Prostata a její onemocnění

Prostata je mužská pohlavní žláza, ve které se tvoří přibližně 15–30 % objemu ejakulátu. V jejím sekretu jsou látky, které příznivě ovlivňují životaschopnost spermií a jejich schopnost oplodnit vajíčko.

Prostata obepíná počáteční část mužské močové trubice těsně pod močovým měchýřem. Ta dále pokračuje přes svaly dna pánevního dále do penisu. Má tvar zaobleného komolého kužele, tvarem a velikostí se někdy přirovnává ke kaštanu.

Začíná se vyvíjet již před narozením, u malých chlapců se její hmotnost pohybuje od 3 do 5 gramů a do puberty se příliš nemění. Poté dochází vlivem mužských pohlavních hormonů k jejímu růstu. U dospělého muže považujeme normální hmotnost do 20 gramů, ve stáří může vážit více než 100 g, v extrémních případech až 300–400 g.

Na prostatě rozlišujeme základnu, to je ta část, která přiléhá ke spodině močového měchýře, a hrot (apex) směřující dolů, směrem k příčně pruhovanému močovému svěrači. Dříve se předpokládalo, že se jedná o žlázu s homogenní vnitřní strukturou. Až Mc Neal koncem 60. let minulého století provedl zásadní anatomické práce, kdy popsal různé zóny prostaty.

Jsou to jednotlivé oblasti žlázy, které mají částečně odlišnou stavbu. Proto hovoříme o tzv. zonální anatomii prostaty. Těsně okolo močové trubice je uložena přechodní zóna, která u některých mužů během života zbytní a vede následně k onemocnění odborně označovanému benigní hyperplazie prostaty, mezi lidmi se hovoří o „prostatě“.

Na okraji žlázy leží periferní zóna. V případě vzniku karcinomu prostaty tento ve zhruba třech čtvrtinách případů vyrůstá právě z této oblasti. Prostatu tvoří řada drobných žlázek, prostor mezi nimi je vyplněn vazivem a buňkami hladké svaloviny. Žlázky i svalovina jsou uloženy ve vazivovém obalu – pouzdru prostaty.

Vyšetření prostaty je založeno především na třech základních způsobech. Nejjednodušším je palpační vyšetření prostaty přes konečník (per rectum, digitální rektální vyšetření). Mělo by být provedeno vždy při podezření na onemocnění prostaty a u všech mužů nad 50 let pravidelně v ročních intervalech. Při tomto vyšetření pacient leží na zádech, levém boku či klečí na všech čtyřech a vyšetřující prstem hmatá přes konečník pacienta na přiléhající část prostaty.

Hodnotí při tom její velikost, symetrii, povrch, konzistenci, bolestivost a přítomnost různých abnormalit. Prostatu je možno zobrazit ultrazvukem přes břišní stěnu. Méně příjemným vyšetřením pro pacienty, ale přesnějším zobrazením orgánu je transrektální ultrazvuk.

Při něm urolog zavede do konečníku speciální ultrazvukovou sondu. Tento způsob zobrazení je nezbytný při provádění biopsie prostaty, to je při odběru vzorků tkáně na histologické vyšetření u pacientů s podezřením na nádor prostaty. Urologové na celém světě dále s výhodou používají stanovení prostatického specifického antigenu (PSA) ve vzorku krve.

Jedná se o bílkovinu, která je produkována v prostatě. Její funkcí je zkapalnění spermatu, což přispívá k lepší funkci spermií. Za patologických stavů postihujících prostatu se koncentrace PSA v krvi zvyšuje. Normální hladina se obecně uznává do 4 ng/ml, při jejím překročení většinou urolog provede biopsii prostaty z důvodu podezření na karcinom prostaty.

Nejčastější patologické stavy, které postihují prostatu, jsou benigní hyperplazie prostaty, záněty prostaty a rakovina prostaty. Dále se můžeme setkat s infarktem prostaty, přítomností konkrementů (kamenů) ve tkáni prostaty, cystami a dalšími onemocněními, ovšem klinický význam těchto stavů většinou nevede k žádné léčbě.

Benigní hyperplazie prostaty

Jako benigní hyperplazii prostaty (BHP) označujeme zbytnělou prostatu nad její normální velikost. Dochází při ní k nezhoubnému zvětšení celé žlázy, především přechodní zóny. Prostata se zvětšuje věkem a vlivem působení mužských pohlavních hormonů.

Časem toto onemocnění postihuje většinu mužské populace. Mezi nejčastější příznaky obtěžující pacienty patří časté nucení na močení během dne, časté močení v noci, oslabení proudu moči, sklon k přerušovanému močení s pocitem neúplného vyprázdnění měchýře, obtížný a opožděný start močení, odkapávání moči po vymočení a urgentní náhlé nucení na močení.

Míra subjektivních obtíží není přímo úměrná velikosti prostaty. Přestože se jedná o nezhoubné onemocnění, neléčené může vést k mnoha komplikacím. Jako akutní retence moči označujeme stav, kdy dojde k náhlé a úplné zástavě močení. Jedná se o akutní stav vyžadující bezodkladné řešení v podobě zavedení močového katétru přes močovou trubici až do měchýře a vypuštění moči z těla. Při prodlení hrozí porucha či ztráta funkce ledvin.

Chronické močové reziduum zůstávající v měchýři po vymočení vede ke vzniku obtížně řešitelných infekcí, ke vzniku močových kamenů v měchýři a ke zhoršení funkce ledvin. Diagnóza BHP je stanovena na základě popisu pacientových obtíží, vyšetření prostaty přes konečník, jejím ultrazvukovém vyšetření a vyšetření krve na hladinu PSA.

Velmi přínosným vyšetřením je výpočet síly průtoku moči. Při tomto vyšetření pacient močí do přístroje, který na základě změny hmotnosti vymočené moči v čase vypočte průměrný a maximální průtok dolními cestami močovými. Výsledky všech těchto provedených vyšetření pomáhají urologovi stanovit léčebný postup.

U pacientů s minimálními obtížemi bez výše uvedených komplikací stav pouze pravidelně sledujeme. V případě nutnosti léčby se na prvním místě používají léky. Jedná se o skupinu preparátů, které příznivě působí na oblast prostaty a výtokové části močového měchýře. Dále se používají léky, jejichž užívání vede ke zmenšení objemu prostaty.

Tento efekt se však dostavuje až po delší době. V poslední době je v lékárnách k dispozici řada volně prodejných potravinových doplňků, které mají svou kladnou úlohu v procesu léčby. Je možné, že u pacientů s malými močovými potížemi tyto preparáty doporučí i lékař. Avšak před jejich aplikací je nutné nejprve absolvovat vyšetření prostaty u urologa.

Výše popsané močové obtíže totiž mohou být způsobeny jiným onemocněním, například nádorem prostaty, vyžadujícím zcela odlišný způsob léčby. Prodlení v léčbě nediagnostikovaného nádoru prostaty vinou samoléčby může mít nenapravitelné následky na zdraví i životě pacientů. Nepřináší-li medikamentózní léčba dostatečný efekt, je indikováno operační řešení. To spočívá v odstranění části zbytnělé prostaty speciálním nástrojem přes močovou trubici.

Při moderní variantě této operace se na specializovaných pracovištích využívá laser. U pacientů s prostatou okolo 100 g a většími je nutno zvolit otevřený přístup, kdy se prostata odstraní klasickou operací z kožního řezu v podbřišku. Ani při jednom z výše popsaných operačních postupů se neodstraní veškerá tkáň prostaty, pouze zbytnělá část a pouzdro prostaty se ponechává v pacientovi.

Z této části v některých případech může opět prostata částečně dorůst a vyžádá si tak opětovné řešení. V této zbytkové tkáni také může vzniknout nádor prostaty, proto je třeba pacienty preventivně sledovat i po této operaci.


Připravil: MUDr. Michael Pešl, FEBU, Urologická klinika VFN a 1. LF UK

Prostata a její onemocnění
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů