NEJSEM SI JIST
Pod palbou snajpra
Cesta k právnímu státu a skutečné, nikoli deklarativní nezávislosti orgánů činných v trestním řízení bude zřejmě klopotnější, než se mohlo ještě nedávno zdát. Ministr Pospíšil, který se jevil jako jeden z pilířů tohoto procesu, byl v řádu minut bez varování odstřelen ze zálohy. Snajpr Nečas k tomu podal tak směšné vysvětlení, že hraničilo s pohrdáním inteligencí občanů. Na veřejném mínění a voličích mu zjevně nezáleží, ostatně to explicitně prohlásil.
Nazvat v tak vážné věci názor renomovaných komentátorů a redaktorů seriózních periodik mediálními plky by normálního politika v normální zemi na místě zabilo. Nezbyl by z něj ani mastný flek. Ve vyšinutém českém Dřevákově to samozřejmě projde jedna malina.
Lež se politikům všude na světě do jisté míry odpouští. Patří to k věci a tak nějak se s tím už předem počítá. Ale ne drzá lež, nestoudnost urážející občany. Dělá si z nás ten pán srandu? To se u voličů nevyplácí. Nápadné bylo zejména vycpávání nedostatečné argumentace hledáním dalších a dalších naprosto vágních a balastních důvodů. To je pro lhaní diagnostické. Spolu s neschopností dívat se posluchačům do očí.
A pokud Nečas mluvil pravdu, což lze prakticky vyloučit, pak to dělal tak nešikovně, jako by mu mozek úplně vypověděl službu. Takovým důvodům odvolání populárního ministra, jehož veřejnost vnímá jako rytíře na bílém koni, navíc v době bolestivé reformy státního zastupitelství proti velkému odporu mocných pachatelů z kriminální lobby a těsně před pokusem jmenovat do funkce paní Bradáčovou, neuvěří ani tetka z Kardašovy Řečice.
Premiér poté v tom lejnu ještě šlapal, což má dobře známý výsledek. Při vymýšlení dodatkových důvodů bleskového odvolání zmínil jakési dlouhodobé nedostatky. Prý toho už na něj bylo moc. Použil úsloví, že stokrát nic umořilo vola. Rád souhlasím.
Liga vyděšených
Čili lež, nebo hloupost? Vyberte si. Věru nic lichotivého. Mráz přichází ze Strakovky a z Hradu. Václav Klaus najednou porušil svou zásadu dělat drahoty jako panna na první diskotéce a exekuci nezdržel ani o minutu. Například obvyklými dotazy, co bude dál a kdo odvolávaného nahradí. Viděli jsme vzornou koordinaci tanků a letectva. Hlavně aby nedocházelo ke kriminalizaci poctivých podnikatelů.
Zejména „podnikatelů“ s veřejnými prostředky. Pan prezident dokonce výjimečně projevil cosi jako smysl pro humor. Docela mě po těch letech zaskočil. Netušil jsem, že ho má. S vážnou tváří dal novému ministrovi za úkol zabránit politizaci resortu. Což je kameňák roku. Je to směšné, cha-cha-cha, tuze směšné, cha-cha-ha, odpusťte mi, cha-cha-cha, že se směju vám. To snad ať ho nahradí třeba i Zeman. Ten aspoň nic nepředstírá a ke svému klaunství se hrdě hlásí. Horší už to nebude. Z ostudy kabát – toť vpravdě náš národní osud.
Premiér byl zjevně pod drtivým tlakem frakce kmotrů. V tom pádě měl ovšem raději odejít sám nebo se čestně zastřelit. Je otřesné vidět, co s lidmi dokáže udělat strach. Appeasement se však nevyplácí. A není na něj vůbec hezký pohled. Ekelhaft, jak říkáme spisovně česky. Nečas tu koná špinavou práci. Předhodil jim jednoho z nejlepších lidí, jaké máme. Měl si včas uvědomit pořekadlo o mouřenínovi. Teď je na řadě on sám. Kmotrovské křídlo ODS se už neskrývá. Ukázalo svou vypracovanou muskulaturu a pro každého politika této strany je to výstraha, již si dobře zapamatuje.
Ovšem tím, že se kmotři takto odkopali, přiznali, že jsou dost zoufalí. Je to ale ten druh přiznání, které nezakládá polehčující okolnost. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Liga vyděšených. Což se dá vnímat i jako pozitivní prvek.
Politická sebevražda v přímém přenosu
Ve středu 27. června ztratil Petr Nečas svou politickou budoucnost, kdežto Jiřímu Pospíšilovi se otevřela. Vlastně mu ji otevřel sám Nečas. Což otevřel. Přímo daroval. I ten, kdo pozorně nesleduje politiku a neví přesně, kdo je čeho ministrem, si odnáší dojem, že Pospíšil je vyrovnaný a své věci znalý klaďas a sympaťák s nadhledem, kdežto premiér se muži z ulice může jevit jako nekompetentní a neurotický moula, který neví, co říká, a kterému nelze věřit, ani kolik je hodin. To je výsledek mediální, webové i pouliční bouře, která následovala. Viděli jsme politickou sebevraždu v přímém přenosu. Byl to nechutný masakr.
Pospíšil je jasným vítězem na body a dobře to ví. Jeho uměřené a věcné vystupování i potutelně vědoucí a spokojený úsměv ve všech televizních debatách toho dne (a že jich bylo!) je toho svědectvím. Trochu si odpočine a počká si. Jednou bude možná premiérem. Nebylo by to vůbec špatné. Takových lidí nemáme nadbytek.
Nyní jej nahradí jakýsi no name, o němž nejsou příliš příznivé reference a který už jednou páně premiérovu důvěru ztratil. Zřejmě však na rozdíl od Pospíšilova případu neklesla až pod bod mrazu. Nevíme však, zda tu fyzik Nečas hovořil o stupnici Celsiově, či Kelvinově. Je ale možná i jiná interpretace: Je to napravený hříšník. A toho má nebe vždycky radši, protože je poslušnější.
Petr Nečas je nepochybně vysoce inteligentní a schopný muž, ale současně svým způsobem omezený. Je to technokrat s klapkami na očích. Nevidí filozofické, historické, psychologické, sociologické ani mezinárodně politické souvislosti a dopady toho, co dělá, resp. nedělá.
Vystupuje jako manažer stavící hlavně na exaktních, tj. účetních datech, což je na reformního politika málo. Nemá charisma, nemá leadership, neumí to s veřejností. Nemá pro tyhle věci zkrátka cit. Dříč bez talentu. Byl by dobrý vedoucí nějakého úřadu, respektive spíš náměstek. Tam by obstál dokonale, taková funkce by byla na míru jeho rozhledu, nátury a schopností.
Aby toho nebylo dost, vypukla naplno kauza CASA a TOP 09 nevymáchanými ústy pana Kalouska rupla u své státní maturity. Během několika dnů nahonil tolik záporných politických bodů, že zřejmě trhl světový rekord a bude zapsán do Guinessovy knihy. Počínal si jako smyslů zbavený. Že by také strach? Překonal dokonce i výtrysk slabomyslných Nečasových výroků o policejních plukovnících a podplukovnících. A to už je co říci.
Skoková změna atmosféry
Přes to všechno se zdá, že protireformní ofenzíva reformní vlády (reforma ano, ale jen vocaď pocaď) ztroskotá. Síly reakce jsou dnes již v menšině. Golem jednou dostal šem a už si ho nenechá vyrvat. Společenská poptávka je jasná, a kdo půjde proti ní, bude bez milosti smeten. Orgány začaly být činné, protože počet těch, jimž se vrátila odvaha, po delším latentním vývoji náhle překročil nadkritické množství. A řetězovou reakci ani prd nezastavíš. Jaderný fyzik by o tom měl něco vědět. A tak kdo ještě včera na pokyn shora ochotně tutlal, dnes o to horlivěji koná.
Skoková změna atmosféry, přechod do jiné kvality, přeskok do jiné hladiny, v tom spočívá krása teorie chaosu, jíž se řídí náš svět. Činovníci mohou tento princip respektovat, nebo na něj dojet. Račte si vybrat. Brzdiči Rampula a Grygárek si už zvolili. Denně čteme o raziích ve zkorumpovaných úřadech, o obviněních a zatčeních. Džina zpátky do láhve nenacpeš. Ten džin nyní klade svou klasickou otázku: „Co poroučíš, vznešený sáhibe?“
A vznešený sáhib, občan, pán a majitel této utrápené země, poroučí: „Vymeť to svinstvo! Nikoho nešetři. Nepřátel se nelekej, na množství nehleď.“ Zcela v duchu výroku sapéra Vodičky: „Berte je po řadě, ýbršvunkem přes hlavu.“
Země krajností
Vaří se to, vaří. Dobré zprávy se střídají se špatnými. Země krajností. Dočista jako počasí těchto týdnů. Přišel jsem na to, že při takovém tempu je čtení celých článků ztrátou času. Pro účely komentáře dnes docela stačí titulky. Posuďte sami:
Absurdní využití dotací: Evropské miliardy mizely do čokolád, přívěsků a prezervativů. A to ještě nenapsali, že praskají.
Z Česka nenávratně mizí miliardy, podvodů všeho druhu přibývá. Spíše nikoli. Je to zdání, které klame. To, čeho naštěstí přibývá, jsou odhalení.
Poslanci mají o starost víc – usilovně řeší jak se bránit odposlechům. Vskutku politicky moudrá reakce ve zlomové době, kdy těžce nasraný národ ostře sleduje, jak se konečně daří odhalovat politicko-ekonomickou kriminalitu. Marná snaha. „Nic není zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude jednou poznáno.“ (Lukáš 12, 2)
Rath napsal z vazby Právu: Bylo mi od první chvíle jasné, že jsem skončil. Myslí mu to opravdu rychle, jen co je pravda.
ČEZ nad zákonem: Tají, komu dal zakázky za 6,6 miliardy, a ignoruje rozhodnutí soudu. Klasickou Stalinovu mocensky arogantní otázku, kolik že má Vatikán tanků, tu můžeme transformovat na analogický dotaz, kolikpak mají soudy prachů. Aha! Tak ať se nevytahují na poctivou firmu, jež nemá dnem i nocí na mysli nic než blaho národa.
Stát daroval ČEZu emisní povolenky za 2,5 miliardy. Jsou to chudáci. Socky. A tento stát má sociální cítění. I když jak ke komu.
Tuhle zemi neřídí premiér, ale ČEZ, říká na tajné nahrávce lobbista. Vrabci na střeše a tak dále. Takové banální informace nemá snad ani smysl nahrávat. Škoda megabajtů.
Organizovaný zločin vzniká ve státní správě, řekl NKÚ. Zase žádné překvapení. Řekněte nám něco nového.
Ropák Stráský dokácel. No jo, ale převzal to schopný náměstek. Národní park? Nedejte se vysmát. V této zemi platí pořekadlo prvních australských osadníků: Co běhá, zastřel, co roste, utni.
Začalo projednávání církevních restitucí, Grebeníček mluvil o morálním bahně. No to je ten pravý! Že ho hanba nefackuje. Zloději hledají nedostatky na okradeném.
Při privatizaci dolů zmizelo 7 miliard. Jenom? Mohlo být hůř. Na české poměry to není velká rána. Spíš podprůměr.
Policie předala obvinění dalšímu exmanažerovi MUS. Jenže prachy jsou v talónu. Nějak jsme propásli lhůtu u švýcarského soudu. Náhoda? Nedbalost? Jiné důvody?
Policejní zásah v dotačním úřadu. Jen do nich. Peníze z Bruselu sice už nezachráníme, ale aspoň nebudeme muset být nikomu vděční. Hlavně ať se ti lidé objeví před soudem.
Na nákup letounů CASA tlačil Barták, říká svědek v kauze Parkanová. Ale ještě se neprokázalo, co přesně vytlačil.
Kéž by jim ta letadla CASA konečně zlomila vaz. Dejžto Pánbůh!
Letem zdravotnickým světem
Zdravotnické odbory vyzvaly ministra Hegera k rezignaci. Donští kozáci píší tureckému sultánovi.
Nedostupnost péče – největší hrozba našeho zdravotnictví. Nesmysl. Je tomu přesně naopak. Ničivé je nadužívání. Ze strany pacientů i lékařů.
Lobbista Janoušek volal šéfovi VZP a spřátelená firma dostala 91,5 milionu. Doufejme, že aspoň zdaněných.
Zdravotní pojišťovny našly trik, jak zvýhodnit kamarády. Vsadím se, že to nedalo velkou práci. U nás znehodnotíme cokoli. Chcete DRG? Že ve světě funguje? Tady to umíme obejít. To by tak bylo, aby za stejnou práci dostal každý stejně! Takové socialistické rovnostářství se v našem špatně pochopeném kapitalismu netrpí.
Úřad ministra Hegera poslal do VZP kontrolu. Jen houšť a větší kapky. Kontroluješ a jsi kontrolován. Lovíš a jsi loven.
Vinohradská nemocnice při výměně PIP implantátů nutí ženy vzdát se nároků. I hleďme! A že se neoptali nějakého právníka. Nebo aspoň studenta. Poučil by je o nezadatelnosti některých práv. A o vybraných pojmech z občanského zákoníku: neplatnost smlouvy, nátlak, nápadně nevýhodné podmínky, dobré mravy. Pokud někdo nezná cizí slovo „mravy“, ať si ho vygoogluje. Na opakování základního učiva tu nemám prostor, to si musí vyřešit učitelé ve školách.
Zapomeňte na „Děkujeme, odcházíme“ – LOK slibuje ještě větší protesty. Šestisté osmdesáté páté vážné varování. Tentokrát už doopravdy. Co asi udělají? Lehnou si na zem a budou kopat nohama?
Dva vraždící schizofrenici – podle lékařů byli neškodní, tak šli domů. Hrozba – schizofreniky nikdo nekontroluje. To bylo donedávna řečí proti psychiatrickým léčebnám. Teď by veřejnost naopak ty pacienty chtěla uvěznit na doživotí. Což je lidsky i medicínsky blbost. A VZP by to pod záminkou „sociálního“ pobytu nezaplatila. Schizofrenici neublíží ani tisícině lidí z těch, které vybijí o sobotních nocích mladí zfetovaní psychopati za volantem. Schizofrenika na ulici nepoznáte. Tyhle vrahy ano. Podle uniformy. Baseballové čepice. Oni v ní snad i souloží.
V novém vyúčtování IZIP chybí podle správní rady VZP půl miliardy. Nic se neděje. Zdravotníkům se za péči zaplatí o něco méně a zítra je to zpátky v kabeli.
Zastupitelé zrušili Rathův projekt Krajské nemocnice. Hlavně ať řeknou, proč tuhle podvodnou pumpičku na peníze dovolili zřídit. A ať se rovnou škrtnou z podzimní kandidátky.
Paroubek chce chystané zákony konzultovat s ČLK a odbory. Případ nulové relevance. Mám na mysli všechny tři jmenované subjekty.
Platforma odmítla rušení nemocnic bez veřejné debaty. To tedy zírám jako Maďar z kukuřice. Ta debata probíhá dvacet let. Sám jsem se vícekrát zúčastnil. Nebo že bych měl hlasy? To, co chybělo, nebylo řečnění, ale činy.
Pacienti si budou muset výrazně připlatit za operace. Server iHNed.cz pořád nepochopil princip dobrovolnosti při využití nadstandardu. Nebo je jejich znalost češtiny hluboko pod již tak dost tragickým průměrem a pletou si sloveso „muset“ se slovesem „moci“. Blbnou tak lidem hlavu a šíří poplašnou zprávu.
Obama vyhrál, Nejvyšší soud podpořil jeho zdravotní reformu. No tohle se opravdu může stát jen ve vyspělé demokracii! My jsme mnohem chytřejší. Od našich „demokratů“ bychom uslyšeli obvyklé kecy o tom, že Ústavní soud nemá být třetí komorou parlamentu, nemá do ničeho mluvit a je třeba mu přistřihnout křidýlka.
Pětka z občanské výchovy
Václav Krása: Ministr bez opory v právním řádu ČR mění legislativu v oblasti zdravotnictví. To je tedy pecka mezi oči. Dokonce na ministra podal trestní oznámení. Skutková podstata činu však zůstává nejasná. Pokusme se zde o malý sémantický rozbor: Legislativa = právní řád. Věta tedy zní, že ministr mění právní řád v rozporu s právním řádem. Solnohrad je hlavním městem Solnohrad. A proč je nutné zvláště podotknout, že jde o ČR? Že by naši ministři mohli škodit ještě v jiných zemích? Pokud by měla organizace, již pan Krása řídí, na mysli nesoulad s Ústavou, pak je to něco jiného. To se však řeší u Ústavního soudu, nikoli u „policejních plukovníků a podplukovníků“.
Pan Krása seděl v parlamentu tak dlouho a nic se nenaučil. Smutné. Ministr nemůže měnit legislativu. Vláda rozhoduje ve sboru a překládá návrhy dvoukomorovému parlamentu. A teprve ten mění legislativu. Tolik látka z občanské výchovy. Navíc tyto změny byly řádně anoncovány v programovém prohlášení vlády, která má důvěru parlamentu. Říkáme jim reforma. Její nutnost plyne z dávno předržené neúnosnosti dosavadního stavu. Teprve jeho pokračování by zakládalo masivní odpovědnost, i když ne trestní, ale jen politickou.
Hlavním zločinem docenta Hegera je tak zřejmě to, že má jiný názor na reformu zdravotnictví než pan Krása. Na nesouhlas s panem Krásou ovšem trestní zákoník nepamatuje. Chybí odpovídající paragraf. Výraz „Krása“ se tam nevyskytuje. Projel jsem ho vyhledavačem od začátku do konce. A nic. Stejné nic, k jakému povede módní politika absurdních trestních oznámení. Nebo vlastně ne. Nějaký výsledek se přeci jen dostavil. Je jím naše prestižní cena Smrt mozku. Laureátovi srdečně blahopřejeme. A všem příjemné léto i hezkou dovolenou.