Jako první z vážených profesorů podpořil platové požadavky mladých lékařů, i proto je prvním nositelem Ceny za statečnost, již uděluje Lékařský odborový klub. Před dvěma lety ho při příležitosti státního svátku 28. října prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.
„Transplantoval jsem stovku plic, pak jsem přestal a předal to mladším, ti v tom velmi zdárně pokračují a dělají transplantace i u lidí, u kterých my jsme se na začátku transplantovat báli,“ řekl ČTK Pafko, který 3. července oslaví 75 let.
Transplantace plic provádí v Česku pouze 3. chirurgická klinika Fakultní nemocnice Motol, kterou Pafko v letech 1992 až 2010 vedl a nadále na ní působí. V programu transplantací plic pokračují jeho žáci - od první transplantace v roce 1997 jich již bylo provedeno téměř 270.
Na první transplantaci profesor prý nezapomene, byla provedena za dramatických okolností po tříletém učení ve Vídni u profesora Waltra Klepetka. Ten slíbil, že do Prahy přiletí. Byl připraven speciál, ale bylo špatné počasí, tak přistál v Brně. „Přijel, když už jsme končili, přivezl láhev šampaňského. Ač je to v Motole zakázané, tak jsme si připili - byli jsme úspěšní a měli jsme radost,“ zavzpomínal.
Plíce jsou velmi křehký orgán, rychle po vynětí z těla ztrácejí funkci. Chirurg tedy musí pracovat rychle a přesně. „Chirurgie je v podstatě řemeslná práce a vy potřebujete vidět učitele a já jsem dobré učitele měl,“ vysvětlil volbu chirurgie Pafko.
Obor prý odpovídá i jeho povaze. „Nechci to říct tak dramaticky, ale jsem mužem činu, a v chirurgii vidíte efekt své práce velmi rychle, zatímco řekněme na psychiatrii, a to ji nepodceňuju, můžete léčit pacienta celoživotně, tak na chirurgii to tak není,“ řekl.
Medicínu zvolil podle svých slov jako praktické zaměstnání, kde je možno pomáhat lidem. „Není to prvoplánově pomáhat lidem, ale já si myslím, že to je to nejdůležitější. Žijeme ve společenství lidí, máme vnímat okolí a máme být lidem nápomocni,“ shrnul.
Těší ho, že s rozvojem operačních metod, anestezie i pooperační péče je možné nabídnout operace i lidem, u nichž bývala operace zamítnuta pro neúměrné riziko. „Medicína není one man show, týmovou prací se daří operovat ty, které jsme dřív neoperovali. Ale pro veřejnost je třeba říct toto: dneska si lidé představují, že si zajdou do nemocnice a druhý den půjdou domů, že všechno je jednoduché. Ono se to zjednodušilo, ale přece jen stále rizika nad nemocnými jsou, a mnozí lidé bagatelizují moderní medicínu, což myslím si, není rozumné,“ varoval.
Jako lékař je přesvědčený, že lidé by se měli začít o své zdraví více starat. Je velký sportovec, běhá, jezdí na kole do práce, plave, nekouří. Kuřáci s rakovinou plic, kteří k němu chodí, si myslí, že pokud odhodí krabičku s cigaretami, tak všechno půjde zachránit. „Bohužel se mýlí“, řekl. Je signatářem petice, která vyzvala poslance, aby přijali tzv. protikuřácký zákon, který zakáže kouření ve veřejných prostorách, tedy i v restauracích. „Svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda jiných. Svoboda kuřáků tedy končí u mého nosu,“ řekl Pafko.