Příspěvek je věnován využití hrudních drénů a drenážních systémů při chirurgické léčbě dutiny hrudní. Zde se používají drény k odsátí vzduchu z hrudníku, k rozvinutí plíce, k odsátí výpotku, hnisu nebo krve. Drén se musí zvolit tak, aby byl co nejvhodnější pro daný typ operace. Velká pozornost se klade na materiál, ze kterého byl drén vyroben. Drén musí být dostatečně měkký, aby nedošlo k poranění okolní tkáně. Zároveň musí být dostatečně pevný, aby zůstal na určeném místě. Vždy záleží na lékaři, jaký drén a jakou formu drenáže zvolí.
Charakteristika hrudních drénů
Tvarem rozdělujeme hrudní drény na rovné a zahnuté (pravoúhlé). Zahnuté drény se používají po operačním výkonu a zavádějí se nad bránici. Každý drén je opatřen na konci několika otvory. Jsou výhodné i kalibrace po 5 cm a rtg proužek po celé délce drénu. Hrudní drény jsou vyráběny v délkách 40 - 50 cm. Šířka drénů je označována číslem, buď stupnicí podle Charriéra, nebo tzv. stupnicí ranch. Nejčastěji používané drény u dospělých pacientů jsou 28 Ch, 32 Ch, 36 Ch.
Mohou se používat i dvoucestné drény, které slouží k laváži hrudníku (např. u empyému ). Na našem pracovišti se nám osvědčily drény a drenážní systémy firmy Sherwood. Při hrudních operacích zavádíme zpravidla 2 drény - jeden rovný a jeden zahnutý (pravoúhlý). Velikost rovného drénu bývá většinou 28 Ch - 32 Ch, u zahnutého drénu bývá šířka 28 Ch, 32 Ch, někdy i 36 Ch. Hrudní drény vždy napojujeme na samotné drenážní systémy, nebo mohou být napojeny pomocí spojky ve tvaru Y na systém dvou skleněných lahví. Při převozu z operačního sálu je nutné, aby byl alespoň jeden drén zajištěn vodním ventilem. Po příjezdu pacienta na JIP jsou drény ihned napojeny na aktivní sání.
Drenážní systémy dutiny hrudní - jednorázové systémy
Na našem trhu existuje celá řada různých drenážních systémů. Využívají se buď sety jednorázové, nebo resterilizovatelné systémy (systém skleněných lahví se speciálními uzávěry). Velkou předností jednorázových setů je jeho použití po dobu 5 - 7 dní. Například u systému, který se užívá na našem pracovičti - Th ora-Seal III, Aqua-Seal je možnost výměny pouze sběrných komor. Výhodou těchto systémů je velice snadná manipulace a obsluha, nevýhodou je, oproti resterilizovatelným setům, jejich vyšší pořizovací cena.
Řada hrudních drenážních systémů Th ora-Seal (Sherwood) byla vyvinuta v úzké spolupráci s hrudními chirurgy. Všechny systémy (Th oraSeal II, Th ora-Seal III, Aqua-Seal, Double-Seal) jsou vybaveny vodním zámkem.
Výhody systémů Thora-Seal:
* Balení obsahuje stojan na sací komory, závěsné háčky, všechny hadice v dostatečných délkách, * vysoká kvalita vodního zámku, * velice jednoduché plnění roztokem, * úzký tvar a plocha zadní stěny, což umožňuje pohodlné umístění u lůžka pacienta, dvojité balení, které umožňuje aseptické otevření setu přímo na operačním sále.
Ráda bych se zmínila o systému Th ora-Seal III, který na našem operačním sále používáme. Jedná se o tříkomorový systém s vyměnitelnou sběrnou komorou, určený pro všechny větší drenáže. My je používáme při velkých výkonech hrudní dutiny (lobektomie, klínovité resekce plic).
Výhody použití:
* drenážní systém je vyroben z nerozbitného plastu, * je zde dobrá vizuální kontrola odsávaného sekretu, * odnímatelná sběrná komora s kapacitou 2500 ml, výhoda u proplachů a drenáží s velkým množstvím tekutiny, * systém brání smíchání tekutin při převrhnutí jednotky, snímatelná sací komora, * výhodou je také snadná manipulace s těmito jednotkami na odděleních JIP, kdy sestry mají jednoduché monitorování obsahu sekretů - komory jsou barevně značeny, jsou použita velká a snadno čitelná písmena.
Drenážní systémy - resterilizovatelné:
Zde se využívá především skleněných láhví o objemu 1000 - 2000 ml.
Samospádová drenáž hrudní dutiny:
Je velmi účinná a patří mezi nejjednoduší typy drenáží. Principem je napojení hrudního drénu na skleněnou láhev, která je naplněná sterilním roztokem. Drén je napojen na delší trubici, která je zčásti ponořena pod hladinou. Láhev se nikdy nesmí napojit na vývěvu, protože zde chybí komora podtlaku. Tento typ drenáže se používá u spontánního pneumotoraxu, po pneumonektomii a některých videotorakoskopických operacích, při kterých nebyl resekován plicní parenchym.
Dvoulahvový drenážní systém:
Jedná se o dokonalejší typ hrudní drenáže, kde je zajištěno aktivní odsávání a vytváření stálého podtlaku v hrudní dutině. První láhev je speciálním setem napojena na druhou láhev, ve které je podtlak vytvářený elektrickou nebo vzdušnou vývěvou.
Úloha sestry při ošetřování hrudních drénů
Hrudní drén musí být dostatečně fixován, aby nedošlo k posunu drénu. Spojení drenážního systému musí těsnit. Je potřebná pravidelná kontrola odsávacího zařízení a kontrola průchodnosti drénů. Drény nesmí být ohnuté nebo stlačené tělem pacienta. Jestliže lékař nařídí aktivní sání, je nutné dodržení negativního tlaku - obvykle se používá 10 až 20 cm vodního sloupce. Každý drenážní systém musí být uložen pod úroveň hrudníku nemocného, aby se zamezilo návratu sekretu zpět do dutiny hrudní. Při odpojení nemocného s dvoulahvovým systémem od aktivního sání je nutné uzavřít drén, který vede z hrudníku. Tím se zamezí vniknutí vzduchu do dutiny hrudní. Při použití skleněných láhví je nutné denně je měnit za sterilní. Jednorázové sety vydrží 5 - 7 dní, tedy většinou po celou dobu drenáže, v případě velké sekrece se pouze mění sběrná komora. Úkolem sestry je pečlivě zaznamenávat do dokumentace množství sekrece z drénu (popř. i vzhled a barvu). V prvních hodinách po operaci je vhodné měřit množství každou hodinu. Hrudní drén se odstraňuje, nepřesáhne-li sekrece z drénu za 24 hodin 100 ml. Vyjmutí musí být rychlé, aby nedošlo k vniknutí vzduchu do hrudníku. Otvor po drénu se kryje vazelinovou plombou, nebo se douzlí založeným stehem. Na závěr bych se ráda zmínila o indikacích, které vedou k drenáži hrudní dutiny a mezihrudí a chybách při drénování dutiny hrudní.
Indikace k drenáži hrudní dutiny:
* spontánní pneumotorax * poranění hrudníku hemopneumotorax (hrudní traumata) * empyém * fluidotorax * veškeré operační výkony v dutině hrudní * bronchopleurální píštěl.
Chyby při zavedení drénů:
* chybná indikace hrudní drenáže * nevhodně zvolené místo punkce * poranění plíce při užití tuhých drénů * nabodnutí plíce * použití vysokých hodnot podtlaku * špatná manipulace s pacientem a následné vytržení drénu.
O autorovi: Renata Škrabalová, DiS, (renata.skrabalova@fnusa.cz) I. chirurgická klinika, FN U sv. Anny, Brno