Srdce je tvořeno dvěma síněmi a dvěma komorami. Do pravé síně vtéká odkysličená krev z celého těla, následně proudí přes trojcípou chlopeň do pravé komory, odkud je čerpána do plicního „malého“ oběhu. Odtud okysličená krev vtéká do levé síně, dále přes mitrální chlopeň do levé komory, která krev vhání do srdečnice (aorty) a dále do celého těla.
Stahy jednotlivých oddílů srdečního svalu (myokardu) na sebe přesně navazují a jsou řízeny a koordinovány speciálními srdečními nervy, tzv. převodním systémem srdečním. Činnost srdce je mimořádně náročná na přívod kyslíku krví, kterou přivádí koronární neboli věnčité tepny.
Co vadí nejvíce
Srdečních onemocnění přibývá se stoupajícím věkem, frekvence je vyšší u mužů a u lidí, v jejichž rodině se vyskytují srdeční onemocnění hlavně před 50. rokem života.
Většinu rizik s sebou ale přináší nezdravý životní styl moderní civilizace – sedavý způsob života, málo pohybu, nevhodná skladba potravy, nadváha nebo obezita, samozřejmě kouření, ale i stres a trvalé psychické napětí. Tyto faktory jsou příčinou tzv. metabolického syndromu, zahrnujícího vysoký krevní tlak, cukrovku, zvýšené hladiny cholesterolu a ostatních tuků v krvi, které společně vedou k ateroskleróze, tedy kornatění cév.
Nejčastější onemocnění
Je jím ischemická choroba srdeční (dále ICHS). Vzniká na základě poruchy prokrvení srdečního svalu (myokardu), zpravidla při aterosklerotickém postižení věnčitých tepen. Při ateroskleróze se do cévní stěny postupně ukládají tuky a další látky a vznikají aterosklerotické pláty, které zneprůchodňují cévy. Ty pak nejsou schopny obstát při zvýšených nárocích na dodávku krve, resp. kyslíku a objevují se obtíže, především angina pectoris.
Jejím typickým projevem je svíravá nebo pálivá bolest za prsní kostí, někdy jen neurčitý tlak nebo pocit nedostatku vzduchu. Bolesti vyzařují do levé paže, krku nebo čelisti, obvykle trvají několik minut. Vyvolávající příčinou bývá typicky námaha, třeba jen chůze, ale i rozčilení nebo nápor chladného vzduchu. Bolest nutí přerušit veškerou námahu, zastavit se, zhluboka dýchat. Je doprovázena výraznou úzkostí, strachem, může být přítomno pocení.
Infarkt myokardu
Pokud dojde k prasknutí aterosklerotického plátu, na jeho povrchu se začnou shlukovat krevní destičky, které úplně uzavřou koronární tepnu, a svalovina, touto tepnou zásobená krví, se ocitá bez kyslíku, odumírá – a vzniká infarkt myokardu.
Akutní infarkt myokardu se projevuje krutou svíravou nebo pálivou bolestí za prsní kostí, která může vyzařovat do levé paže, krku, čelisti, zad, ale i do břicha. Bolest trvá zpravidla několik minut až hodin, provází ji pocení, zvracení, bušení srdce, neklid, strach a úzkost. Proběhnout může i zcela bez příznaků (němý infarkt myokardu).
Infarkt může být příčinou náhlého úmrtí v důsledku protržení srdeční stěny nebo srdeční přepážky, v důsledku poruchy srdečního rytmu nebo rozsáhlého postižení srdeční svaloviny.
Dysrytmie (arytmie)
Jde o poruchy pravidelnosti nebo rychlosti fyziologického sinusového rytmu, jehož frekvence je 60–100 tepů za minutu. Dysrytmie mohou být projevem řady srdečních onemocnění (ICHS, srdečního selhání, srdečních vad, zánětů), mohou vznikat při poruchách vnitřního prostředí (vysoká či nízká hladina draslíku, vápníku nebo hořčíku v krvi), při poruchách funkce štítné žlázy.
Řada dysrytmií nezpůsobuje subjektivní obtíže; neznamená to ale, že nejsou nebezpečné. Naopak ale i velmi nepříjemně vnímané poruchy srdečního rytmu – palpitace (přeskočení nebo bušení srdce, jeho zastavení a opětovné rozběhnutí) mohou být podmíněny zprvu zcela nevinnými dysrytmiemi.
Pokud porucha rytmu negativně ovlivňuje srdeční činnost, může dojít k závratím, slabosti nebo kolapsu, mohou se objevit bolesti na hrudníku, dušnost. Nejzávažnější arytmie vedou k okamžité srdeční zástavě, bezvědomí a bez pomoci ke smrti.
Srdeční selhání
Podle toho, která část srdce selhává, hovoříme o pravostranné nebo levostranné srdeční nedostatečnosti. Krevní oběh je spojitý systém rozdělený na dvě související části, déletrvající selhávání levé komory se postupně přenese i na pravostranné srdeční oddíly a naopak.
Selhání se může vyvinout náhle, pak jde o akutní srdeční selhání; při chronickém srdečním selhání vznikají obtíže zvolna.
Mezi nejčastější příčiny akutní levostranné srdeční nedostatečnosti patří akutní infarkt myokardu, chlopenní vady, zánět srdečního svalu nebo náhlý výrazný vzestup krevního tlaku. Typicky se v noci několik hodin po ulehnutí objevuje výrazná dušnost, kašel, zmodrání rtů, doprovázené výraznou úzkostí a pocením.
Chronické levostranné srdeční selhání vzniká nejčastěji při ICHS (po infarktu myokardu) nebo u nemocných se srdečními vadami. Postupně se zhoršuje únavnost, dušnost a kašel při námaze. Může ale docházet i k poruchám paměti, soustředění, nadměrné spavosti nebo zmatenosti při horším prokrvení mozku.
Akutní pravostranné srdeční selhání je nejčastěji důsledkem akutní plicní embolie. Projevuje se jako náhle vzniklá klidová dušnost, výrazná bolest na hrudníku, kašel, může být vykašlávána krev, promodrávají rty a konečky prstů. V těžších případech klesá krevní tlak a může dojít i k náhlé smrti.
Chronické pravostranné srdeční selhání doprovází dlouhodobě probíhající plicní choroby. Kromě chronicky přítomné dušnosti a kašle se začnou objevovat symetrické otoky dolních končetin, nechutenství, slabost a únavnost.
Nejčastější vyšetření srdce
Základním vyšetřením srdce je elektrokardiografie – EKG, při kterém je zaznamenávána elektrická aktivita srdce. Někdy je třeba sledovat činnost srdce při námaze, pak se provádí zátěžové EKG, nejčastěji při jízdě na rotopedu.
Ambulantní 24hodinové monitorování EKG (Holterovské monitorování – holter) se používá při pátrání po dysrytmiích, které se objevují jen občas a které nezachytíme při klasickém EKG.
Dalším důležitým vyšetřením je echokardiografie (ECHO), při němž je ultrazvukem zobrazena velikost a tvar jednotlivých oddílů srdce, srdečních chlopní a je zhodnocena srdeční činnost.
Při koronarografii je do tepny v třísle v místním umrtvení zavedena kanyla, jíž je pak prostrčen užší katétr až do srdečních cév a po podání kontrastní látky vidí lékaři přímo případné změny v cévním zásobení srdce.
Méně často se provádí elektrofyziologické vyšetření, při kterém se do srdeční dutiny zavede z třísla kanyla s elektrodou na konci, pomocí níž jsou v srdci stimulována různá místa a je sledováno, zda stimulace nevyvolá arytmii.
Jak nemocem srdce předcházet
Upravit životní styl, jídelníček, přehodnotit postoj k fyzické aktivitě. Při nadváze nebo dokonce obezitě je nutné tělesnou hmotnost redukovat, především snížením příjmu energie v potravě. Velmi důležitá je pravidelná fyzická aktivita, ideální je aerobní cvičení – rychlá chůze, běh, cyklistika, aerobik, plavání. Optimální je cvičit 3–4× týdně 30–40 minut. Zátěž by měla být na 75 procent vaší maximální tepové frekvence, kterou vypočtete tak, že od 220 odečtete svůj věk. Například pokud je vám 50 let, tak vaše maximální tepová frekvence je 220–50, tedy 170 tepů za minutu, a cvičení by mělo probíhat při 125 tepech za minutu. V případě, že je vám nad 50 let nebo již máte nějaké onemocnění srdce, předem se o cvičení poraďte se svým lékařem.
Zásadní je nekouřit, již po roce nekouření se pravděpodobnost vzniku srdeční příhody snižuje! Důležitá je i psychická pohoda a relaxace.
Léčba nemocného srdce
Při infarktu myokardu je nutné co nejdříve zprůchodnit uzavřenou tepnu. Pokud je v intervalu do 12 hodin od vzniku obtíží dostupná koronarografie, lze v řadě případů při tomto vyšetření provést angioplastiku, jinak se podávají léky na rozpuštění krevní sraženiny. V řadě případů je indikováno chirurgické řešení (aorto-koronární bypass), při kterém se zúžený úsek přemostí zdravou cévou. Navazuje různě dlouhá léčba léky proti srážení krve a shlukování destiček.
Samozřejmostí je léčba všech rizikových faktorů ICHS.
Ne všechny dysrytmie je nutné léčit, některé nezpůsobují obtíže a nejsou nebezpečné. Určité typy poruch srdečního rytmu jsou léčeny antiarytmiky. Jejich výběr závisí především na typu dysrytmie, ale i na dalších faktorech. Příliš pomalá srdeční frekvence musí být léčena zavedením kardiostimulátoru (pacemakeru). Některé arytmie lze řešit speciálním elektrickým výbojem.
Obecně je nutná úprava životosprávy (viz výše).
Léčba srdečního selhání
Pokud je zjištěna vyvolávající příčina, je základem léčby samozřejmě její odstranění (operace chlopenní vady, ošetření věnčitých tepen při poruchách prokrvení srdečního svalu atd.).
Medikace závisí na příčině srdečního selhání, na ostatních rizikových faktorech a jiných onemocněních atd. Velmi důležitá je léčba rizikových faktorů poškození srdce a cév – tedy vysokého krevního tlaku, cukrovky a zvýšených hladin krevních tuků. Při pravostranném srdečním selhávání je nutné léčit plicní onemocnění. Ve speciálních případech je nezbytné přistoupit k poslední možnosti, a tou je transplantace srdce.
Do hodiny od začátku příznaků
Nemoci srdce a cév jsou příčinou více než 40 procent všech úmrtí, ale stále se víc bojíme rakoviny. Přitom pokročilé srdeční selhání má horší prognózu než většina malignit. Velká část nemocných s akutním infarktem myokardu umírá do hodiny od začátku příznaků, dříve než se jim dostane lékařské pomoci.
Většině srdečních příhod lze zabránit dlouhodobou úpravou životního stylu a pravidelnou fyzickou aktivitou.
O autorovi: MUDr. Jarmila Křížová, Ph. D., II. interní klinika 1. LF UK a V FN Praha