Gynekologické záněty jsou infekčními onemocněními, která způsobují především bakterie, viry, kvasinky a paraziti, v případě zánětů vulvy a pochvy mohou být zapříčiněny mechanicky či vzniknout v důsledku alergie. Za jeho vznikem může ale být třeba i lupénka, nebo může být původ neznámý.
Záněty vnitřních orgánů
Gynekologické záněty postihují vaječníky, vejcovody, děložní vazy a povázky pánevní. Infekce se nejčastěji šíří vzestupně z pochvy do děložní dutiny k vejcovodům a vaječníkům, dále až na povázku pánevní a děložní vazy.
Méně často se může infekce přenášet lymfatickými cestami či krví. Infekce snadněji postupuje po porodu, potratu, po instrumentálních zákrocích v děložní dutině, při invazivních diagnostických metodách – hysteroskopii a laparoskopii, dále při menstruaci či po zavedení nitroděložního antikoncepčního tělíska.
Infekce se mohou šířit i mimo pohlavní orgány
Sestupné šíření infekce vzniká přímým kontaktem se zánětlivými ložisky v dutině břišní (hlavně trávicí trakt či pánevní povázky), nejčastěji při zánětu slepého střeva.
Lymfatickým či krevním oběhem se může infekce rozšířit i z míst mimo pohlavní ústrojí, například u angíny, pneumonie (zánět plic) či otitidy (zánět středního ucha). U zánětu vnitřních rodidel se často jedná o infekce smíšené. Gynekologické záněty postihují nejvíc mladé ženy v plodném věku.
Při neléčení mohou záněty přejít do formy chronické, nebo často recidivují.
Subjektivní příznaky a léčba
Může být přítomna bolest v podbřišku, může, ale nemusí být přítomen poševní výtok, zvýšená teplota či horečka, často slabost až poruchy vědomí, nevolnost a únava. Podbřišek je na pohmat bolestivý, při postižení vazů a pobřišnice se mohou objevit i příznaky dráždění pobřišnice.
Ultrazvukové vyšetření může prokázat zvětšení vaječníků, hnisavou náplň vejcovodu či přítomnost malého množství volné tekutiny v malé pánvi.
Ohrožené jsou především mladé ženy
Lékařskou diagnózu doplňuje vyšetření krevního obrazu a biochemického rozboru krve, především však množství leukocytů a CRP (takzvaný C reaktivní protein). K léčbě se využívají širokospektrá antibiotika, nesteroidní antirevmatika, analgetika a klidový a pitný režim.
Gynekologické záněty postihují spíše mladé ženy v plodném věku. Při neléčení (například v případě, že jde o mírnější průběh či špatnou diagnostiku) může onemocnění poměrně snadno přejít do formy chronické, nebo často recidivující.
V těchto, dnes naštěstí už spíše výjimečných případech, mohou záněty pohlavních orgánů způsobovat trvalé zdravotní následky: bolestivou menstruaci i pohlavní styk, poruchy menstračního cyklu, srůsty v malé pánvi a sterilitu.
Záněty vulvy a pochvy
Nejčastější problematikou gynekologických ambulancí jsou záněty pochvy a vulvy, tedy vulvovaginitidy. Většina pacientek reaguje na běžnou jednorázovou léčbu a potíže zcela ustoupí. Je ale bohužel velká skupina žen, jejichž organismus na léčbu neodpovídá adekvátně, nebo je u nich obtížné stanovit přesnou diagnózu.
Původcem potíží jsou bakterie, viry, kvasinky a paraziti. Do této skupiny patří nejen například mykóza (vulvovaginální kandidóza), ale také jeden z typů oparů, herpes genitalis.
Subjektivními obtížemi pacientky jsou výtok, svědění či pálení pochvy i vulvy, někdy provázené bolestmi při pohlavním styku. Objektivní nález je zarudnutí vulvy i poševní stěny a výtok. Pro stanovení diagnózy je důležitý pohovor s pacientkou. Lékař by se měl dozvědět, kdy obtíže začaly, jakou žena používá antikoncepci a zda onemocnění nesouvisí se změnou sexuálního partnera. U opakujících se obtíží je nutné ptát se i na souvislost s menstruačním cyklem, to znamená, zda se například obtíže aktivují po menses či se opakují ve druhé polovině menstruačního cyklu. To vše lékaři umožní přesně určit příčinu obtíží.
Pro správné stanovení diagnózy jsou důležité pH testační papírky.
Normální mikrobiální prostředí pochvy je možné do pH 4,5, při jehož stanovení je důležitá technika odběru. Velmi vhodné je také mikroskopické vyšetření sekretu přímo v ambulanci a provedení tzv. aminového testu (tj. pomocí speciálních zásaditých sloučenin). Většina gynekologů však tuto diagnostiku ke škodě pacientek neprovádí a pouze odesílá odebraný materiál k laboratornímu vyšetření MOP (mikrobní obraz poševní) a
kultivaci z pochvy.
Záněty vulvy a pochvy – léčba
Trichomoniáza – původcem je prvok Trichomonas vaginalis, průkaz je možný mikroskopicky či kultivačním vyšetřením. Léčba je nutná metronidazolem perorálně (ústně), vždy léčíme současně i sexuálního partnera.
Mykotická vulvovaginitida – jedna z nejčastějších příčin výtoků a obtíží. Predisponujícím faktorem pro mykotickou infekci je zvýšená hladina estrogenů (těhotenství, antikoncepce s vysokou dávkou estrogenů), zvýšená konzumace cukru a bílého pečiva, léčba širokospektrými antibiotiky.
Dalšími rizikovými faktory jsou zvýšená lokální vlhkost a teplota, těsné kalhoty, punčocháče, koupání v chlorované vodě, parfémovaná toaletní mýdla a koupele, poševní tampony, mechanická antikoncepce a nedostatek zinku.
K léčbě se používá škála antimykotik, u recidivujících forem je vhodná dlouhodobá několikatýdenní léčba lokálně podávanými antimykotiky. Vhodné je vyšetření a přeléčení sexuálního partnera.
Laktobacilóza – jde o „tvarohovitý“ výtok jako při mykóze, rozlišení je možné pouze mikroskopicky. Léčba roztok jedlé sody 30–60 g na 1 litr vody 1–2× týdně.
Aerobní vaginitida – projevuje se žlutavým zapáchajícím výtokem. Léčba antimikrobiální, používají se kombinované preparáty. Současná léčba partnera není nutná.
Bakteriální vaginóza – je přítomen našedlý výtok, který ulpívá na poševní stěně, pozitivní aminový test. Spolehlivý průkaz je mikroskopický, jsou přítomny tzv. klíčové buňky. Léčba vaginálně či perorálně, léčba partnera není nutná.
Atrofická vaginitida – po přeléčení podáváme lokálně estrogeny ve formě vaginálních tablet, krémů či čípků. U postmenopauzálních žen bývá tato problematika o něco složitější a komplexnější, současně dominují také urologické obtíže, jako jsou inkontinence (únik moči), cystitidy (záněty močového měchýře) a další.
Chlamydiové infekce
Speciální kapitolu zasluhují v posledním desetiletí velmi často skloňované chlamydiové infekce, přičemž chlamydie jsou paraziti. Tyto infekce jsou sexuálně přenosné a mohou způsobit zánět jakékoli části zevního či vnitřního genitálu, včetně urologických zánětů. Projevují se bolestivým močením, někdy i pálením, krvácením po pohlavním styku a hlenohnisavým poševním sekretem. Neléčené chlamydiové infekce mohou způsobit i vleklé záněty dělohy (endometritida) a záněty vejcovodů (salpingitida), které se projevují nepravidelným krvácením a bolestmi v oblasti pánve a dolní poloviny břicha. Důsledkem může být i sterilita či mimoděložní těhotenství.