Klíčové pro rozvoj nemoci je odumírání nervových buněk v tzv. černém jádru lidského mozku. Tyto buňky vyrábějí látku zvanou dopamin, která je nezbytná při vykonávání běžných pohybů. Pacienti s Parkinsonovou nemocí tedy trpí nedostatkem dopaminu.
Otázkou zůstává, proč tomu tak je. U některých pacientů mladších čtyřiceti let (zhruba 15–20 %) lze vysledovat určité riziko dědičnosti, ale u osob, u nichž Parkinsonova nemoc vznikla po 50. roce věku, je již toto riziko velmi malé.
U většiny pacientů tedy zůstává příčina předčasného odumírání buněk vyrábějících dopamin neznámá.
Projevy onemocnění
Parkinsonova nemoc se zpočátku může projevovat velice nenápadně, např. poruchou čichu, která předchází ostatní příznaky nemoci i o řadu let.
Typické je, že rozvoj obtíží je pozvolný, pacient si je dlouho neuvědomuje, někdy si jich dříve všimne jeho okolí. Mezi klasické příznaky nemoci patří zpomalenost pohybů, zpočátku většinou pouze na jedné polovině těla. Pacient často pozoruje zkrácení kroku jedné nohy při chůzi, neobratnost ruky při jemných pohybech, například nešikovnost při čištění zubů, při manipulaci s příborem a podobně. S tímto může souviset i zmenšení písma, ztráta souhybu paže při chůzi.
Dalším problémem bývá ztuhlost svalů (tzv. rigidita), kterou pacient může pozorovat jako bolest např. v rameni či v paži nebo i v oblasti šíje. Dalším klasickým příznakem nemoci je třes, nejčastěji ruky, eventuálně i nohy. Tento třes je typický tím, že se objevuje v klidu, tedy tehdy, když pacient sedí a má ruku položenou v klíně, nebo při chůzi, kdy ruka volně visí podél těla. Posledním hlavním příznakem jsou poruchy stoje a chůze. Pacienti si nejčastěji stěžují, že se více „hrbí“, mohou mít problém s rovnováhou, problémy s rozcházením anebo při chůzi občas „zamrzají“ na místě.
Mimo tyto klasické příznaky může pacient samozřejmě trpět i jinými obtížemi, jako je ztišení řeči, zácpa, zvýšené pocení, zvýšené slinění a řada dalších. Také poruchy nálady (deprese) jsou sice u pacientů časté, ale velmi dobře ovlivnitelné léčbou. Mezi příznaky Parkinsonovy nemoci naopak běžně nepatří porucha paměti.
Parkinsonova nemoc je diagnostikována na základě výskytu kombinace výše uvedených obtíží (nemusí se však vyskytovat všechny) a jejich reakce na léčbu, při pochybnostech o diagnóze doplňujeme další vyšetření. Klasická vyšetření mozku (CT a magnetická rezonance) ukážou normální nález. Diagnózu ve sporných případech upřesní vyšetření radionuklidem značenou kontrastní látkou (DaT Scan).
Možnosti léčby
V současné době už není Parkinsonova nemoc beznadějnou diagnózou a strašákem pacientů. Máme k dispozici řadu léků, které dokážou chybějící dopamin v mozku pacienta nahradit.
První skupinou jsou tzv. agonisté dopaminu, které můžeme využít u mladších pacientů (zpravidla do 65 let věku), kteří netrpí poruchami paměti, u nichž mají velmi dobrou účinnost. U starších pacientů však mohou způsobovat spíše komplikace, například zmatenost a vidiny.
Nyní jsou na trhu i preparáty, které se užívají jen jedenkrát denně, a též existují agonisté ve formě náplastí. Ty jsou vhodné především u pacientů, kterým běžné tablety přinášejí nežádoucí účinky. Mezi nejčastější patří nevolnost, zvracení, pocit plného žaludku a zácpa.
Druhou skupinou léků na Parkinsonovu nemoc je tzv. levodopa, která se využívá v léčbě již několik desetiletí. Její výhodou je, že ji můžeme využít i u pacientů starších nebo u pacientů trpících poruchami paměti, nevýhodou je nutnost podávání alespoň 3x denně. Účinnost i nežádoucí účinky jsou podobné jako u agonistů dopaminu.
K prevenci těchto nežádoucích účinků se u obou typů preparátů doporučuje alespoň přechodné užívání léků zrychlujících střevní pasáž (tzv. prokinetika), které tyto nepříjemnosti minimalizují.
Komplikace a jak se řeší
V počáteční fázi léčby má výše uvedená léčba zpravidla výborný efekt, pacient se zbaví většiny svých obtíží, je schopen vykonávat své zaměstnání a okolí často vůbec nepozná, že trpí nějakým onemocněním.
S postupem dalších let může pacient pozorovat částečný návrat původních obtíží, což nám signalizuje nutnost navýšení dávky léků.
O komplikace se začne jednat ve chvíli, kdy pacient pozoruje, že účinnost léků kolísá. Po užití léku se cítí velmi dobře, nemá potíže s pohybem, ale například před další dávkou již pozoruje zpomalení hybnosti, které je zapříčiněno nedostatečnou účinností léku. A naopak existují i stavy nadměrného účinku léku, které se projeví tzv. mimovolními pohyby. Pacient pak pozoruje celkový neklid nebo kroucení končetin.
Nicméně není potřeba si zoufat ani v těchto případech, úpravou dávkování léků či přidáním dalších pomocných preparátů jsme schopni ve většině případů tyto projevy minimalizovat nebo úplně odstranit.
A tam, kde těmito opatřeními neuspějeme, zvažujeme alternativní způsoby léčby. Mezi ně patří tzv. hluboká mozková stimulace a podávání levodopy přímo do tenkého střeva pacienta.
Parkinsonova nemoc – pacient a jeho okolí
Parkinsonova nemoc je dobře léčitelné onemocnění, které nemusí vůbec znamenat zkrácení života pacienta. V blízké budoucnosti pak můžeme očekávat vývoj dalších moderních léků i nových léčebných strategií. Vždy u pacientů podporujeme pokračování v jejich sportovních aktivitách, a pokud je to možné, i v pracovním zařazení.
Pro okolí pacienta pak nemoc nemusí znamenat konec dosavadního způsobu života. Pacient s Parkinsonovou nemocí není lékařem omezován v žádných aktivitách, které mu jeho hybný stav dovolí, naopak udržování fyzické a psychické kondice je velmi vhodné. Nepotřebuje soucit a mnohdy ani pomoc okolí, ale dobré rodinné zázemí a jen možná více času pro splnění běžných denních úkonů.
O autorovi: MUDr. Petra Havránková, Neurologická klinika 1. LF UK a VFN , Praha