Schizofrenie ovlivňuje vnímání, prožívání i chování. Nejedná se však o rozdvojenou osobnost

Co je schizofrenie?

Schizofrenie je závažné duševní onemocnění, které je řazeno mezi takzvané psychotické poruchy. Jde o mimořádně vleklou chorobu se sklony k chronicitě. Pacienti trpící touto nemocí mají značné problémy rozeznat realitu od svých vlastních myšlenek a představ.

Schizofrenie ovlivňuje osobnost, prožívání i vztahy s okolím a odtrhuje člověka od reality. Běžně se také objevují problémy s vnímáním emocí a reagováním na ně. Nemocný často není schopen vůbec fungovat v běžném životě a postupně se uzavírá do svého vlastního světa.

Diagnóza schizofrenie bývá nejčastěji potvrzena u mladých lidí ve věku 15–35 let. Postihuje ve stejné míře obě pohlaví, ačkoliv u žen propuká trochu později. Lékaři se někdy setkávají i s případy schizofrenie u dětí. V porovnání s dospělou populací jde ale skutečně o výjimky. [1, 2, 3]

Příčiny schizofrenie

Přesná příčina vzniku schizofrenie zatím není zcela objasněna, ale odborníci se shodují na tom, že jde o poruchu selektivity vnímání. Mozek zdravého člověka funguje tak, že si vybírá, jaké vzruchy a podněty z okolí bude v daný okamžik vnímat. Jde o přirozenou ochranu proti přetížení. U schizofrenie tento proces nefunguje. To znamená, že mozek schizofrenika vnímá naprosto všechny podněty z okolí. A jelikož je nedokáže zpracovat, vytváří si vlastní přijatelnou realitu.

Na vzniku schizofrenie se do jisté míry podílí dědičnost. Pro vznik nemoci jsou nezbytné nejen určité dispozice, ale také spouštěče, které ho aktivují. Při tomto onemocnění dochází k poruchám chemických pochodů v mozku. Jde především o dopaminový a serotoninový systém. K nejčastějším spouštěčům patří alkohol, marihuana, další drogy a zátěžové situace. [4, 5, 6, 7]

Jaké má schizofrenie příznaky?

U schizofrenie rozlišují lékaři dvě velké skupiny symptomů. Takzvané pozitivní příznaky znamenají, že oproti normálnímu stavu něco přebývá. Tyto problémy tedy pociťují jen pacienti se schizofrenií, zdraví lidé je nemají. Naopak negativní příznaky znamenají nedostatek, nemocnému tudíž něco chybí.

Pozitivní projevy schizofrenie:

• bludy (mylná a nevyvratitelná přesvědčení),
• smyslové halucinace (sluchové, zrakové, čichové a jiné),
• zmatené myšlení a řeč,
• neúčelné jednání.

Negativní projevy schizofrenie:

• abulie (nedostatek vůle a ztráta motivace),
• alogie (ochuzení řeči),
• anhedonie (neschopnost prožívat radost),
• asocialita (neschopnost vytvářet sociální vztahy),
• otupělost,
• oploštělé emoce,
• potíže s rozhodováním. [8, 9, 10]

Druhy schizofrenie

Až do roku 2019 se při diagnostice schizofrenie využívala mezinárodní klasifikace rozlišující různé typy schizofrenií. Každý tento typ se vyznačuje specifickými symptomy:

• paranoidní schizofrenie – nejčastější typ, typické jsou pro ni bludy a halucinace, nemocný se často chová nesrozumitelně nebo agresivně,
• hebefrenní schizofrenie – porucha u mladých ve věku 15–25 let, pacient prožívá jakousi opožděnou pubertu (nezodpovědné chování, hloupé vtipkování, vulgarismy a podobně),
• simplexní schizofrenie – vzácnější typ, nemocný se uzavírá do sebe, ztrácí zájem o okolí a má oploštěné emoce,
• reziduální schizofrenie – chronická forma, provází ji ataky a zhoršující se negativní příznaky,
• katatonní schizofrenie – vzácný typ, dochází při něm k poruchám motoriky, pacient buď opakuje určité pohyby, nebo se naopak přestane hýbat,
• nediferencovaná schizofrenie – kombinace příznaků výše uvedených typů,
• postschizofrenní deprese – depresivní syndrom nastávající po odeznění schizofrenní epizody, může být někdy zaměněn za reziduální schizofrenii.

V současnosti dávají lékaři přednost souhrnnému označení schizofrenie. [11, 12]

Schizofrenie: test a diagnostika

Diagnostika schizofrenie je i kvůli pestrosti klinických příznaků hodně obtížná. Pro vyslovení oficiální diagnózy schizofrenie je nutné, aby pacient trpěl minimálně dvěma symptomy po dobu jednoho měsíce. Při podezření na toto onemocnění by se měl co nejdříve dostat k psychiatrovi. Pacienta bude čekat série nejrůznějších vyšetření a pohovorů. Provádí se:

• psychologické testy,
• fyzikální vyšetření,
• vyšetření krve,
• vyšetření mozku (CT, MRI).

Cílem vyšetření je vyloučení jiných příčin a onemocnění, která mohou způsobovat potíže, a potvrzení, že se skutečně jedná o schizofrenii. [13, 14]

Přečtěte si také:

Proč bipolární porucha ničí sociální vztahy a jaké jsou její příznaky?

Schizofrenie: léčba

Při léčbě schizofrenie hraje klíčovou roli to, o jakou formu onemocnění se jedná a jak dlouho pacienta trápí. Až třetina nemocných má šanci na úplné vyléčení, u druhé třetiny dochází k výraznému zlepšení stavu. U zbytku probíhá nemoc chronicky, i když se léčí správně.

Farmakologická léčba schizofrenie

Naprostým základem léčby schizofrenie je farmakoterapie. Léky na schizofrenii spadají obvykle do skupiny antipsychotik. V minulosti se tato léčiva označovala jako neuroleptika.

Antipsychotika fungují na principu potlačení dopaminových receptorů. Díky tomu pomáhají s navozením chemické rovnováhy v mozku, čímž se pacientovi značně uleví od bludů a halucinací. Tyto medikamenty sice výrazně zmírňují příznaky schizofrenie, ale jejich užívání se pojí s poměrně pestrou škálou vedlejších účinků. Patří sem únava, celkový útlum, třes nebo svalová ztuhlost.

Moderní léčiva označovaná jako atypická antipsychotika působí dobře i na poli negativních příznaků, takže dokážou potlačovat deprese, zmírňovat úzkosti a zlepšovat kognitivní funkce. Tato varianta antipsychotik má navíc daleko méně vedlejších účinků. [15, 16, 17]

Psychologická a sociální intervence

U schizofreniků by neměla být podceňována ani psychoterapie. Nemocní mají potíže s fungováním ve společnosti, proto potřebují individuální psychologickou pomoc. Individuální terapie se často doplňují rodinnými a skupinovými sezeními. Díky tomu mohou pacienti lépe porozumět svému onemocnění a naučit se, jak se s ním snáze vyrovnat.

Další možnosti léčby

Pokud nemají léky ani psychoterapie žádný účinek, nabízejí se alternativní metody léčby. Jednou z nich je elektrokonvulzivní terapie (ECT). Tato metoda je založena na opakované lehké elektrické stimulaci mozku. Provádí se v celkové anestezii.

Stav některých pacientů může být ovšem natolik vážný, že se přistoupí k hospitalizaci. Obdobně se postupuje u schizofreniků, kteří prožívají akutní relaps. Díky hospitalizaci je zajištěna ochrana pacienta i jeho okolí. [18, 19, 20]

Zdroje: nih.gov, verywellhealth.com, webmd.com, psychiatry.org, nhs.uk, mind.org.uk, mayoclinic.org, nzip.cz, psychiatriepropraxi.cz, pharmanews.cz, cpzp.cz

Schizofrenie – rozcestník