Co se dozvíte v článku
Co je slezina?
Slezina je oválný orgán, který se nachází v dutině břišní, a to konkrétně v oblasti levého podžebří. Funguje hlavně jako krevní filtr, ale zároveň představuje i důležitý článek imunitního systému. Má podobnou strukturu jako velká mízní uzlina, bývá bohatě prokrvená a tvoří ji bílá pulpa (Malpighiho tělíska z malých B-lymfocytů) a červená pulpa (vazivo vyplněné krevními cévami).
V lidském organismu slezina plní řadu velice podstatných úkolů. Funkčně náleží k cévnímu systému, přičemž jde o místo, kde dochází k vychytávání a likvidaci opotřebovaných červených krvinek. Také jde o zásobárnu a rezervní nádrž krve, jež se v určitém období vývoje podílí na tvorbě bílých krvinek a může sloužit i jako místo produkce nových červených krvinek.
Zároveň se ale jedná o největší lymfatický orgán našeho těla, který se stará o produkci lymfocytů, protilátek, jež brání tělo před působením nebezpečných látek, a imunokompetentních buněk, které zprostředkovávají imunitní odpověď organismu. Daný orgán tedy pomáhá v boji proti škodlivinám a infekcím vnikajícím do cirkulace. Navíc se podílí na recyklaci železa.
Povrch sleziny je nicméně velice křehký, takže se při tupém nárazu do břišní stěny snadno trhá, což může způsobit silné krvácení. Její přítomnost naštěstí není pro člověka bezpodmínečně nutná, takže ji lékaři mohou v případě jakýchkoliv závažnějších problémů odstranit (například při vnitřním krvácení), čemuž se říká splenektomie. Pro pacienta by to nemělo mít tragické následky.
Za normálních okolností se slezina ukrývá pod levým žeberním obloukem, je nehmatná a bývá zároveň dobře chráněná proti okolním vlivům. Někdy ovšem dochází k jejímu zvětšení, což se pojí s nepříjemnými symptomy, kam patří hlavně pocity tlaku a plnosti, bolesti břicha v oblasti levého boku a podžebří nebo třeba přítomnost hmatné boule na kůži.
Standardní velikost sleziny se může u jednotlivých pacientů lišit podle věku, pohlaví či tělesné konstituce. Obecně však dosahuje délky 10–13 cm, je zhruba 6–8 cm široká a její tloušťka se pohybuje kolem 4 cm. Hmotnost daného orgánu také není u všech stejná, mění se s věkem (po čtyřicítce většinou klesá) a závisí i na stupni naplnění krví. U mužů váží zhruba 140–160g, u žen to pak bývá 120–150 g. [1, 2, 3, 4, 5]
Splenomegalie
Tímto termínem lékaři odborně označují zvětšení sleziny, kdy daný orgán narůstá, což může pacientům způsobovat řadu nepříjemných zdravotních komplikací. Za normálního stavu je slezina v dospělosti velká asi jako pěst nebo třeba avokádo. Dojde-li však k jejímu rozšíření, lékař může zvětšenou slezinu nahmatat při běžném vyšetření, ačkoliv normálně hmatná není.
Splenomegalie typicky doprovází některá hematologická onemocnění, ale za zvětšení sleziny mohou být zodpovědné i další zdravotní problémy, a to od infekcí přes metabolické choroby až po nádory. Je-li navíc zvětšení sleziny doprovázeno také zvýšenou funkcí tohoto orgánu, hovoříme o hypersplenismu. Tyto dva problémy se často objevují spolu, ale není to pravidlem.
Ačkoliv ke zvětšení sleziny samozřejmě může dojít prakticky u kohokoliv, ne všechny světové regiony hlásí stejný výskyt daného zdravotního problému. Například v USA trápí splenomegalie zhruba 2 % populace a na evropském území je možné zvětšenou slezinu pozorovat zhruba u 5 % hospitalizovaných nemocných. V tropických zemích, kde se lidé častěji potýkají s nebezpečnými infekcemi a parazitárními chorobami, pak může být postiženo i více než 50 % obyvatel. [6, 7, 8, 9]
Příčiny zvětšení sleziny
Splenomegalie se může objevit z mnoha různých důvodů a bývá příznakem řady různých chorob, z nichž některé jsou poměrně časté, ale jiné spíše vzácnější. Ke zvětšení sleziny ale dochází také vlivem poranění či překrvení daného orgánu, k čemuž přispívají různé rizikové faktory.
Choroby způsobující zvýšený rozpad erytrocytů
Typickým důvodem, proč dochází ke zvětšení sleziny, je rozvoj onemocnění, která mají na svědomí nadměrný rozpad a sníženou životnost červených krvinek. Sem patří například srpkovitá anémie, talasémie, sférocytóza nebo autoimunitní hemolytická anémie, v jejímž důsledku pacientův organismus vytváří protilátky proti červeným krvinkám, které mají na svědomí jejich rozpad a odbourávání.
Infekční choroby
Mezi hlavní příčiny zvětšení jater se řadí infekce různého původu. Pokud jde o virová onemocnění, jedná se především o infekční mononukleózu, hepatitidy nebo o nákazu virem HIV. Z bakteriálních infekcí to pak může být třeba tuberkulóza, zatímco mezi parazitární infekce způsobující splenomegalii patří malárie, leishmanióza či toxoplazmóza.
Kromě toho může splenomegalie doprovázet veškeré septické stavy, kdy se mikroorganismy šíří krevním oběhem pacienta a dochází k takzvaným otravám krve. Důvodem je zvýšené vychytávání daných mikroorganismů ve slezině, což někdy může vést také k rozvoji abscesu. Splenomegalie u dětí pak může být důsledkem jakékoliv infekce, přičemž jde o reakci organismu na antigenní podněty.
Kardiovaskulární nemoci
Zvětšení sleziny mohou kromě výše zmíněných stavů zapříčinit také různé kardiovaskulární choroby a zdravotní komplikace, kam patří například pravostranné srdeční selhání, endokarditida, trombóza v portálním systému a ve slezinné tepně (arteria lienalis) nebo třeba portální hypertenze, která se objevuje hlavně v dospělém věku především u jaterní cirhózy.
Jaterní problémy
Za nahromadění tlaku v krevních cévách, které procházejí játry a slezinou (portální hypertenze), mohou být zodpovědné různé stavy, jako je například chronická hepatitida nebo výše zmiňovaná jaterní cirhóza. Cévní tlak pak způsobuje hromadění krve a bývá také důvodem, proč u pacienta dochází ke zvětšení sleziny.
Střádavá onemocnění
Důvodem pro zvětšení jater může být také přítomnost nějakého střádavého onemocnění, která mají na svědomí nadměrné hromadění nějaké látky (tuk, bílkovina nebo třeba sacharidy) v pacientově organismu. Typicky jde o vrozené, dědičně podmíněné metabolické poruchy, kdy se některé označují také jako lyzosomální choroby.
Mezi možné příčiny splenomegalie se v tomto ohledu řadí například mukopolysacharidóza I, II a VII, dále pak Niemann-Pickova choroba, Gaucherova choroba, Wolmanova choroba nebo třeba generalizovaná gangliosidóza. Ze získaných chorob sem patří amyloidóza, vlivem které se v orgánech ukládá bílkovina známá jako amyloid.
Autoimunitní nemoci
Za přehnanou imunitní reakci pacientova organismu a rozvoj splenomegalie mohou být zodpovědné také autoimunitní choroby, kam patří například revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes nebo sarkoidóza.
Nádorová onemocnění
V tomto případě se jedná například o myeloproliferativní choroby, jako je chronická myeloidní leukémie nebo extramedulární hematopoéza u primární myelofibrózy. Kromě toho sem patří také lymfoproliferativní onemocnění, což je třeba leukémie z vlasatých buněk či lymfomy (Hodgkinův lymfom). V neposlední řadě je ovšem nutné myslet také na metastázy zhoubných nádorů ve slezině (například metastázy melanomu).
Překrvení sleziny
U osob, které nejsou příliš zvyklé na fyzickou námahu, může vlivem zvýšené tělesné aktivity (například při běhu, při vyčerpávajícím cvičení nebo při těžké práci) dojít k překrvení sleziny. Právě z toho důvodu si lidé někdy stěžují na bolest v levém boku, ale situace by se měla po ukončení namáhavé činnosti rychle vrátit do normálu.
Mnohem horší jsou pak situace, kdy se krev ve slezině začíná hromadit z toho důvodu, že nemůže nikam odtékat. Ačkoliv by za normálního stavu krev putovala ze sleziny do portální žíly a následně do jater, v případě některých zdravotních komplikací tomu tak není. Na vině může být například jaterní cirhóza nebo vzácný Bantiho syndrom.
Poranění sleziny
Za rozvoj splenomegalie může být samozřejmě zodpovědné také poranění sleziny, která je poměrně křehká a hojně zásobená krví. Ačkoliv bývá dobře chráněná, může dojít k jejímu poškození, a to například vlivem úrazu či vážné dopravní nehody. V některých situacích si ovšem pacient vůbec nemusí zpočátku všimnout, že je něco v nepořádku.
Problém zde spočívá v tom, že při natržení sleziny nemusí dojít k protržení jejího pouzdra, takže slezina začne krvácet, ale jelikož krev zůstává uvnitř, vede to nejprve pouze ke splenomegalii. Pokud pak krvácení neustane, důsledkem může být prasknutí pouzdra a vykrvácení do dutiny břišní, což samozřejmě ohrožuje pacienta na životě. [10, 11, 12, 13, 14, 15]
Jaké má zvětšená slezina příznaky?
Že u pacienta došlo ke zvětšení sleziny, nemusí být na první pohled vůbec poznat. Splenomegalie se totiž v mnoha případech navenek nijak neprojevuje a podaří se ji odhalit náhodně až při ultrazvuku břicha prováděném ze zcela jiného důvodu nebo při fyzikálním vyšetření u lékaře. Za normálního stavu slezina sice není hmatná, ale pokud se zvětší, lékař ji může cítit v oblasti levého podžebří.
Jestliže ke zvětšení sleziny dojde u velice štíhlého pacienta, je možné pozorovat jakousi bouli na pokožce v oblasti, kde se daný orgán nachází. V některých případech pak může mít splenomegalie příznaky, které pacientovi znepříjemňují běžný život. Jde hlavně o bolest nebo výrazný tlak v levém horním kvadrantu břicha (v levém podžebří), která se může šířit až do levého ramene.
Zvětšení sleziny přitom ovlivňuje i další orgány. Jelikož tlačí na žaludek, pacient může zaznamenat nepříjemné pocity plnosti nebo nadýmání i po malých porcích jídla. Útlak dalších tkání a orgánů pak vede ke zhoršení průtoku krve slezinou, která není schopná dostatečně filtrovat krev. Pacientova obranyschopnost je tím pádem oslabená a člověk bývá náchylnější k rozvoji různých onemocnění.
Zvětšená slezina obvykle není schopná vytvářet dostatečný počet bílých krvinek, které zajišťují správné fungování imunitního systému, takže se pacient potýká s častými infekcemi. Pokud je splenomegalie opravdu výrazná, výsledkem je také odstraňování a rozpad nadměrného množství červených krvinek z pacientovy krve, což je podkladem pro rozvoj chudokrevnosti (anémie).
Další možné projevy splenomegalie:
- celková únava,
- ztráta chuti k jídlu,
- náhlý úbytek váhy,
- zvýšená krvácivost,
- vznik modřin,
- noční pocení,
- žloutenka.
Vše samozřejmě závisí na tom, jaký stav splenomegalii zapříčinil. Pokud je na vině infekce, pacient může zaznamenat také horečku, celkový pocit schvácenosti nebo třes. Je-li za zvětšení sleziny zodpovědná nějaká krevní porucha, objeví se zvýšená krvácivost, točení hlavy nebo dušnost. V důsledku rakoviny je pak možné pozorovat třeba slabost a nevysvětlitelnou ztrátu na váze.
Když pacient svůj zdravotní problém nijak neřeší, mohou se objevit i velice závažné komplikace. Sem patří hlavně výše zmiňovaný hypersplenismus, tedy nadměrná aktivita sleziny, která zachytává či odstraňuje příliš mnoho krvinek z oběhu a má na svědomí vznik anémie, nízký počet bílých krvinek nebo snížené množství krevních destiček.
Další komplikací splenomegalie je smrt tkání. U pacientů s výrazně zvětšenou slezinou totiž nejsou její tkáně dostatečně zásobeny okysličenou krví, takže přestávají fungovat a postupem času odumírají. Kromě toho se může stát také to, že ve vzácných případech zvětšená slezina praskne, a to buď spontánně, nebo v důsledku nějakého poranění (úder či pád). Takový stav ohrožuje pacienta na životě. [16, 17, 18, 19, 20, 21]
Klasifikace splenomegalie
- Mírné zvětšení sleziny – hmotnost sleziny je nižší než 500 g, dochází k tomu například u akutních bakteriálních infekcí, vlivem infekční mononukleózy nebo při chronické venostáze.
- Střední zvětšení sleziny – hmotnost orgánu se pohybuje v rozmezí od 500 do 1000 g, což se stává vlivem steatózy, amyloidózy, autoimunitní hemolytické anémie nebo třeba u některých chronických bakteriálních infekcí.
- Těžké (výrazné) zvětšení sleziny – hmotnost sleziny je vyšší než 1000 g, což je typické například pro hemolytickou anémii, pro primární nádory sleziny nebo pro chronickou myeloidní leukémii.
Kromě toho je možné splenomegalii rozdělit do čtyř kategorií také na základě patofyziologického mechanismu. Konkrétně pak rozlišujeme tyto druhy splenomegalie:
- městnavá – způsobená nahromaděnou krví (například portální hypertenzí),
- infiltrativní – rozvíjí se vlivem invaze buněk, které jsou prostředí sleziny cizí (jde například o metastázy nebo myeloidní novotvary),
- imunitní – důvodem je zvýšení imunologické aktivity a následná hyperplazie (například vlivem endokarditidy, sarkoidózy či revmatoidní artritidy),
- neoplastická – rezidentní imunitní buňky vytváří nějaký novotvar (například lymfom). [22, 23, 24, 25]
Diagnostika
Pacient by měl vyhledat lékaře v momentě, kdy začne pociťovat jakékoliv z výše popsaných příznaků. Jedná se především o silné bolesti v levém horním kvadrantu břicha (tedy v levém podžebří), které mohou vystřelovat také do levého ramene a často se zhoršují při dýchání. Mnohdy však splenomegalie nezpůsobuje pacientům žádné obtíže, takže si jí vůbec nevšimnou.
V tomto případě se zvětšení sleziny často podaří zachytit náhodně, obvykle při vyšetření z jiného důvodu (například při ultrazvuku břicha). Ať už je však situace jakákoliv, lékaře určitě budou zajímat veškeré pacientovy zdravotní problémy a zároveň provede vyšetření pohmatem, aby zjistil, zda slezinu opravdu cítí. Také se pak samozřejmě zaměří na vyvolávající příčinu potíží a doporučí různé laboratorní a zobrazovací testy.
Důležitý je kompletní krevní obraz, který ukáže množství bílých a červených krvinek i krevních destiček. Kromě toho se pak provádí také zjišťování hodnot CRP kvůli možnosti zánětu, ultrazvukové vyšetření, CT či MR nebo třeba testy jaterních funkcí, kde o zvětšení sleziny vypovídají vysoké hladiny jaterních enzymů (AST, ALT). Následovat mohou i další testy k odhalení příčiny splenomegalie (například vyšetření kostní dřeně). [26, 27, 28, 29, 30]
Zvětšená slezina léčba
Aby bylo možné zvolit správný způsob léčby, nejprve je potřeba odhalit, co splenomegalii způsobilo. Pokud se totiž podaří odstranit základní příčinu obtíží, slezina se v některých případech může opět zmenšit, aniž by bylo nutné přistupovat k nějakým náročnějším léčebným zákrokům. Proto je vždy nutné správně diagnostikovat, jaké onemocnění či poranění je za zvětšení sleziny zodpovědné.
Ať už se projeví zvětšená slezina u dětí, nebo tento problém trápí dospělé pacienty, je-li na vině infekce způsobená bakteriemi, mohou pomoci antibiotika. Ta ovšem nepůsobí na infekce virového původu, jako je infekční mononukleóza. V takových případech bývá léčba většinou pouze symptomatická (podávají se léky na zmírnění obtíží a pacient by měl dodržovat režimová opatření).
Jestliže má člověk zvětšenou slezinu, ale nepociťuje žádné viditelné příznaky a nedaří se odhalit příčinu obtíží, lékař může doporučit bdělé čekání (tzv. watchful waiting). V takovém případě by měl pacient docházet na pravidelné kontroly, a pokud zaznamená jakékoliv projevy nemoci, okamžitě vyhledat lékaře, který rozhodne o dalším řešení situace.
Trápí vás zvětšená slezina?
Pokud má pacient zvětšenou slezinu, důležité je dbát také na to, aby nedošlo k jejímu poškození. Slezina je totiž v daném případě náchylnější k prasknutí, což může způsobit život ohrožující komplikace. Ty navíc člověk nemusí zpočátku vůbec zaznamenat, dokud není příliš pozdě. Proto se doporučuje v autě vždy používat bezpečnostní pásy, vyhýbat se kontaktním sportům, jako je hokej nebo fotbal, a omezit i jiné namáhavé činnosti.
V některých případech je ale jedinou možností, jak léčit splenomegalii, chirurgické odstranění sleziny (odborně označované jako splenektomie). Bez tohoto orgánu se dá normálně žít, aniž by pacienta trápily nějaké výrazné zdravotní komplikace. Po jeho odstranění nicméně pacientovi hrozí vyšší riziko rozvoje některých infekčních onemocnění.
Právě z toho důvodu se po splenektomii doporučuje podstoupit očkování, která pomohou riziko nejčastějších infekčních nemocí výrazně snížit. Jedná se například o aplikaci vakcíny proti pneumokokům, které patří mezi běžné původce zápalu plic, ale lékař by měl pacientovi doporučit také očkování proti klíšťové encefalitidě, proti meningitidě, žloutence typu A i B a podobně.
Při prvních známkách infekce je pak nutné užívat vhodná antibiotika, která zabrání vzniku závažnějších zdravotních komplikací. Pacient po splenektomii by měl také kontaktovat svého lékaře pokaždé, když se u něj objeví horečka nebo jiné potíže, které by mohly naznačovat rozvoj infekce. Kromě toho se doporučuje omezit cestování do zemí s endemickým výskytem malárie či dalších tropických parazitóz. [31, 32, 33, 34, 35, 36]
Zdroje: stefajir.cz, cs.medlicker.com, wikiskripta.eu, medicinapropraxi.cz, my.clevelandclinic.org, mayoclinic.org, nhs.uk, webmd.com, healthline.com, mdsmanuals.com, medicalnewstoday.com, ncbi.nlm.nih.gov