Podle něj mu práce dala optimismus, protože mohl pomáhat těžce nemocným.
Vorlíčkova kariéra začala i skončila v Masarykově onkologickém ústavu. V roce 1969 tam nastoupil jako lékař, letos odešel do důchodu z pozice ředitele. Během 45 let však působil na několika dalších místech. Po úvodní čtyřleté zkušenosti v ústavu odešel do svatoanenské nemocnice a později se stal přednostou Interní hematoonkologické kliniky Fakultní nemocnice Brno. Několik let byl děkanem Lékařské Fakulty Masarykovy Univerzity a později jejím proděkanem.
„Kontakt s pacienty mi bude chybět nejvíce. Proto jsem požádal na hematoonkologické klinice o 0,1 úvazku, abych si mohl nechat pár ambulantních pacientů. Nové už přijímat nebudu, ale nechci přijít o styk s lidmi,“ řekl Vorlíček. Stejný úvazek bude mít i na lékařské fakultě, kde bude přednášet a zkoušet. „Už je to ale jen pro potěšení duše,“ poznamenal Vorlíček, který se bude ve volném čase věnovat rodině a koníčkům. „Budu jezdit na kole, věnovat se domu a zahrádce a zlepším se v golfu. Se ženou už 40 let sbíráme výtvarné umění, budeme chodit na výstavy a do ruky si vezmu i beletrii. Také mám dvě dcery a tři vnoučata,“ uvedl Vorlíček.
Za dobu působení v onkologii zažil vývoj v léčbě i u pacientů. „Dříve byla onkologie smutná, protože jsme pomáhali malému procentu lidí. Dnes pomáháme více. Léčba je revolučně jiná, jsou nové postupy a lze dělat radikálnější a rozsáhlejší zákroky ve prospěch pacienta. Změnila se i radioterapie. Když jsem začínal, byl jeden druh přístrojů, dnes je jich spousta,“ řekl Vorlíček s tím, že výrazného pokroku se dočkala i léčba pomocí léků. „Za mého počátku začínala chemoterapie, která je dnes na vrcholu. Významnou rolí je nyní také cílená a biologická léčba. V první polovině minulého století i později nebyly tak dokonalé vyšetřovací metody, ale já jsem věřil v pokrok,“ zdůraznil Vorlíček.
Podle něj se změnili i pacienti. „Dříve lidé přišli a řekli doktorovi: Tady mě máte a dělejte, co umíte. Dnes je to jinak. Pacienti toho vědí daleko víc a jsou více zodpovědní. Zajímají se o své zdraví a ptají se, co mohou udělat, aby to bylo lepší,“ řekl onkolog. Podle něj je to dobré, obzvlášť když ve společnosti hned z několika důvodů přibývá zhoubných nádorů. „Populace stárne a také nežijeme zdravě. Patříme mezi státy, kde se hodně kouří nebo jí červené maso. Žijeme v blahobytu, což je obecně vykoupeno zvýšenou chemizací v zemědělství, přidanými konzervanty v potravinách a znečištěným životním prostředím. Abychom se v něčem měli lépe, v jiné oblasti jsme na tom hůře,“ vysvětlil Vorlíček.
Z jeho hlediska dnes narůstá také počet lidí, kteří se sice nevyléčí, ale s nemocí dlouhodobě žijí. „Působení v onkologii mi dalo velký optimismus do života. Při každodenním kontaktu můžu těžce nemocným pomoct. A i když někoho nemůžu vyléčit, alespoň mu vše vysvětlím a tím posílím jeho i sebe. Vzbudím v člověku realistická očekávání, což je určitý druh naděje. A dát lidem naději je hrozně hezké,“ uzavřel Vorlíček.