Plicník lékařský působí protizánětlivě a močopudně. K čemu se používá?

Na první pohled zaujme především svými výraznými květy, které hrají růžovými, fialovými a modrými odstíny, ale je známý také jako oblíbená léčivka. Řeč je samozřejmě o plicníku lékařském, který se v minulosti používal hlavně při léčbě dýchacích obtíží a plicních onemocnění. Prozradíme, k čemu se tato bylina používá dnes a jak ji poznáte.

Co je plicník?

Pod názvem plicník (latinsky Pulmonaria) se ukrývá rod bylin, které rostou ve volné přírodě, ale mohou se objevit i ve stinných zahradách nebo na odsluněných místech ozdobných skalek. V současné době jsou rozšířené převážně v Evropě, ale ojediněle se s nimi můžete setkat také v okolí Kavkazu nebo na území Střední Asie.

Plicníky jsou trvalky, které vyrůstají z tmavého plazivého oddenku, pro nějž jsou typické téměř vodorovné podzemní výběžky. Přímá či vystoupavá lodyha bývá porostlá chlupy různého typu a dorůstá zhruba do výšky 10-30 cm. V případě některých druhů může obsahovat léčivé látky (podobně jako listy), které působí protizánětlivě.

Přízemní listy vyrůstají až po odkvětu, jsou dlouze řapíkaté, sestavené do růžice, mají srdčitý nebo kopinatý tvar a jsou buď jednobarevné, nebo se na nich objevují světlé skvrny. Lodyžní listy jsou pak poloobjímavé až přisedlé, rostou střídavě a jejich čepele bývají kopinaté nebo vejčité. Kromě toho je pokrývají nestejně dlouhé chlupy (hlavně na obvodu).

Květy plicníku vytvářejí krátké vijany s listeny. Mohou mít růžovou, červenou, fialovou nebo modrou barvu, jsou oboupohlavné a jejich trubkovitě zvonkovitý kalich může být porostlý drobnými chloupky. Rostliny rozkvétají v březnu až květnu, přičemž po opylení se ze semeníku vyvinou čtyři vejčité tvrdky. Ty spolu s oddenky slouží k rozmnožování.

Druhy plicníku

Celkově do rodu plicník patří zhruba 14 různých druhů (a řada hybridů), ale taxonomie momentálně není příliš ustálená a navíc mezi rostlinami dochází ke křížení. Přestože se v České republice pěstují i nepůvodní neofyty a objevují se zde různí kříženci, nejčastěji se zde můžete setkat se čtyřmi zástupci, kam se řadí:

  • plicník lékařský (Pulmonaria officinalis),
  • plicník tmavý (Pulmonaria obscura),
  • plicník měkký (Pulmonaria mollis),
  • plicník úzkolistý (Pulmonaria angustifolia). [1, 2, 3, 4]

Plicník lékařský

Asi nejznámějším druhem, který se řadí do rostlinného rodu Pulmonaria, je plicník lékařský. Tato trvalka je mezi lidmi známá také jako hvězdoš, cicalka, čmelník, jelení mangold, modrá bukvice, modrý klíč, plucník, tříbarevný kvítí nebo zimniční korálky. V angličtině se pak setkáte třeba s označením lungwort, Mary´s tears nebo Our Lady´s milk drops.

Co se týče vzhledu, plicník lékařský dorůstá zhruba do výšky 10-35 cm. Lodyha této byliny je přímá až mírně větvená a na jejím povrchu se objevuje hustý porost štětinatých chlupů. Jednotlivé listy jsou pak celokrajné, pokryté charakteristickými bělavými skvrnami a stejně jako lodyha chlupaté. Ty přízemní bývají dlouze řapíkaté a široce vejčité, zatímco ty lodyžní jsou přisedlé a kopinaté.

Květenstvím jsou v případě plicníků vijany, které se objevují od března do května, přičemž jednotlivé květy bývají pravidelné, pětičetné a mají trubkovitě zvonkovitý kalich. Koruna pak mívá růžovočervenou barvu, ale později mohou květy získávat fialový nebo zcela modrý odstín. Plodem plicníku jsou tvrdky. [5, 6, 7, 8]

Možná záměna

Na podobných místech jako plicník lékařský roste i plicník tmavý, pro který jsou ovšem typické tmavší listy bez bělavých skvrn. Dříve lidé tyto dva druhy považovali za poddruhy plicníku lékařského, ale v současné době jsou hodnoceny jako samostatné. Z farmaceutického hlediska jsou oba druhy téměř rovnocenné, přestože ve středověku lidé používali k léčení hlavně rostliny se skvrnitými listy (vzhledem k podobnosti se skvrnami na plicích nemocných pacientů). [9]

Kde roste plicník?

Plicník lékařský je rozšířený prakticky po celé Evropě, od Francie až po Ukrajinu. Severní hranici výskytu pak tvoří Dánsko, jih Švédska a Pobaltí, zatímco na jihu zasahuje až po severní část Itálie, Albánii nebo Bulharsko. Na našem území se plicník objevuje roztroušeně, a to od nížin až po vrchoviny. Nejčastěji se s ním setkáte v listnatých a smíšených lesích, na jejich okrajích, v hájích nebo v křovinách. V minulosti se navíc hojně vyskytoval ve středověkých a venkovských zahradách. [10, 11, 12]

Obsažené látky

Plicník lékařský je známý z toho důvodu, že obsahuje poměrně vysoký podíl kyseliny křemičité (zhruba 4 %). Kromě toho se k jeho účinným látkám řadí také saponiny, slizy, třísloviny (až 10 %), allantoin, cerylalkohol, pyrolizidinové alkaloidy, flavonoidy, některé minerály (hlavně vápenaté soli), vitamíny (vitamín C) nebo organické kyseliny (kyselina stearová, kyselina myristová). [13, 14, 15]

Jaké má plicník lékařský účinky?

Jak už samotný název byliny napovídá, plicník lékařský si v minulosti našel využití hlavně jako léčivka. Lidé na něj nedali dopustit hlavně z toho důvodu, že údajně přispívá k normální činnosti dýchacího systému. Tradičně ho používali jako prostředek proti různým plicním chorobám, jako je například kašel, chrapot, zánět průdušek, průduškové astma nebo tuberkulóza.

V lidovém léčitelství se plicník používal nejčastěji ve formě odvaru, který údajně regeneruje sliznice dýchacích cest i trávicího ústrojí. Tento příznivý efekt lidé přičítají hlavně obsahu saponinů, které usnadňují odkašlávání, dále pak slizů, které působí uklidňujícím způsobem, a tříslovin, pro něž jsou typické protizánětlivé a dezinfekční účinky. Kromě toho plicník údajně zvyšuje krevní srážlivost.

Zevně se pak plicník lékařský používal hlavně ve formě obkladů z čerstvých bylin, v podobě záparu nebo jako silný odvar, kterým se omývaly hnisající rány a hemoroidy. V současné medicíně ale tato bylina výrazně ztratila na významu, jelikož nemáme dostatek informací o jejím působení na lidský organismus. Některé výzkumy nicméně potvrzují její protizánětlivé a močopudné účinky. [16, 17, 18, 19]

Využití plicníku lékařského

Pokud jde o to, jak tuto bylinu nejlépe zužitkovat, mějte na paměti, že se vždy sbírá kvetoucí nať nebo pouze spodní listy, a to ideálně od března do dubna. Vše se poté suší ve stínu nebo uměle při teplotě nepřesahující 40 °C. Jakmile budete mít hotovo, uložte nasušený plicník do uzavíratelných nádob, aby nať nezvlhla. Správně usušený plicník má světle zelenou barvu a mírně slizovitou chuť.

Dodnes se plicník lékařský používá hlavně v lidovém léčitelství nebo v homeopatii, a to ve formě odvarů, zábalů nebo tinktur. Na některých místech (hlavně v Anglii) jsou pak mladé listy plicníku oblíbenou přísadou do jarních salátů a občas se přidávají také do polévek.

Pokud si chcete připravit nálev, zalijte 2 polévkové lžíce sušených listů vroucí vodou (zhruba 500 ml), nechte přiklopené asi na 15 minut louhovat a popíjejte v průběhu dne. V čajích se navíc plicník lékařský často používá v kombinaci s jinými bylinami a dá se dochutit také medem.

Jelikož ale nevíme, jaké účinky může plicník lékařský na lidský organismus mít, neměli byste to s jeho užíváním přehánět (vzhledem k obsaženým alkaloidům se nesmí užívat více než 3 týdny v kuse). Zároveň se nedoporučuje těhotným ženám, kojícím matkám ani malým dětem. [20, 21, 22, 23, 24]

Zdroje: webmd.com, ncbi.nlm.nih.gov, plantdelights.com, botany.cz, bylik.cz, salviaparadise.cz, byliny.vitalion.cz

Jak vypadá plicník lékařský?

Plicník lékařský je trvalka z rodu Pulmonaria, která je známá také jako hvězdoš, modrá bukvice nebo třeba zimniční korálky. Dorůstá do výšky 10-35 cm, má přímou až mírně větvenou lodyhu, kterou pokrývají štětinaté chlupy, a také celokrajné listy s bělavými skvrnami. Květy mívají růžovočervenou, fialovou nebo modrou barvu a plodem jsou tvrdky.

Kde roste plicník lékařský?

Tato rostlina je dnes rozšířená prakticky po celé Evropě. V České republice se plicník lékařský objevuje roztroušeně, v nížinách i ve vrchovinách. Nejčastěji ho najdete v listnatých a smíšených lesích, ale také na jejich okrajích, v hájích, v křovinách či na venkovských zahradách.

Jaké má plicník účinky na zdraví?

Plicník lékařský byl v minulosti považován za oblíbenou léčivku. Používal se hlavně jako lék na různé plicní choroby, jako je kašel, chrapot, astma nebo třeba zánět průdušek. Zevně fungoval hlavně ve formě obkladů, záparu nebo odvaru, kterým se omývaly hnisavé rány a hemoroidy. Jelikož ale nemáme dostatek informací o účincích plicníku na lidské zdraví, postupně ztratil na významu.

K čemu se plicník používá?

Lidé sbírají převážně kvetoucí nať nebo spodní listy, a to v období od března do dubna. Ty se pak suší a ukládají do uzavíratelných nádob, přičemž své využití nacházejí hlavně v lidovém léčitelství a homeopatii. V Anglii ovšem mladé listy plicníku lidé přidávají také do salátů nebo do polévek.

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top