Příčiny vzniku bradavic
Vznik bradavic má na svědomí virová infekce, konkrétně lidský kožní papilomavirus HPV. Ačkoliv papilomaviry napadají lidské buňky, jsou v populaci poměrně běžné a většinou lidem nezpůsobují žádné výraznější zdravotní obtíže, takže infekce brzy odezní i bez jakékoliv léčby. Některé viry z této skupiny však mohou vyvolat velmi závažné komplikace.
Lidské papilomaviry patří do čeledi Papillomaviridae. Dosud se podařilo popsat více než 300 různých typů HPV, nicméně u člověka může problémy vyvolat asi 120 z nich. Některé jsou pak zodpovědné za rozvoj bradavic, ale zhruba 40 typů HPV se šíří sexuálním kontaktem a způsobuje jednu z nejčastějších pohlavně přenosných nemocí. Postihují oblast genitálií, mohou vyvolat změny buněk sliznice děložního čípku a bez léčby se často mění na rakovinné buňky.
Existuje konkrétně 14 vysoce rizikových typů HPV, které mohou být zodpovědné za rozvoj nádorového onemocnění. V případě žen sem patří hlavně rakovina děložního čípku nebo rakovina vulvy a pochvy, zatímco u mužů někdy dochází ke vzniku rakoviny penisu. Obecně pak mohou mít na svědomí i rakovinu řitního kanálu, rakovinu hlavy nebo rakovinu krku.
Virus HPV, který má dvouřetězcovou DNA, se stejně jako v lidské populaci vyskytuje také u jiných živočišných druhů. Všechny tyto lidské papilomaviry jsou ovšem vysoce druhově specifické, a proto se nemůže stát, že by došlo k přenosu ze zvířete na člověka nebo z člověka na zvíře. Lékaři pak dále rozlišují viry podle jejich aktivity na formy s nízkým, středním a vysokým stupněm malignity. [1, 2, 3, 4, 5, 6]
Přenos onemocnění
Nákaza se mezi lidmi může šířit několika různými způsoby, a to prostřednictvím přímého i nepřímého kontaktu. Nejčastěji se virus přenáší dotekem, přičemž do podkoží proniká hlavně skrze drobná poranění (škrábance, oděrky, popáleniny, strupy) a místa, kde je pokožka jinak oslabená (rozmočená, propocená nebo nějakým způsobem narušená).
Bradavice se typicky objevují na horních a dolních končetinách, ale také v oblasti genitálií. Na těchto místech se nachází velké množství potních žláz, kterými může lidský papilomavirus snadno proniknout do našeho organismu, a zároveň se jedná o často namáhané oblasti. Jelikož k rozvoji bradavic přispívá nadměrné pocení, výjimkou samozřejmě nejsou ani bradavice na ploskách nohou či bradavice pod prsy.
Další možností, jak se mohou bradavice mezi lidmi šířit, je nepřímý kontakt. V tomto případě jsou tedy na vině infikované předměty a prostory, kde se virové částice dobře uchytí a delší dobu přežívají. Jedná se především o různá veřejná místa, kde je neustále mokro či vlhko a lidé se zde pohybují naboso. K rizikovým faktorům se v tomto ohledu řadí především:
- používání cizích hygienických potřeb,
- používání cizích nebo společných ručníků,
- používání společných utěrek,
- nošení zapůjčených bot a přezůvek,
- chození naboso v prostorách, kde bosou nohou šlape více lidí,
- návštěva veřejné sprchy, koupaliště, bazénu nebo sauny,
- pohyb naboso v šatnách sportovních zařízení.
Co se týče přenosu bradavic, kromě toho pak bývá k rizikovým faktorům řazena také častá manipulace se syrovým masem. V tomto ohledu by si tedy měli dávat pozor hlavně řezníci a pracovníci na jatkách. Problém ovšem mohou zaznamenat i kuchaři nebo lidé, kteří v rámci svého zaměstnání mají neustále vlhké ruce (umývači nádobí, uklízečky).
Ačkoliv o tom lidé často nevědí, bradavice se mohou šířit také autoinfekcí. To znamená, že za přenos viru z jedné části těla na jinou je zodpovědný sám pacient, který jej roznáší vlastním dotekem (například vlivem škrábání). Problém může nastat i v případě, kdy člověk s výrůstky špatně manipuluje a snaží se o jejich neodborné odstranění, což způsobí, že se virus infikovanou krví rozšíří do okolí.
K přenosu HPV infekce samozřejmě může dojít také při pohlavním styku s partnerem, u kterého se již bradavice objevily, tedy přímým kontaktem kůže nebo sliznic (vaginálním, orálním i rektálním). U sexuálně aktivních žen lékaři bradavice registrují zhruba v 5–30 % případů, u mužské populace se pak jedná přibližně o 10–25 % případů. Pokud jde o děti, na ty mohou bradavice přenést rodiče, pokud nedodržují základní hygienická pravidla. [7, 8, 9, 10, 11, 12]
Inkubační doba bradavic
Vzhledem k tomu, že existuje celá řada různých druhů bradavic, je nutné počítat s tím, že také jejich inkubační doba je značně individuální. Pohybuje se v rozmezí několika týdnů až několika měsíců, přičemž lékaři nejčastěji udávají rozpětí od 4 týdnů zhruba do 8–20 měsíců.
Tento poměrně velký časový rozptyl je dán tím, že infekce v buňkách přetrvává a vyčkává na vhodný okamžik, kdy dojde k její aktivaci. To se může stát třeba ve chvíli, když bude oslabena obranyschopnost organismu, nebo vlivem hormonální nerovnováhy. Situaci navíc zhoršuje i skutečnost, že někteří lidé mohou vir přenášet, aniž by sami nějaké bradavice na těle měli. [13, 14, 15, 16]
Zdroje: nemoci.vitalion.cz, solen.cz, pediatriepropraxi.cz, stefajir.cz, nzip.cz, farmaciepropraxi.cz, msdmanuals.com, my.clevelandclinic.org, betterhealth.vic.gov.au, mayoclinic.org, ncbi.nlm.nih.gov, hpv.org