množství bakterií. Doba léčby je závislá na rozsahu nemoci, platí ale obecné pravidlo, že k vyléčení je třeba minimálně 6 až 9 měsíců.
V rozvojových zemích se na následky nemoci běžně umírá, ve vyspělých státech může neléčená tuberkulóza způsobit zánět mozkových blan, slepotu či trvalé ochrnutí.
Prevence
Základem prevence je dodržování osobní hygieny a posilování imunity. Pokud onemocní někdo z okolí, je důležité se od něj izolovat. K lékaři by měl jít každý, kdo trpí déletrvající horečkou, dušností a bolestí na hrudi nebo vykašlává krev.
Očkování proti tuberkulóze
Jelikož byl výskyt tuberkulózy ve vyspělých zemích díky povinné vakcíně, hygieně a účinným antibiotikům snížen na minimum, přestalo se u nás v roce 2010 proti nemoci povinně očkovat. Momentálně jsou očkováni jen ti jedinci, kteří spadají do takzvané rizikové skupiny. Do té patří:
- Dítě, jehož rodič nebo rodiče prodělali či prodělávají aktivní tuberkulózu (to platí i pro sourozence a další členy domácnosti, ve které dítě žije)
- Dítě, které déle než tři měsíce pobývalo ve státě s vyšším výskytem tuberkulózy nebo v takové zemi pobýval rodič, sourozenec či jiný člen domácnosti
- Dítě, které bylo v kontaktu s nemocným tuberkulózou
