Zubní kaz a onemocnění parodontu

K nejčastěji se vyskytujícím chronickým infekčním nemocem patří zubní kaz a onemocnění parodontu. Následky onemocnění jsou nejčastější primární příčinou ztráty zubů. Zubní kaz postihuje tvrdé zubní tkáně a zánětlivá onemocnění parodontu poškozují dásně a závěsný aparát zubů. V mnoha zemích byly uskutečněny početné epidemiologické studie k výskytu zánětlivých onemocnění. Přibývá zánětu dásní u dětí do věku 13 let a zároveň se zvyšuje výskyt parodontitid mezi 35. a 40. rokem života. Zubní kaz dnes patří k nejrozšířenějším chorobám. Nevyhýbá se totiž ani malým dětem. Kazivost mléčných zubů je velmi vysoká, péče o mléčný chrup není doceněna a je opředena řadou mýtů. Po dlouhou dobu byl kaz definován jako proces, který když jednou začne, pak nutně pokračuje. až do ošetření zubní výplní. Zubní kaz je dynamický proces Dnes se díky novým poznatkům díváme na zubní kaz jako na dynamický proces epizodické demineralizace a remineralizace. Za příznivých podmínek je povrch skloviny omýván slinami, čímž dochází k neustálé výměně kalciových a fosfátových iontů mezi slinou a povrchem skloviny. Mezi minerály v povrchové vrstvě skloviny a těmi přítomnými ve slině nastává iontová rovnováha. Avšak v místech, kde se nachází zralý bakteriální plak, jsou cukry z potravy přeměňovány na kyseliny. Tím klesá pH prostředí a fosfátové i kalciové ionty difundují ze skloviny ven a vstupují do plaku a sliny. Tento proces se jmenuje demineralizace. Pokud pH naopak stoupá, má slina schopnost tra