Zdrojem chřipky je nemocný člověk a chřipka se přenáší zejména vzdušnou cestou – kapénkami. Původce onemocnění je virus chřipky, který se dělí na typy A, B, C. Sezona epidemií chřipky na severní polokouli je od října do dubna. Chřipkový virus je nadaný velkou variabilitou a snadností adaptace na člověka. Proto se každoročně objevují nové a nové varianty viru. Onemocnění chřipkou postihne každý rok 10 procent světové populace, v době pandemie to však může být až 40–50 procent populace.
V České republice každoročně onemocní 10–30 procent obyvatel ve větších či menších epidemiích. Začínají v populaci předškolních, později školních dětí s následnou epidemií u dospělých. Epidemie propukají zpravidla počátkem roku (leden–únor) a trvají v průměru 6–8 týdnů.
V roce 2009 se po 42 letech objevila další pandemie chřipky vyvolaná zcela novou variantou viru A/H1N1, označovaná jako prasečí chřipka. V souvislosti s chřipkou u nás každoročně zemře asi 2000 osob, což je podstatně víc než v důsledku smrtelných automobilových nehod. Přes vyšší počet úmrtí chřipku za hrozbu jakoby nepovažujeme. Chřipka však umí překvapit a může mít komplikovaný průběh u každého z nás. Přitom máme k dispozici účinný nástroj, jak chřipce předcházet – prevenci.
Poslední v Evropě
Nejúčinnější možností prevence sezonní i pandemické chřipky je očkování (vakcinace). Přestože chřipce lze snadno předejít právě vakcinací a na trhu je dostatek registrovaných vakcín, není ochrana proti chřipce dostatečná. Důvodem je velice nízká proočkovanost. Proočkovanost proti chřipce se v jednotlivých zemích významně liší. V západní Evropě nejvyšší proočkovanosti dosahují Německo, Itálie a Velká Británie. Česká republika se svou proočkovaností se pohybuje na posledních místech v Evropě, spolu s Irskem a Slovenskou republikou. Odhadovaná proočkovanost se pohybuje mezi 8–10 procenty. Proto dochází k intenzivnějším aktivitám směřujícím ke zvýšení proočkovanosti nejenom starší populace, ale i osob v produktivním věku a specifických skupin obyvatel, jako jsou například zdravotničtí pracovníci.
Novodobá pandemie nové H1N1 prasečí chřipky odkryla mezery a nedostatky v prevenci chřipky. Po počátečních problémech se podařilo zajistit dostatek pandemické vakcíny, přesto nebyl o toto očkování v populaci zájem. Nejčastěji uváděné důvody nezájmu jsou neúčinnost vakcinace, strach z nežádoucích účinků očkování, strach z injekcí, podceňování dopadů chřipky, strach z onemocnění chřipkou bezprostředně po očkování.
Všechny tyto důvody jsou vědecky vyvratitelné. Stále přetrvává nízké povědomí o nutnosti péče o vlastní zdraví a významu prevence. Častá je mylná domněnka, že chřipka nemůže být zákeřná a komplikace se mě týkat nemohou.
Vakcíny jsou bezpečné
Obavy z onemocnění chřipkou z očkování jsou vzhledem k povaze vakcíny zbytečné. Všechny dnes používané protichřipkové vakcíny jsou usmrcené očkovací látky obsahující pouze imunologicky aktivní část viru, nikoli celý virus. Tato část viru se nemůže množit ani vyvolat onemocnění.
Očkovací látka pouze probudí náš imunitní systém a ten začne vytvářet do zásoby ochranné protilátky, které cirkulují v krvi a jsou připraveny bojovat s případným virem. Vakcíny se každoročně mění a každý rok se očkuje znovu nikoli z důvodu malé účinnosti, ale z důvodu každoročních změn vlastností chřipkového viru, jeho neustálých genetických změn v antigenní výbavě a vzniku nových variant viru.
Virus prostě chce nad námi stále vítězit a každý rok přichází ve variantě, kterou náš imunitní systém nezná a proti které se bez očkování neumí bránit. Je pravda, že po očkování musíme počítat s výskytem nežádoucích reakcí přibližně u poloviny osob, přesněji u 41–53 procent očkovaných, nejčastěji se jedná o bolest v místě vpichu. Vždy ale jde o mírné, přechodné a zpravidla pouze místní reakce. Strach z reakcí je zbytečnou překážkou zájmu o očkování.
Nejlépe před sezonou
Registrované očkovací látky obsahují tři kmeny chřipkových virů, dva typu A a jeden typu B. Očkovací látky se aplikují do svalu nebo kůže, nejčastěji v oblasti ramenního svalu, v jedné dávce. Pouze děti do 9 let věku by měly dostat dávky dvě, s jednoměsíčním rozestupem. Nejvhodnější čas k očkování je před nadcházející chřipkovou sezonou. Očkovat je možné kdykoli během podzimu a zimy, ideální je, pokud se stihne do začátku epidemie, u nás tedy zpravidla do počátku ledna.
V organismu většiny očkovaných se vytváří po očkování vysoké hladiny protilátek, které chrání před onemocněním. Tyto neutralizační protilátky po vniknutí do lidského organismu znemožní viru množení, virus nemůže způsobit onemocnění. U většiny zdravých dospělých se protilátky vytvářejí za první dva týdny po vakcinaci a vrcholu dosahují mezi 4. a 6. týdnem.
Protilátky po očkování v průběhu času klesají a za 6 měsíců jsou poloviční. U starších osob a osob s chronickým onemocněním se mohou tvořit nižší hladiny než u zdravých mladých dospělých. Přesto u takovýchto pacientů snižuje vakcinace výrazně riziko sekundárních komplikací, hospitalizací a úmrtí.
Nejpádnější důvody
Účinnost očkování závisí na věku a stavu imunitního systému jedince a na stupni podobnosti kmene použitého ve vakcíně s cirkulujícím kmenem v populaci dané sezony. V případě podobnosti je účinnost očkování proti chřipce 70–90 procent u osob mladších 65 let. U mladých zdravých dospělých je účinnost více než 90 procent. Očkování je méně účinné u oslabených starých osob (30–40procentní účinnost) v prevenci onemocnění, ale je účinnější (u 50–60 procent osob) v prevenci hospitalizací a u 80 procent starých osob je účinné v prevenci úmrtí. A to je již velice pádný důvod proočkování této části populace.
Vzhledem k prokázané účinnosti a bezpečnosti očkování proti chřipce by se každý, komu záleží na jeho zdraví a kdo chce udělat maximum v prevenci tohoto nevyzpytatelného onemocnění, měl nechat každoročně očkovat.
Očkovat lze děti od šesti měsíců, zdravé i nemocné dospělé, staré osoby i těhotné či kojící ženy. Ostatní preventivní opatření jako otužování, přísun vitaminu C, časté větrání místností během chřipkových epidemií, vyhýbání se přelidněným prostorám a dezinfekce jsou pomocná a chřipce nezabrání.
Chřipka umí být zákeřná
Největší riziko vzniku nebezpečných komplikací onemocnění chřipkou nesou senioři, těhotné ženy, pacienti s některým chronickým onemocněním, ale i malé děti. Chřipkový virus se neustále mění, nelze tedy předvídat, pro koho bude který virus zákeřnější. Proto se začíná doporučovat očkování proti chřipce tak širokým vrstvám obyvatel.
O autorovi: Doc. MUDr. Roman Chlíbek, Ph. D., Katedra epidemiologie, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Hradec Králové