Politici a média se, jak je v těchto případech obvyklé, nedokážou shodnout, zda se daně zvyšují primárně v zájmu churavého veřejného zdraví, či churavé státní pokladny. Zatímco premiér Nečas mluví výhradně o dodatečných výnosech pro státní pokladnu ve výši 1,7 miliardy, média a bojovníci proti tabáku tvrdí, že rostoucí cena cigaret přinutí kuřáky se zlozvykem skoncovat.
Kouření bezpochyby představuje jedno z největších zdravotních rizik. Způsobuje poškození dýchacích cest, rakovinu (a to zdaleka nejen plic), urychluje rozvoj kornatění tepen, zevní projevy stárnutí kůže a leccos dalšího. V ideálním světě by se nejspíše kouření zakázalo zákonem a z oněch dvou milionů českých kuřáků by rázem byli lidé zdraví, šťastní a spokojení.
Protože však žijeme ve světě reálném, kde prohibice soukromých zlozvyků nikdy nefungovala, nefunguje a fungovat nebude, snaží se jít společnost na boj s kouřením od lesa, mimo jiné i postupným zvyšováním spotřebních daní, krůček po krůčku, haléř po haléři.
Co omezíme doopravdy?
Je však tato mírnější forma represe účinná? Prakticky všechny relevantní studie ukazují, že vyšší daně vedou k nižším prodejům legálně prodávaných cigaret, což je vcelku nepřekvapivé. Ovšem na tom, kolik kuřáků svůj zlozvyk skutečně omezí a kolik jich jen přejde na jiný tabákový výrobek či dokonce tabák pašovaný, panuje již mnohem menší shoda.
Kupříkladu americký Kongres krátce po nástupu prezidenta Obamy do funkce schválil prudké zvýšení federálních daní u tabákových výrobků. Nikoli ale u všech stejně. Zatímco daně u balicího cigaretového tabáku stouply o závratné dva tisíce procent (ano, čtete správně), tak u tabáku dýmkového činilo zvýšení „pouhých“ 158 procent.
Co se stalo? Výrobci prostě změnili název a balení – a výsledek daňového zvýšení byl poměrně předvídatelný. Když do Kongresu dorazila první čísla, podle nichž se spotřeba balicího „cigaretového“ tabáku propadla téměř o 80 procent, mohli si poslanci gratulovat k úspěšnému boji proti kouření. Ovšem jen do chvíle, než táž studie ukázala, že zároveň došlo ke zvýšení spotřeby tabáku „dýmkového“, a to téměř desetinásobně.
Svědectví z odpadků
Pokud jde o pašování, tam je souvislost se zvyšováním daní u tabákových výrobků zcela nepochybná, třebaže svou roli hrají i jiné faktory, například ekonomická krize. Pašování se pak nejvíce rozmáhá v zemích, kde řádí obzvlášť nepříznivá kombinace hospodářské recese a vysokých tabákových daní, tedy třeba v Irsku či Španělsku, kde podíl pašovaných cigaret na trhu od počátku krize roste přímo raketově a dnes podle posledních údajů dosahuje až jedné pětiny.
Ve Španělsku loni činil meziroční nárůst podílu pašovaných cigaret závratných tři sta procent. Pokud jde o Evropskou unii jako celek, podíl pašovaných cigaret na celkovém trhu letos překročil podle odhadů hranici deset procent.
Studie jsou přitom důkladnější než politici. Nespokojí se pouze s porovnáním oficiálních prodejů cigaret před a po zvýšení daní, aby pak vítězoslavně oznámily, že dražších cigaret se prodává méně. Vědci, kteří zkoumají podíl pašovaných cigaret na trhu, doslova chodí od popelnice k popelnici, sbírají zmačkané krabičky, a pak v laboratoři pečlivě zkoumají, kde a jak byly vyrobeny. Zejména kontraband pocházející z Číny, Dubaje a některých východoevropských zemí je opatřen kolky, které jsou od originálů na první pohled k nerozeznání.
Prohibice plodí kriminalitu
Jeden irský trafikant například uvádí, že zatímco on prodává krabičku za devět eur a dvacet centů, tatáž pašovaná stojí na černém trhu tři dvacet. Výrobci a prodejci nejen v Irsku dnes volají po přísnějším postupu státních orgánů proti pašerákům, zde se ovšem nabízí věčná otázka, o kolik přísněji by měla policie postupovat, aby pašeráctví vymýtila či alespoň radikálně omezila. Vzhledem k tomu, že i ve věznicích s nejpřísnějším režimem jsou běžně k dostání i ty nejtvrdší drogy (pravidelní uživatelé drog tvoří až 40 procent vězeňské populace), lze o účinnosti jakkoli přísné prohibice či jiné represe vcelku úspěšně pochybovat. A to se samozřejmě týká všech drog, včetně legálního či nelegálního tabáku.
Pašování přitom nejenže spolehlivě podrývá snahu o omezování kouření, ale navíc stát připravuje o nemalé peníze. Podle zprávy Evropského parlamentu přišel letos rozpočet Evropské unie vinou pašování cigaret o miliardu eur a rozpočty členských zemí celkem o devět miliard.
Pašování je také důvodem, proč zvyšování daní u tabákových výrobků jen málokdy přinese státní pokladně tolik, kolik si vláda slibuje. Pokud si tedy premiér Nečas a ministrem Kalouskem dělají naděje na víc než půldruhé miliardy, zřejmě se dočkají hořkého zklamání.
A netřeba snad dodávat, že z rozmáhající se nezákonné praktiky tyjí nejrůznější nevábné existence. Jak uvádí americký deník USA Today: „Nedávná vlna zvyšování státních daní u tabáku, která měla za cíl posílit tenčící se příjmy amerických států, znamenala další vzpruhu pro stále nebezpečnější pašerácký průmysl, neboť tučné zisky lákají do prudce rostoucího trhu násilné zločinecké gangy a narkomafie.“
Abychom však skončili na pozitivní notě, kvapně dodávám, že u nás se zatím něčeho podobného zřejmě bát nemusíme. Z analýzy auditorské společnosti KPMG vyplývá, že k prudkému rozmachu pašování a související kriminality dochází až v zemích, kde cena krabičky cigaret přesáhne úroveň odpovídající desíti americkým dolarům. Vážný důvod k obavám tedy budeme mít teprve tehdy, pokud si někteří bojovníci proti tabáku konečně prosadí svou a cena krabičky se vyšplhá na 200 korun.