Očkování proti pneumokokům se doporučuje zejména malým dětem. Při včasné aplikaci jej hradí pojišťovna

Co je to pneumokok?

Bakterie Streptococcus pneumoniae neboli pneumokok je mikroorganismus, který má na svědomí rozvoj takzvané pneumokokové infekce. Přenáší se z člověka na člověka prostřednictvím kapének, které pacient produkuje při mluvení, kašli nebo kýchání. Tato bakterie přitom zahrnuje více než 90 různých sérotypů a zhruba u 5 až 10 % dospělých a u 20 až 40 % dětí je přirozenou součástí mikroflóry sliznice horních cest dýchacích.

Někdy pneumokok vyvolává nepříjemné zdravotní stavy, které se projevují jen mírnými příznaky, jindy však může vést až k zápalu plic, krevní infekci nebo bakteriální meningitidě, což jsou stavy, jež mohou člověka ohrozit na životě. Vědci přitom rozlišují dva hlavní typy pneumokokových onemocnění, a to:

1. neinvazivní: méně závažné infekce, při kterých se bakterie nešíří dále do krve ani do životně důležitých orgánů,
2. invazivní: závažnější typ nákazy, kdy se bakterie šíří v krvi, plicích nebo dalších tělesných orgánech (například mozek).

Infekční pneumokokové onemocnění je velmi časté u lidí všech věkových kategorií. Nejnebezpečnější je však pro děti a starší osoby, přičemž u dětských zápalů plic se dokonce jedná o nejčastějšího bakteriálního původce nemoci. Každoročně pak v České republice podlehnou infekcím vyvolaným bakterií Streptococcus pneumoniae desítky pacientů. [1, 2, 3, 4, 5, 6]

Co způsobuje pneumokok?

Pneumokok je zodpovědný za infekce, jež se mohou vyskytnout prakticky kdekoliv v těle pacienta. Lékařskou pomoc je přitom nezbytné vyhledat, pokud se bakterie rozšíří do krve, mozku a míchy, plic, kostí nebo kloubů. V případě, že jsou postiženy plíce, hovoří se o pneumonii, což je odborný název pro zápal plic. Je-li zasažen mozek, jedná se o zánět mozkových blan, zatímco infekce kloubů se odborně nazývá septická artritida a u nákazy kostí se jedná o osteomyelitidu.

Kromě toho může dojít také k sepsi, což je rozsáhlý zánět tkání a orgánů vyvolaný jako reakce na septikémii. Některé z uvedených nemocí mohou způsobit těžká postižení, jako je například poškození mozku nebo ztráta sluchu, a v krajních případech je dokonce nutné provést amputaci končetiny. Pakliže se pneumokoková infekce neléčí, může být pro pacienta fatální.

Vzhledem k tomu, že u neinvazivních infekcí nedochází k zasažení životně důležitých orgánů ani krve, jejich příznaky nejsou tolik závažné, jako je tomu u invazivní nákazy, nicméně i tak je potřeba vzniklé nemoci léčit. Mezi tato méně nebezpečná pneumokoková onemocnění se řadí například následující zdravotní stavy:

• zánět průdušek (bronchitida),
• zánět středního ucha,
• zánět spojivek (konjunktivitida),
• zánět vedlejších nosních dutin (sinusitida). [7, 8, 9, 10]

Prevence proti pneumokokové nákaze

Za nejúčinnější prevenci proti pneumokoku se v současné době považuje očkování. Riziko vzniku infekce je však samozřejmě možné snížit také dodržováním správné hygieny, nicméně očkování je v tomto směru daleko efektivnější metodou. Nejvíce se přitom aplikace vakcíny doporučuje ohroženým skupinám osob, kterými jsou kojenci a batolata, senioři a dospělí lidé s oslabeným imunitním systémem. Kromě nich pak čelí vyššímu riziku případné nákazy také jedinci, kteří trpí nějakým chronickým onemocněním. [11, 12, 13]

Očkování proti pneumokokům u dětí

Ačkoliv se pneumokoková infekce může rozvinout u kohokoliv, jednou z nejohroženějších skupin jsou osoby mladší dvou let. U takto malých děti je rozvoj infekce pravděpodobnější, než je tomu u dospělých, jelikož ještě nemají tolik rozvinutý imunitní systém. Zároveň jsou pak nákazou více ohroženi také malí pacienti, kterých se týká některý z následujících zdravotních stavů:

• únik mozkomíšního moku,
• cukrovka,
• poruchy ledvin,
• srpkovitá anémie,
• oslabený imunitní systém v důsledku užívání léků nebo transplantace orgánů,
• rakovina,
• HIV,
• používání kochleárních implantátů.

Od roku 2010 bylo v České republice zavedeno plošné očkování dětí do 2 let. Celková proočkovanost takto malých pacientů pak činí přibližně 80 %, jelikož ne každý rodič s tímto způsobem prevence souhlasí, a tudíž někteří z nich své děti na očkování proti pneumokokovi nepřivedou. Nenaočkované děti jsou však o to více ohroženy, jelikož se stávají pro bakterie větším terčem vzhledem k tomu, že jejich naočkovaní vrstevníci jsou vůči nákaze imunní.

Nicméně zároveň platí, že některé děti očkované být nemohou. Jedná se o jedince, u nichž by vakcína mohla vyvolat případné kontraindikace s léky, které užívají. Takové osoby jsou pak v tomto směru prakticky závislé na tom, zda se nechají naočkovat ostatní batolata a kojenci, čímž by se snížilo množství potenciálních bacilonosičů.

Množství případů rozvoje invazivních onemocnění způsobených nákazou Streptococcus pneumoniae u dětí bylo dle provedených vědeckých studií po zavedení plošného očkování prokazatelně zredukováno. Kromě toho výzkumy uvádějí, že očkování dětí proti pneumokokům má na svědomí také výrazný pokles případů zánětů středouší u malých pacientů způsobených stejným původcem.

V současné době se pro očkování u dětí používají zejména polysacharidové konjugované vakcíny, jejichž výhodou je oproti standardním polysacharidovým vakcínám lepší imunitní odpověď. U kojenců se pak vakcína aplikuje injekčně do anterolaterální oblasti stehna, zatímco u starších dětí se očkování provádí do deltového svalu.

Počet dávek, které je potřeba pacientovi aplikovat, přitom závisí na tom, kdy se dítě dostaví na první dávku, jaká očkovací látka se použije a zda se jich týká nějaký rizikový zdravotní stav. Obecně se však uvádí, že zdravé děti, které jsou poprvé očkovány ve věku od 2 do 23 měsíců, dostanou zpravidla dvě až tři primární dávky vakcíny plus jednu posilovací, zatímco osobám starším 2 let je aplikována vždy jen jedna dávka. [14, 15, 16, 17, 18]

Očkování proti pneumokoku u seniorů

Další skupinou, která je vystavena vyššímu riziku nákazy pneumokokem, jsou senioři, a to především z toho důvodu, že mnohdy ve svém pokročilém věku trpí nějakým chronickým onemocněním. Starší osoby přitom někdy na nákazu reagují jinak než mladí lidé. Například v případě pneumokokového zápalu plic tyto osoby nemusí mít teplotu, zato ale zrychleně dýchají, jsou zmatené a stěžují si na bolesti břicha.

Vzhledem k tomu, že lidé nad 65 let mívají v mnoha případech odlišné příznaky pneumokokové nemoci, než je běžné, není pokaždé zcela snadné rychle odhalit, co je trápí. Kvůli tomu jim nemusí být včas poskytnuta vhodná léčba, což může v jejich věku způsobit řadu potíží. Z toho důvodu je vhodné nechat se po 65. roce života proti pneumokokům očkovat.

Očkování si přitom člověk musí sám vyžádat u svého praktického lékaře, jelikož se nejedná o povinnou záležitost. V případě, že doktor vakcínu zrovna nemá k dispozici, měl by zajistit její dodání a naočkovat vás během příští domluvené návštěvy. Vakcína zajišťuje seniorům dlouhodobou ochranu proti 13 druhům pneumokoka a u starších osob se zpravidla aplikuje pouze jedna dávka, přičemž přeočkování není vyžadováno.[19, 20, 21, 22]

Očkování proti pneumokokům: cena vakcíny

Cena vakcíny při očkování proti pneumokokovi závisí na aplikované látce. V České republice se v současné době používají 3 typy vakcín, a to Prevenar13, Pneumovax23 a Apexxnar. První z uvedených vakcín vychází přibližně na 1800 korun, zatímco druhá očkovací látka je o něco levnější, a to 920 korun. Vakcína Apexxnar je pak nejdražší, jelikož vychází na 2000 korun. Existují však případy, kdy je možné nechat si očkování zaplatit zdravotní pojišťovnou.

Zákon o veřejném zdravotním pojištění totiž stanovuje, že očkování proti pneumokokovým infekcím u dětí je hrazeno pojišťovnou za předpokladu, že jim všechny dávky příslušné vakcíny byly aplikovány do 7. měsíce věku. V takovém případě je pak hrazeno také následné přeočkování, které však musí proběhnout do 15..měsíce věku dítěte.

Stejně tak mohou proplacení vakcíny od pojišťovny využít i senioři nad 65 let věku a osoby, pro které by případná pneumokoková infekce byla příliš nebezpečná. Jedná se zejména o pacienty po transplantaci hematopoetických buněk, osoby s poruchou funkce sleziny, jedince s výrazně oslabeným imunitním systémem nebo pacienty po prodělané invazivní meningokokové či pneumokokové infekci. [23, 24, 25, 26]

Zdroje: nzip.cz, my.clevelandclinic.org, cdc.gov, mcsalve.cz, fnmotol.cz, wikiskripta.eu, zpmvcr.cz, vakciny.net, danieldrazan.cz, cdc.gov, socialnipolitika.eu, cpzp.cz, vzp.cz, prevenar.cz, ockovani-zahranici.cz, medicinapropraxi.cz