„Podle § 113 odst. 1 občanského zákoníku (OZ) má člověk právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem. Pokud (podle § 115 OZ) nevyjádří souhlas s pitvou nebo použitím svého těla pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům, nelze jeho tělo takto použít – předpokládá se zde, že mlčení znamená nesouhlas. Ovšem § 113 OZ v odst. 2 zároveň říká, že i bez souhlasu zemřelého lze provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům, jestliže tak stanoví jiný zákon – zde patrně zákon o zdravotních službách, upravující mj. provádění pitev a v §§ 80–82 také nakládání s částmi lidského těla odebranými pacientovi při poskytování zdravotní péče a nakládání s tělem zemřelého a jeho částmi. Má se tedy zákon o zdravotních službách chápat jako nadřazený ve vztahu k § 113 OZ?
Aby těch zmatků nebylo málo, OZ se vůbec nezabývá použitím lidského těla, respektive jeho částí k transplantacím. Toto řeší transplantační zákon, jenže ten, ouha, zcela opačně než OZ vychází z presumpce souhlasu (s odběrem tkání a orgánů za účelem transplantace). Tedy jestliže člověk za svého života nevysloví nesouhlas s takovým použitím svého těla po smrti, má se za to, že s ním souhlasí.
Ale to jen na okraj… Má otázka – opakuji – zní, zda tedy zákon o zdravotních službách chápat jako nadřazený ve vztahu k ustanovení § 113 občanského zákoníku,“ napsal čtenář.
Na jeho dotaz odpovídá JUDr. Pavel Zajíc
Váš dotaz se vztahuje k rozsahu osobnostních práv občana a dále ke vztahu mezi novým občanským zákoníkem a zvláštními právními předpisy. Zásada, že ochrana osobnosti se vztahuje i na tělo mrtvého člověka, je všestranně přijímána již delší dobu, ale výslovně v zákoně formulována nebyla. Výrazem respektu k této zásadě jsou ustanovení nového občanského zákoníku kladoucí důraz na úctu k člověku a jeho přirozeným právům. Z tohoto důvodu musí mít váhu i slovo člověka vyjadřující přání, jak má či nemá být naloženo s jeho tělem po jeho smrti.
Nový občanský zákoník, který nabude účinnosti 1. 1. 2014, je založen na zásadě, že člověk má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem. Nový občanský zákoník dále výslovně zdůrazňuje, že zemře-li člověk, aniž projeví souhlas s pitvou nebo s použitím těla po smrti způsobem vymezeným v § 113, potom platí, že s provedením pitvy nebo s takovým použitím svého těla nesouhlasí.
Zvláštní zákon má přednost před OZ
Provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům bez souhlasu zemřelého lze jen tehdy, pokud tak stanoví jiný zákon. Tímto jiným zákonem se rozumí zejména transplantační zákon a zákon o zdravotních službách. S ohledem na to, že každý z těchto zákonů má jiný účel, liší se oba zákony také v tom, zda se předpokládá souhlas nebo naopak nesouhlas zemřelého.
Podle transplantačního zákona platí, že odběr z těla zemřelé osoby lze uskutečnit pouze tehdy, pokud s tím zemřelý za svého života prokazatelně nevyslovil nesouhlas. Nesouhlas se považuje za prokazatelně vyslovený, pokud je evidován v Národním registru nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů nebo jestliže zemřelý ještě za svého života přímo ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem prohlásí, že nesouhlasí s odběrem v případě své smrti. Tento nesouhlas je součástí zdravotnické dokumentace.
Zákon o zdravotních službách pak stanovuje, že pro potřeby dle tohoto zákona lze tělo zemřelého, včetně odebraných částí těla, použít mimo jiné za předpokladu, že s tím zemřelý za svého života vyslovil podle tohoto zákona prokazatelný souhlas.
Tímto prokazatelným souhlasem se rozumí souhlas pacienta projevený za jeho života, a to písemnou formou s pacientovým úředně ověřeným podpisem, nebo záznam o souhlasu pacienta vysloveném ve zdravotnickém zařízení, přičemž písemný záznam podepíše pacient a zdravotnický pracovník. Takovýto písemný souhlas je součástí zdravotnické dokumentace.
Lze tak konstatovat, že obecný předpis občanského zákoníku nezasahuje tam, kde zvláštní předpis (transplantační zákon, zákon o zdravotních službách) z oblasti veřejného práva nařizuje provedení pitvy či odběru z těla z důvodů zdravotních či policejních. V těchto případech se uplatní nařízení zvláštního zákona, která budou mít přednost před obecnou úpravou uvedenou v občanském zákoníku.