Vážené čtenářky, vážení čtenáři

Lidé se mě často ptají, proč nedělám medicínu. Co mám na to říct? Život mě vedl od práce s pacienty k práci s informacemi – k medicínské žurnalistice. Mám tu práci ráda a připadá mi smysluplná. Jsou však chvíle, kdy trochu zalituju, že nemohu využívat svou empatii, životní a profesní zkušenosti v klinické praxi. Takové pocity jsem měla třeba při nedávném vyhlašování vítězek soutěže Sestra roku. Při promítání medailonků finalistek v Divadle Hybernia a při předávání jednotlivých ocenění mi celou dobu běhal po zádech mráz. Takový ten, co člověk cítí při mocném dojetí. Ještě silněji pak mnou pohnula slova paní Hany Rittsteinové, vítězky v kategorii Sestra v managementu a vzdělávání. Na mou žádost vyfotit se s ní reagovala slovy: „Bude mi velkou ctí. Děkuju vám za to, co pro nás děláte.“ Pokora a skromnost stojící za těmito slovy mě hluboce zasáhla. Uvědomila jsem si, jak nepatrný dotek člověka plného lásky může druhého proměňovat a léčit. Síla kladných emocí je obrovská. Chtěla bych ale říct, že pořádáním letos již 18. ročníku této soutěže o nejlepší sestry ve sféře ošetřovatelské péče, managementu i vzdělávání jsme především chtěli poděkovat my vám. Toto číslo věnujeme všem sestrám, v jejichž přítomnosti se nemocným lépe snáší stonání, snáze uzdravuje, případně i s menší bolestí odchází…