Co je srpkovitá anémie?
Srpkovitá anémie, která je známá také jako falciformní anémie, drepanocytóza či srpkovitá chudokrevnost, je autozomálně recesivní dědičné onemocnění ze skupiny hemoglobinopatií. Projevuje se především změnou tvaru červených krvinek (erytrocytů) z promáčknutých piškotů na protažené srpky, která je způsobena mutací genu pro hemoglobin.
Toto onemocnění poprvé roku 1910 objevil a popsal James B. Herrick, který při pozorování krve černošského dítěte viděl, že jeho červené krvinky mají zvláštní srpkovitý tvar. Odtud byl také později odvozen název samotné nemoci.
O několik let později bylo zjištěno, že tato deformace je způsobena odkysličením v zásobovaných tkáních, a roku 1949 přišel Linus Pauling na to, že příčinou srpkovité anémie je mutace molekuly hemoglobinu. Tento objev se stal významným historickým milníkem v oboru molekulární biologie.
Příčiny vzniku srpkovité anémie
Hemoglobin je specializovaný protein, který obsahuje železo a nachází se v červených krvinkách. Jeho úkolem je roznášení kyslíku z plic do všech buněk, tkání a orgánů. V některých případech však může dojít k mutaci, kdy se na šesté pozici v β-řetězci místo glutamové kyseliny objeví valin, a vzniká tak hemoglobin, který se označuje jako HbS.
Takto vzniklá molekula vykazuje odlišné vlastnosti oproti normálnímu stavu, a pokud na ni zrovna není navázaný kyslík, shlukuje se s dalšími molekulami a deformuje červenou krvinku. To má za následek snížení flexibility buňky a vznik mnoha různých zdravotních komplikací. Krvinky mají porušenou funkci a nadměrně se shlukují, což vede k poruchám prokrvování, hemolýze a následné anémii.
V případě, že je člověk nositelem jednoho zdravého genu a jednoho genu HbS (heterozygot), jedná se o přenašeče, který obvykle nemá žádné zdravotní potíže a předává mutaci dalším generacím. Nositel dvou genů HbS se nazývá homozygot, není schopný produkovat normální hemoglobin a objevují se u něj klinické projevy srpkovité anémie. Ty se však mohou projevit také u lidí, kteří mají jeden gen pro srpkovitou anémii a jeden gen pro některý z dalších druhů hemoglobinopatie.
Příznaky srpkovité anémie
Co se týče typických projevů srpkovité anémie, ty jsou velice variabilní. Někteří pacienti mají jen mírné zdravotní obtíže, zatímco u jiných se rychle projeví těžké komplikace. Horší projevy se obvykle vyskytují u homozygotů, zatímco heterozygoti bývají naprosto v pořádku až do chvíle, než u nich dojde k poklesu hladiny kyslíku, což může být způsobeno například dehydratací, intenzivní fyzickou námahou či pohybem ve vyšších nadmořských výškách.
Mezi nejčastější příznaky této choroby patří oběhová příhoda, která se označuje také jako vazookluzivní krize. K té dochází z toho důvodu, že červené krvinky ve tvaru srpků blokují vlásečnice, omezují tak průtok krve a často navíc poškozují vnitřní orgány. Oběhová příhoda má na svědomí mnohačetné ucpávání cév a může vést dokonce až k místnímu rozpadu kostí, jater, ledvin a plic. V mnoha případech je tento stav doprovázen také rozpadem sleziny a končí selháním krevního oběhu.
Četnost, doba trvání oběhové krize a její závažnost se různí případ od případu. Může vzniknout bez jakéhokoliv vyvolávajícího podnětu, často ji však způsobí třeba pokles koncentrace kyslíku, infekční onemocnění nebo extrémní teplota. Jednotlivé krize obvykle odezní během několika dnů nebo dokonce týdnů.
Další komplikace srpkovité anémie:
- Akutní zhoršení běžné anémie – bledost, únava, závratě
- Náhlé snížení hladiny hemoglobinu
- Infekční onemocnění (zejména zápal plic a podobné komplikace)
- Bolestivé zvětšení sleziny
- Zvětšení jater a žloutenka
- Mozková příhoda
- Žlučníkové kameny
- Bércové vředy
- Retinopatie (onemocnění oční sítnice)
- Priapismus (bolestivá erekce)
- Rozvoj výrazných kostních deformit
Děti, které trpí srpkovitou anémií, po porodu většinou nevykazují žádné zvláštní symptomy. První příznaky se u nich typicky objeví až kolem prvního roku života, kdy se v jejich organismu začne tvořit hemoglobin S. Anemické děti rostou a vyvíjejí se pomaleji. Jakmile se u malých pacientů objeví vazookluzivní krize, mezi první symptomy patří bolesti a otoky rukou i nohou.
Výskyt a spojitost s malárií
Srpkovitá anémie je typická především pro subtropické a tropické oblasti, kde je běžná malárie. Je to například Afrika, Středomoří, Střední východ, Indie, Karibik nebo Centrální a Jižní Amerika. Ve Spojených Státech údajně tímto onemocněním trpí více než 100 tisíc lidí.
Lékaři předpokládají, že jedinci, kteří mají jen jeden vadný gen a neprojevily se u nich žádné příznaky, bývají před malárií imunní. Tato skutečnost se označuje jako heterozygotní výhoda. Průměrná délka života lidí postižených srpkovitou anémií je zhruba 42 let u mužů a 48 let u žen. Bez patřičné lékařské péče je tato choroba smrtelná.
Vyšetření
Srpkovitá anémie může pacientům způsobit velice závažné zdravotní komplikace a z toho důvodu se lékaři snaží odhalit toto onemocnění co nejdříve. Zároveň je nutné určit heterozygotní přenašeče a sledovat také průběh terapie či případné zdravotní komplikace, které se časem projeví. K diagnostice srpkovité anémie se používají tyto testy:
- Test srpkovatění erytrocytů
- Testy na konkrétní typ hemoglobinopatie
- DNA analýza – určení mutace genů pro tvorbu hemoglobinu
- Krevní obraz
- Nátěr periferní krve
- Vyšetření stavu železa v organismus
- Vyšetření hodnot bilirubinu a kreatininu
- V některých zemích je zaveden také novorozenecký screening
Léčba srpkovité anémie
Při léčbě srpkovité chudokrevnosti je nejdůležitější ulevit pacientům od bolesti a zároveň minimalizovat riziko poškození orgánů. Velmi důležitá je především prevence. Pokud jde o novorozence, zde se jako prevence používá dlouhodobá profylaktická léčba penicilinem. Děti, u nichž se srpkovitá anémie projevila, by také měly podstoupit všechna povinná očkování a rodiče by je měli nechat každoročně přeočkovat proti chřipce a každých 2–5 let také proti pneumokokům.
Pokud dojde k oběhové příhodě, lékaři doporučují zvýšený pitný režim a pacientům podávají analgetika nebo také opiáty doplněné o difenhydramin. Při vážném poškození oběhového systému je nutné přistoupit ke krevní transfuzi či transplantaci kostní dřeně a někdy se pacientům podává také hydroxyurea, která blokuje tvorbu a opravu DNA.
Kromě předchozích možností existuje také genová terapie, která byla popsána s použitím lentivirového vektoru. Její plošné uvedení do praxe je ovšem v rozvojových zemích z finančních důvodů prozatím nereálné.
