Co je tolice setá?
Co se dozvíte v článku
Tolice setá neboli tolice vojtěška (Medicago sativa) je vytrvalá luštěnina, která patří do čeledi bobovité (Fabaceae). Nejčastěji se pěstuje jako krmná plodina pro hospodářská zvířata, nicméně jedná se o všestrannou rostlinu, kterou mohou konzumovat i lidé. Jelikož tato jetelovina disponuje řadou pozitivních účinků na lidské zdraví, našla si místo v jídelníčku příznivců nejen makrobiotické či veganské stravy.
Už po celá staletí se vojtěška využívá jako významná pícnina a mezi zemědělci je velice oblíbená jednak kvůli tomu, že obsahuje velké množství bílkovin a dalších nutričně důležitých složek, a jednak pro svou schopnost dobře snášet sucho a obohacovat půdu o důležité živiny. Celosvětově se pak tolice setá pěstuje na ploše, která v součtu zabírá více než 30 milionů ha.
Z hlediska pěstování tolice seté je zajímavá také skutečnost, že tato rostlina žije ve vzájemné symbióze s některými půdními bakteriemi. Díky nim dokáže vázat velké množství vzdušeného dusíku, který je zcela zásadní pro správné fungování mnoha procesů v rostlinách. Tato vlastnost je přitom prospěšná nejen pro samotnou vojtěšku, ale také pro půdu v místě jejího růstu, která je díky tomu dostatečně mineralizovaná a nemusí se tak přihnojovat.
Další druhy tolice
Ačkoliv je vojtěška považována za hospodářsky nejvýznamnějšího zástupce rodu Medicago u nás, na světě existuje kolem 80 známých druhů tolice, z nichž 36 roste na území Evropy. Nejpestřejší druhové zastoupení tolic v rámci evropského kontinentu se přitom nachází ve Středomoří. Mezi další známé druhy patří například:
- tolice dětelová (Medicago lupulina),
- tolice stromovitá (Medicago arborea),
- tolice srpovitá (Medicago falcata),
- tolice měňavá (Medicago × varia),
- tolice arabská (Medicago arabica),
- tolice terčoplodá (Medicago disciformis),
- tolice nejmenší (Medicago minima),
- tolice thesalská (Medicago monspeliaca),
- tolice okrouhloplodá (Medicago orbicularis),
- tolice mnohotvará (Medicago polymorpha),
- tolice rozprostřená (Medicago prostrata),
- tolice přitvrdlá (Medicago rigidula).
V České republice se vyskytují pouze 4 původní druhy této rostliny, kterými jsou tolice dětelová, tolice srpovitá, tolice rozprostřená a tolice nejmenší. Co se týká vojtěšky, tak ta se na našem území ve volné přírodě objevuje také, ale jedná se o zplaněný druh, nikoliv o přirozeně divoce rostoucí bylinu. Kromě uvedených zástupců se však v ČR můžete setkat ještě také s křížencem tolice seté a srpovité, kterým je tolice měňavá. [1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8]
Výskyt a rozšíření tolice seté
Původní areál výskytu tolice seté se nachází v oblasti Malé a Střední Asie, Zakavkazí a Kašmíru. Ještě v období starověku se však vojtěška rozšířila do Evropy a později také dále do jiných částí světa. V dnešní době se tato rostlina vyskytuje kromě Asie a Evropy také v Severní a Jižní Americe, v Austrálii a dokonce i v Africe.
Pěstovaná vojtěška běžně zplaňuje, a tak na ni můžete v české krajině narazit například na okrajích cest, na ruderalizovaných loukách, náspech, rumištích a podobně. Nejčastěji se přitom vyskytuje v půdách, které jsou bohaté na živiny, výhřevné a provzdušněné. Kultivuje se prakticky po celém území ČR, a to konkrétně od nížin přes vrchovinu až po horské oblasti. [9, 10, 11, 12]
Botanická charakteristika
Tato vytrvalá jetelovina dorůstá do výšky od 30 do 100 cm a charakteristický je pro ni mohutně vyvinutý kořenový systém, prostřednictvím kterého je schopna čerpat vodu z hlubokých půdních vrstev. Kořen vojtěšky je rozvětvený, silný a jeho hlavní část je několik metrů dlouhá. Lodyhy vyrůstající z kořenového krčku jsou vzpřímené, tupě hranaté a lysé nebo řídce chlupaté.
Listy tolice seté jsou krátce řapíkaté, přičemž její lístky mají obvejčitý nebo obkopinatý tvar, jsou trojčetné a obvykle 1 až 3 cm dlouhé. Na bázi bývají klínovitě zúžené, v horní části jsou drobně pilovitě zubaté a na vrcholu mělce vykrojené nebo uťaté s nasazenou špičkou. U prostředního lístku se pak nachází delší řapíček.
Hlávkovité květenství bývá kolem 3 cm dlouhé, je vejčitého až eliptického tvaru a květy rostliny se nachází na 1 až 5 cm dlouhých lysých či roztroušeně chlupatých stopkách. Koruna květu má fialovou, modrofialovou nebo vzácněji světle modrou či bílou barvu. Plodem tolice seté je nepukavý spirálně stočený lusk, který obsahuje 3 až 6 semen. [13, 14, 15, 16]
Co obsahuje vojtěška?
Pokud jde o to, jaké obsahuje tolice setá zdraví prospěšné látky, tak prozatím existuje pouze omezené množství vědeckých studií, které by se chemickým složením této rostliny více zabývaly. Nicméně bylo zatím prokázáno, že vojtěška obsahuje řadu nutričně významných složek, díky čemuž se v lidovém léčitelství využívá například při léčbě některých metabolických poruch. Mezi tyto látky patří například:
Uvádí se také, že tato rostlina představuje na živiny bohatou nízkokalorickou plodinu. Podle některých zdrojů jeden šálek klíčků tolice seté obsahuje pouhých 8 kalorií, přičemž se v něm nachází 0,2 g tuku, 0,7 g sacharidů a dokonce 1,3 g bílkovin. Mimo to se v nich vyskytuje také rozpustná vláknina, která navozuje pocit plnosti a doporučuje se ji doplňovat při vysokém cholesterolu.
Kromě výše zmíněného pak vojtěška obsahuje také skupinu fytoestrogenů zvanou izoflavony. Jedná se o rostlinné hormony, které napodobují působení estrogenu. Někteří vědci se proto domnívají, že by tolice setá mohla být potenciálně využívána k léčbě menstruačních poruch a mírnění příznaků premenstruačního syndromu či menopauzy. [17, 18, 19]
Jaké má tolice setá účinky na zdraví?
Doposud nejvíce prozkoumaným zdravotním přínosem tolice seté je její schopnost snižovat cholesterol. Mnoho výzkumů provedených na zvířatech prokázalo, že tato rostlina snižuje hladinu špatného cholesterolu (LDL) a naopak zvyšuje hladinu toho dobrého (HDL). Díky tomu může pomáhat snižovat riziko mnoha srdečních onemocnění a předcházet kornatění cév.
Dle některých zdrojů působí vojtěška zároveň jako antidiabetikum, což je činidlo, které snižuje hladinu cukru v krvi. V ájurvédské medicíně se pak tato jetelovina navíc využívá při léčbě zdravotních stavů vyvolaných oxidačním poškozením, jelikož má údajně také antioxidační účinky. Nicméně tyto vlastnosti zatím nebyly dostatečně prozkoumány, a je tedy pro jejich potvrzení zapotřebí provést ještě další výzkumy.
To samé platí také pro tvrzení, že rostlina funguje jako účinné přírodní diuretikum. Někteří lidoví léčitelé ji tak mimo jiné používají k léčbě různých poruch močového ústrojí a ledvinových kamenů. Kromě toho pak údajně podporuje také hojení otevřených ran na kůži nebo vředů a má pomáhat mírnit infekce.
Co se týká vedlejších účinků vojtěšky, tak vzhledem k vysokému obsahu vlákniny se po její konzumaci mohou objevit některé gastrointestinální potíže, jako je například plynatost, průjem nebo pocit plnosti. Ve vzácnějších případech pak mohou být nadzemní části rostliny kontaminované některými bakteriemi, jako je například Salmonella nebo E. coli. [20, 21, 22, 23, 24]
Využití tolice seté
Jak už bylo několikrát zmíněno, tolice setá představuje plodinu, která se pěstuje primárně jako krmivo určené pro hospodářská zvířata. Nicméně díky vysokému obsahu některých důležitých látek a pozitivním účinkům na lidské zdraví se dnes využívá také ve formě různých potravinových doplňků a mnozí lidé ji konzumují i v čerstvé podobě.
Obsahuje váš jídelníček klíčky vojtěšky?
Jednou z možností, jak zařadit vojtěšku do jídelníčku, je přidání naklíčených semen tolice do různých pokrmů, především salátů. Klíčky si přitom můžete vypěstovat i v zimním období podobně jako řeřichu. Stačí semena vojtěšky uložit na vlhčenou vatu, umístit na okenní parapet a počkat, dokud nevyklíčí. Někteří lidé si pak z natě rostliny lisují také čerstvou šťávu nebo ji suší a následně z ní rozemletím vytváří jemný prášek. [25, 26, 27]
Tolice setá: pěstování a sklizeň
Plochy, na nichž se pěstuje tolice vojtěška, činí přibližně 10 % orné půdy v kukuřičných, řepařských a bramborářských výrobních oblastech. Dlouhé kořeny této rostliny dosahující až do hloubky 5 metrů od povrchu půdy vynáší živiny z hlubších vrstev a zpřístupňují je tak ostatním rostlinám. Z hlediska zemědělské produkce se tato pícnina někdy zařazuje jako zúrodňující meziplodina zejména po obilninách.
Kořenový systém tolice seté bývá poměrně často napadán některými houbami nebo bakteriemi. Životnost i výnosnost rostliny tak může zkrátit například bílá hniloba jetele (Sclerotinia trifoliorum), padlí jetele (Erysiphe trifolii) nebo kořenové a krčkové choroby jetele (Fusarium spp.). Mezi nejčastější škůdce likvidující porosty vojtěšky pak patří následující živočichové:
- bejlomorka vojtěšková,
- klikoroh vojtěškový,
- hraboš polní,
- nosatčík jetelový a obecný,
- klopušky,
- kyjatka hrachová,
- plodomorka vojtěšková,
- třásněnka štírovníková a jiní třásnokřídlí.
Tolice setá není tolik náročná na klimatické podmínky jako na vhodné půdní prostředí, které by mělo mít v ideálním případě pH od 6,8 do 7,2. Nejlépe se jí daří na sušších stanovištích v půdách s dostatečně hlubokou podorniční vrstvou. Optimálním místem je pak lokalita, kde se nachází nižší hladina spodní vody (alespoň 1,5 m pod zemí). Půda, do které se vysévá, by zároveň měla být středně těžká a bohatá na vápník.
Rostlina pěstitelům umožňuje obvykle 3 až 4 seče za rok podle toho, v jaké výrobní oblasti se nachází. Při dosažení optimálních podmínek však může nabídnout dokonce až 5 sečí ročně. Díky aktivitě půdních bakterií rodu Rhizobium, se kterými se nachází v symbióze, navíc dokáže vázat 200 až 300 kg vzdušeného dusíku na jeden hektar porostu, čímž významně obohacuje půdu v okolí svých kořenů.
První seč vojtěšky se obvykle uskutečňuje v momentě, kdy první dva listy ve spodní části lodyhy začínají žloutnout. Nejvíce významných látek pak plodina obsahuje, pokud je sklizena během butonizace, což je označení pro růstovou fázi, během níž rostlina zakládá květenství. Píce je naopak nejméně kvalitní při sklizni v plném rozkvětu.
Tolice setá vydrží na jednom stanovišti zpravidla 3 až 4 roky. Vytrvalost porostu přitom závisí především na stavu jeho kořenového krčku, ze kterého obvykle vyrůstá 5 až 15 vzpřímených lodyh. Tato jetelovina poskytuje zemědělcům vysokou produkci píce, která obvykle činí 75 až 90 tun za rok. V případě obzvláště příznivých klimatických podmínek však může být její výnosnost dokonce i vyšší. [28, 29, 30, 31]
Zdroje: botany.cz, pyly.cz, pladias.cz, bylinkyprovsechny.cz, healthline.com, biolib.cz, theses.cz, web2.mendelu.cz, verywellhealth.com, sciencedirect.com, webmd.com, eagri.cz, agromanual.cz, agrobiologie.cz