Zánět dělohy se léčí pomocí antibiotik. Ženy by ho nikdy neměly podceňovat

Zánět dělohy

Zdroj: Depositphotos

Trápí vás dlouhotrvající bolesti břicha a zad, krvácení mimo menstruaci, pálení při močení nebo třeba zapáchající výtok? Za rozvojem obtíží pravděpodobně stojí zánět dělohy, který může postihnout děložní hrdlo, sliznici dělohy nebo svalovinu děložního těla. Na vině přitom bývá hlavně nedostatečná hygiena či oslabená imunita, ale komplikace může způsobit i porod nebo potrat.

Jak vypadá děloha?

Děloha (latinsky utterus) je nepárový dutý svalový orgán, který je součástí ženského pohlavního ústrojí. Nachází se v malé pánvi, svým tvarem částečně připomíná hrušku a může mít různou velikost v závislosti na tom, zda je žena bezdětná (7-8 cm), nebo už rodila (8-10 cm). Součástí tohoto orgánu je přitom děložní hrdlo a děložní tělo, které se v horní části vyklenuje v děložní dno.

Děložní hrdlo (děložní krček, cervix uteri) je nejspodnější část dělohy, která tvoří jakousi bariéru mezi pochvou a dutinou děložního těla. Do pochvy ční děložní hrdlo v podobě děložního čípku. Děložní tělo (corpus uteri) pak představuje větší dutinu, která má trojúhelníkovitý tvar a ve spodní části přechází do děložního hrdla. Samotná děložní stěna se skládá ze tří částí, kam patří:

  • děložní sliznice (endometrium),
  • svalová vrstva (myometrium),
  • povrchová neboli serózní vrstva (perimetrium).

Co je zánět dělohy?

Zánět dělohy představuje z lékařského hlediska poměrně široký pojem, jelikož se tento orgán i jeho stěna skládají hned z několika různých částí, které mohou být zánětlivým procesem ovlivněny. Ačkoliv se v mnoha případech jednotlivé záněty prolínají, nemoc může samozřejmě postihnout i každou část dělohy samostatně.

Infekce do ženského těla proniká několika odlišnými způsoby. V případě vzestupné cesty bývá za rozvoj komplikací zodpovědná snížená obranyschopnost organismu, hormonální porucha nebo třeba špatná hygiena, díky čemuž se bakterie postupně dostanou ze zevních rodidel přes pochvu až do dělohy.

O sestupné cestě pak lékaři hovoří ve chvíli, kdy dojde k rozšíření zánětu z jiného místa v oblasti pánve (například při apendicitidě). Další možností, jak se nemoc v organismu pacientky šíří, je přenos prostřednictvím krve a lymfatického systému. V tomto případě na vině bývá zánětlivé ložisko na jiném místě (například zanícený zub).

Typy zánětů

Pokud je infekce omezená pouze na děložní hrdlo, hovoříme o cervicitidě (cervicitis). Zánětlivý proces, který se týká děložního těla, pak může postihnout děložní sliznici (endometritida), odtud často přechází na děložní svalovinu (endomyometritida) a někdy dokonce proniká až na pobřišnici na povrchu dělohy (perimetritida).

Zánět děložního hrdla (cervicitida)

Cylindrický hlenotvorný epitel, který tvoří děložní hrdlo, je mnohem náchylnější k infekci než samotná sliznice pochvy. Zánět bývá způsoben různými mikroorganismy, mezi které se řadí především stafylokoky, streptokoky (Streptococcus pyogenes, Streptococcus agalactiae) nebo enterokoky. Ty mohou na místo proniknout při sexuálním styku nebo třeba při porodu.

V děložním hrdle se mohou uchytit také bakterie přenášené pohlavním stykem, kam patří Neisseria gonorrhoeae (původce kapavky), Chlamydia trachomatis (původce chlamydiové infekce), gonokoky nebo herpes virus. Ty mohou na místě přežívat poměrně dlouhou dobu, aniž by pacientka zaznamenala nějaké obtíže. Někdy však způsobují hnisavý výtok, svědění či další obtíže a mohou postoupit směrem vzhůru.

Zánět děložní sliznice (endometritida)

Tento problém se ve většině případů rozvíjí vlivem působení mikroorganismů, které se na sliznici těla dělohy přenesou z již zaníceného děložního hrdla. Bakterie se na tomto místě ovšem mohou rozmnožit také po porodu, potratu nebo některých chirurgických výkonech. Výjimkou pak není ani situace, kdy se infekce rozvine vlivem zanícení otlaků a okolí odumřelé tkáně, která souvisí s používáním nitroděložního tělíska.

Zánět svaloviny těla děložního (myometritida)

Na zánět sliznice v některých případech navazuje také zánět svaloviny děložního těla. Ten samostatně vzniká pouze v ojedinělých případech a bývá spíše spojený se zánětem dalších vrstev dělohy. Je-li zároveň postižena děložní sliznice i svalovina, lékaři hovoří o endomyometritidě.

Zánět obalu a závěsu dělohy (perimetritida)

Pod názvem perimetrium se ukrývá vnější vrstva dělohy, která je tvořena pobřišnicí, což je tenká blána vystýlající břišní a pánevní dutinu. K jejímu zanícení dochází například ve chvíli, kdy se na dané místo rozšíří infekce ze svaloviny děložního těla (myometrium) nebo z vejcovodů. Perimetritida ovšem může vzniknout také penetrujícím poraněním vagíny, rozpadem maligního nádoru či jako následek infekce děložní svaloviny v období šestinedělí (puerperální myometritida).

Hluboký pánevní zánět

Potíže se mohou v některých případech rozšířit také do okolních orgánů, což se označuje jako hluboký pánevní zánět (PID – pelvic inflammatory disease). Jedná se o infekci horního genitálního traktu, která se u pacientek rozvíjí ve chvíli, kdy bakterie proniknou z pochvy skrze cervikální hlen nejen do dělohy, ale také do vejcovodů a vaječníků.

Jaké má zánět dělohy příčiny?

Rozvoj komplikací mohou v tomto případě způsobit různé faktory. Infekce do ženského těla proniká například vlivem nedostatečné či špatně prováděné hygieny. Onemocnění se však může rozvinout také při krvácení (například během menstruace), jelikož přítomná krev alkalizuje pochvu a činí její prostředí méně kyselým, čímž usnadňuje průnik bakterií ze zevních rodidel dále do dělohy.

Mezi nejpostiženější skupiny obyvatelstva se řadí ženy ve věku od 25 do 30 let. K rozvoji obtíží často dochází během porodu nebo potratu, jelikož zadržené zbytky tkáně a krevních sraženin bývají dobrou živnou půdou pro nejrůznější mikroorganismy. Na vině pak mohou být i různé chirurgické zákroky nebo nitroděložní tělísko a svou roli zde hraje také snížená obranyschopnost organismu, která vznik zánětu výrazně usnadňuje.

Vzhledem k tomu, že se zánět dělohy může rozvinout také po intimním styku, mezi rizikové faktory se samozřejmě řadí časté střídání sexuálních partnerů (promiskuita). Kromě toho se pak infekce může přenést také z jiné části těla, a to krevní nebo lymfatickou cestou. Pokud tedy ženu trápí gynekologické obtíže a zároveň se v jejím těle nachází jiné infekční ložisko, je nutné konzultovat situaci s gynekologem.

Jaké má zánět dělohy příznaky?

Pokud jde o typické projevy zánětu dělohy, ženy si nejčastěji stěžují na nepříjemnou bolest v podbřišku a v bederní krajině, která má trvalý charakter. V těžších případech se objevuje také hlenovitý až hnisavý výtok, který nepříjemně zapáchá, a pacientky mohou navíc zaznamenat bolest, svědění či pálení při močení a vyprazdňování (defekaci).

Kromě dlouhodobých bolestí břicha se pak může dostavit také krvácení nebo špinění mimo menstruaci a výjimkou nejsou ani další poruchy menstruačního cyklu. Krvácení může být delší, silnější a bolestivější než obvykle, a proto je vhodné mít přehled o tom, kdy měla menstruace začít a kdy obvykle končí. Jakékoliv výchylky, které nemají zjevnou příčinu, mohou poukazovat na zánět dělohy.

Aby toho nebylo málo, pacientky mohou zaznamenat také řadu celkových obtíží. K těm se řadí například zvýšená teplota, horečka nebo zimnice. Kromě toho bývají ženy výrazně unavené a schvácené, mohou pociťovat nevolnost a jejich děloha může být prosáklá, zvětšená a bolestivá při pohmatu. Pokud se zánět dělohy neléčí, může navíc dojít k rozvoji nepříjemných komplikací.

Z děložního hrdla se může infekce přesunout také do těla dělohy a existuje samozřejmě i možnost rozšíření zánětu na další okolní struktury (nejen ty, které jsou součástí pohlavního ústrojí). Generalizovaný zánět se pak může krevní či lymfatickou cestou dostat prakticky na jakékoliv místo ženského organismu. V některých případech pak ženám vlivem (opakovaného) zánětu dělohy hrozí neplodnost nebo mimoděložní těhotenství.

Diagnostika zánětu dělohy

Pokud vás trápí gynekologické obtíže, jistě přemýšlíte, jak poznám zánět dělohy a jak je možné tyto komplikace odlišit od jiných nemocí s podobnými příznaky. Důležité je co nejdříve vyhledat svého gynekologa, který kromě základního vyšetření indikuje také krevní testy a vyšetření pomocí ultrazvuku.

Diagnostika v tomto případě ovšem bývá poměrně obtížná, jelikož někdy nejde jednoduše odhalit, o jaký konkrétní druh zánětu se jedná. Infekce totiž může postihnout pouze některé části dělohy, ale jindy přechází v hluboký pánevní zánět, kdy jsou zasaženy i vejcovody a vaječníky. Dále je pak nutné odlišit zánět dělohy od zánětu močového měchýře (cystitida) a zánětu slepého střeva (apendicitida).

Léčba zánětu dělohy

Ať už se ve vašem případě rozvinul zánět dělohy po porodu, nebo jsou komplikace výsledkem nedostatečné hygieny, je nutné je co nejrychleji začít řešit. Jakmile vyjde najevo, jaké onemocnění je za rozvoj symptomů zodpovědné, lékař provede stěr, pomocí kterého odhalí konkrétního původce obtíží. Poté předepíše antibiotika specifická pro daný druh bakterií.

Kromě toho je vhodná také lokální léčba, která se provádí prostřednictvím různých čípků, mastí a výplachů. Pokud pacientka nic nezanedbá, zánět dělohy by měl postupem času vymizet. Bude-li však své příznaky ignorovat, infekce se pravděpodobně rozšíří také do vejcovodů a vaječníků a zánět dosáhne takové intenzity, že léčba antibiotiky nebude dostačující. V takovém případě bude nutné přistoupit k operačnímu řešení.

Mnohé pacientky se ptají, zda může pomoci na zánět dělohy přírodní léčba. Vzhledem k tomu, že jde o poměrně nebezpečné onemocnění, které později může způsobit rozvoj řady komplikací a dokonce i neplodnost, je na místě co nejrychleji vyhledat lékaře a poradit se s ním o vhodném řešení situace. Základem léčby jsou vždy antibiotika, ale jako doprovodná terapie mohou posloužit na zánět dělohy bylinky, jako je:

Prevence zánětu dělohy

Pokud jde o to, jak zabránit rozvoji zánětu vnitřních ženských orgánů, nejdůležitější je určitě dostatečná hygiena, a to nejen u pacientky samotné, ale také u jejího sexuálního partnera. K mytí v oblasti genitálií by ženy vždy měly používat speciální hygienické přípravky, které jsou určené pro intimní hygienu. Nevhodná mýdla a pěny by mohly narušit rovnováhu uvnitř pochvy a umožnit průnik bakterií ze zevního genitálu do dělohy.

Další možností prevence je používání kondomů, a to hlavně ve chvíli, kdy žena často střídá své sexuální partnery, což je jedním z rizikových faktorů pro rozvoj zánětu dělohy. Kromě toho by pak žena měla dbát na posilování imunitního systému a vyplatí se samozřejmě také sledovat svůj menstruační cyklus a při jakýchkoliv odchylkách navštívit gynekologa.

Zdroje: nemoci.vitalion.cz, stefajir.cz, lekarske.slovniky.cz

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top