Příznaky poporodní psychózy
Pro laktační psychózu jsou typické prudké výkyvy nálad, poruchy soustředění i silné rozrušení. Matky, které se s problémy potýkají, navíc ztrácí kontakt s realitou, v těžších případech pak trpí i bludy a halucinacemi, přičemž si těchto stavů nejsou ani trochu vědomy. Typický je pro poporodní psychózu Capgrasův syndrom, kdy je žena přesvědčená o tom, že jí dítě vyměnili. Mezi další příznaky patří:
Někdy se laktační psychóza může podobat maniodepresivní poruše, kdy se u pacientů střídá období hluboké deprese se stavem absolutního štěstí. Až 4 procenta pacientek pak trpí také sebevražednými sklony. Bohužel existují i případy, kdy nemocná matka společně se svým životem ukončila i život svého dítěte. Tyto nejrizikovější faktory se však u většiny postižených žen neobjevují.
Léčba
V případě, že se jedná o akutní stav, začíná léčba hospitalizací v psychiatrické léčebně, přičemž velmi důležitou roli hraje včasná diagnóza. Je tedy důležité, aby okolí ženy její podivné chování nepodceňovalo a včas zareagovalo. Základem samotné léčby je pak farmakoterapie antipsychotiky. V případě, že léčba nezabírá, přistupuje se k elektrokonvulzivní terapii (léčba elektrošoky). Po ukončení léčby pobírá pacientka antipsychotika a dochází na pravidelné kontroly k lékaři, a to alespoň po dobu dvou let.
Velmi důležitá je v tomto ohledu podpora rodiny a nejbližšího okolí pacientky. Cesta k uzdravení je totiž složitá a žena se během ní cítí v depresi, bojuje s pocity viny, studu i se ztrátou sebevědomí.
Rizikové faktory
S laktační psychózou má zkušenost zhruba 25 až 50 procent žen, které se v minulosti potýkaly s nějakou psychickou poruchou. Problém se týká i bezmála 40 procent pacientek s bipolární poruchou. A ženy, u kterých se poporodní psychóza projeví, mají zhruba třicetiprocentní pravděpodobnost, že se stejné potíže dostaví i během dalšího těhotenství.
Ačkoli se o matkách, které měly před laktační psychózou jiné psychické poruchy, hovoří jako o rizikové skupině, zhruba polovina pacientek, která se s poruchou po porodu léčila, žádné předchozí obtíže neměla. Ukázalo se také, že se problémy mnohem častěji vyskytují u žen prvorodiček. Proč tomu tak je, však lékaři nevědí.
Co se týče dědičnosti, dle statistik se lze domnívat, že genetika v tomto ohledu hraje určitou roli. Ty rodičky, které mají poruchu v rodinné historii, mají údajně asi třiatřicetiprocentní pravděpodobnost, že se nemoc v budoucnu rozvine i u nich.
Prevence
Jelikož se přesně neví, jaký jé spouštěč obtíží, jedinou možnou prevencí je rodinná a osobní anamnéza, na základě které se určí, zda těhotná žena spadá do rizikové skupiny. Pokud se ukáže, že ano, měla by být preventivně monitorována psychiatrem.
