Stejnou částku přiznal brněnský soud i jejímu synovi. Zdravotníci se patrně proti verdiktu odvolají k Vrchnímu soudu v Olomouci.
Brněnský soudce Michal Ryška v odůvodnění verdiktu zdůraznil, že zdravotnická záchranná služba svým postupem ve věci zasáhla do rodičovských a osobnostních práv ženy. Ta si převoz do nemocnice nepřála a svolila k němu teprve poté, co si zdravotníci do jejího bytu přivolali policejní hlídku.
Žena postup zdravotníků od počátku kritizovala. Na brněnskou záchrannou službu podala žalobu na ochranu osobnosti. Domáhala se soudní omluvy a dále odškodného 100.000 korun pro ni a 100.000 korun pro svého syna, který byl, bez ohledu na svůj nízký věk, také poškozen postupem zdravotníků na svých právech. Soud jí vyhověl, přiznal jí ale nižší odškodné.
Dítě se narodilo v pavlačovém domě v brněnské Údolní ulici, která se nachází jen několik set metrů od Porodnice na Obilním trhu. Porod byl nečekaný a rychlý. Žena porod doma neplánovala. Když ale vše dopadlo dobře, nechtěla hned spěchat do porodnice.
Zdravotníci nebyli k rodičce zavoláni hned po narození chlapce. Dorazili přibližně po hodině. Přivolaný lékař musel oddělit pupeční šňůru. Podle úřední dokumentace byla matka i hoch v pořádku. Přesto měl prý přivolaný lékař obavy z toho, že dítě mohlo krvácet přes pupečníkovou šňůru. Trval na převozu do nedaleké porodnice. Matka s otcem dítěte ale nesouhlasili.
Spontánní porod se stal v noci. Matka a otec zdravotníky ujišťovali, že na kontrolu půjdou hned ráno, tedy za několik hodin, protože je nyní vše v pořádku. Když se s nimi lékař nemohl dohodnout, přivolal policii. Matka pod tímto nátlakem nakonec svolila a nechala se odvézt. Tím potíže neskončily.
Převoz se uskutečnil v chladné únorové noci. Dítě prochladlo natolik, že na příjmu mělo tělesnou teplotu 33,6 stupně Celsia a muselo být tři dny umístěno v inkubátoru. Soudce Ryška dnes lékaře, jenž tak vytrvale požadoval převoz ženy s dítětem do porodnice, nemohl vyslechnout. Záchranář totiž zemřel.
Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že celý případ není jen o osobnostních a rodičovských právech matky a o možnosti odmítnout nabízenou zdravotní péči, ale také o nedůvěře některých zdravotníků k alternativním přístupům v medicíně.
„Je otázkou, zda přístup zdravotníků k alternativním lidem nebyl snahou je získat pod kontrolu tradičního systému zdravotní péče,“ zdůraznil soudce.
Odškodné soudy přiznávají především za lékařská pochybení a v některých případech mohou dosahovat i milionových částek. Zatím nejvyšší známé odškodnění, 18 milionů korun, přiznal v dubnu 2008 soud ochrnuté ženě z Horního Slavkova na Sokolovsku. Invalidní se stala poté, co jí v sokolovské nemocnici při angiografii lékaři vstříkli kontrastní látku, na kterou byla zřejmě alergická. Druhou nejvyšší sumu, 16,5 milionu korun, vysoudili v roce 2007 manželé z Prostějovska, jejichž syn utrpěl v důsledku pozdní resuscitace nevratné poškození mozku.
V souvislosti s porodem brněnský krajský soud v roce 2009 přiřkl odškodné 3,3 milionu korun dvěma rodinám za záměnu novorozenců v třebíčské nemocnici. Bylo to nejvyšší přiznané odškodné za způsobenou citovou újmu v ČR. U odškodněných se částka lišila, protože újma byla individuální.