Úrazy zubů a čelistí

S úrazy zubů a čelistí se setkáváme v zubních ordinacích poměrně často. Dochází k nim při práci, sportu nebo například při napadení druhou osobou. Při nárazu na zuby či pádu může dojít k luxaci (vymknutí) a uvolnění jednoho či více zubů.

ilustrační fotografie

Uvolněné zuby je třeba fixovat, k tomu se používají různé typy dlah (pryskyřičné, kovové). Při úrazu může také dojít k poškození nervově-cévního svazku, který zub vyživuje. Po úrazu proto sledujeme vitalitu zubů a dojde-li k odumření nervově-cévního svazku, provedeme konzervační přeléčení kořenového kanálku zubu.

Při nárazu na zuby nebo při pádu může také dojít k fraktuře korunky či kořene zubu. Pro další prognózu a léčbu je stěžejní lomná linie. Pokud nezasáhne dřeňovou dutinu, doplníme defekt výplní z kompozitního materiálu („bílou plombou“).

Zasáhne-li náraz dřeňovou dutinu a kořen je neporušen, můžeme po přeléčení kořenového kanálku zhotovit čepovou nástavbu, která musí být z kvalitní, odolné slitiny a zacementuje se do kořene zubu. Poté se zub doplní do původního tvaru korunkou, nejlépe porcelánovou.
Má-li však lomná linie nevýhodný průběh a zasahuje do kořene zubu, nelze jej použít.

Kořen je nutné extrahovat a po zhojení se buď zavede implantát, nebo se po obroušení sousedních zubů zhotoví pevný můstek. Při úrazech zubů je nezbytné zhotovení a vyhodnocení rentgenového panoramatického snímku.

Úrazy obličejového skeletu

Zlomeniny obličejového skeletu rozdělujeme do tří úrovní: 1. zlomeniny dolní čelisti, 2. zlomeniny horní čelisti, lícní kosti, spodiny očnice a kostry nosu, 3. zlomeniny kosti čelní, spánkové a stropu očnice.
Nejčastějšími zlomeninami obličejového skeletu jsou zlomeniny dolní čelisti. Příčinou bývá často přímé násilí. Zlomeniny jsou buď bez dislokace úlomků či s dislokací, kde je hojení obtížnější a zdlouhavější. U dolní čelisti (mandibuly) může dojít ke zlomení těla, úhlu, vzestupného ramene nebo kloubního a svalového výběžku.

Zlomeniny alveolárního výběžku postihují dolní i horní čelist, nejčastěji ve frontálním úseku, kde je alveolární výběžek nejméně chráněn. Při zlomeninách horní čelisti lomná linie často zasahuje dutinu čelistní (sinus maxillaris) s možností zavlečení infekce a vznikem hnisavých komplikací. Dojde-li zároveň ke zlomení horní čelisti a lícní kosti, mluvíme o tzv. fraktuře zygomatikomaxilárního komplexu. Ty bývají doprovázeny depresí (vpáčením) lícní kosti.

Při zlomeninách obličejového skeletu je cenným pomocníkem velký rentgenový snímek, který informuje o průběhu lomné linie, dislokaci úlomků a o průběhu hojení zlomeniny.

Léčba zlomenin

Zlomeniny čelistí se provizorně fixují náplasťovým či prakovým obvazem. Definitivní ošetření se provádí mezičelistní fixací asi na šest týdnů, aby bylo zajištěno znehybnění dolní čelisti po dobu hojení. U některých typů zlomenin se s výhodou používá osteosyntézy pomocí kovové destičky.

Onemocnění čelistního kloubu

Čelistní (temporomandibulární) kloub je jediné kloubní spojení na lebce. Jeho luxace (vymknutí) vzniká předsunutím hlavičky kloubu před kloubní jamku. Může být jednostranná či oboustranná. K luxaci dochází nejčastěji při násilném otevření úst, jedná se o bolestivé zablokování dolní čelisti s nemožností zavřít ústa. K nápravě do původního stavu se provádí tzv. Hippokratův repoziční manévr.

V oblasti čelistního kloubu může dojít i k intraartikulárním zlomeninám, ke vzniku zánětlivých artritid i k různým deformačním artrózám. Ankylóza (ztuhlost) čelistního kloubu značí úplné znehybnění kloubu v důsledku srůstů. Zde je namístě operativní řešení, které spočívá v rozrušení srůstů a vybudování nového čelistního kloubu (endoprotéza čelistního kloubu).


O autorovi: MUDr. František Rubeš, zubní lékař

Ohodnoťte tento článek!