Nepravda 1. O nadbytku nemocnic a nemocničních lůžek v ČR
Zavádějící srovnání s průměry EU. Jsme středoevropská země a sneseme srovnání se zeměmi středoevropského prostoru, kde má zdravotnictví společné tradice a společně se rozvíjelo.
Nelze srovnávat
- Španělsko, Portugalsko – iberský systém zdravotnictví, moderní nemocnice se rozvíjely až v 2. polovině 20. století
- severské země – specifika hustoty osídlení a vzdáleností, nelze srovnávat se střední Evropou
- Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko – jiná úroveň historicky
Naproti tomu Německo – přes 2 tis. nemocnic – 35 tis. obyvatel na jednu nemocnici, v ČR nás 55 tis.
Rakousko na 8 mil. obyvatel 272 nemocnic, ČR na 10,5 mil. obyvatel 191 nemocnic.
Ještě větší rozdíly jsou ve struktuře nemocnic: Rakousko má 3 fakultní nemocnice, v ČR je jich nominálně 10 a fakticky 12.
Rakousko má 167 nemocnic do 200 lůžek, v ČR je jich jen 95. Důvod převahy malých nemocnic v Rakousku
– péče v malých nemocnicích je nejlevnější.
V nejmenších nemocnicích má Rakousko 62 % lůžek, v ČR 16 %.
Pokud by se tedy měly rušit nemocnice – je jasné, které. Nedávno AČMN vyzvala ministra Hegera, aby šel příkladem a skutečně zrušil alespoň 1 fakultní nemocnici. Odpověď byla – nezruší se nic.
Nepravda 2. Prý nedochází k optimalizaci počtu lůžek
Přitom každý rok se počet akutních lůžek snižuje o 1 – 1,5 tisíce. Podle údajů samotných ZP se poslední 4 roky počet akutních lůžek snížil o 5 273. Jen za prvé 4 měsíce tohoto roku se snížil o další stovky, aniž bylo třeba vypovídat smlouvy a tlačit na nemocnice.
V kterých nemocnicích ubyla lůžka a celá oddělení a kde přibyla? Stačí sledovat, do které skupiny nemocnic každý rok miliardy přibývají a která skupina stagnuje. Za chvíli v celé ČR budou stačit 2 nemocnice – ostatně nařízení vlády o dostupnosti to umožní.
Nepravda 3. O přeměně akutních lůžek na lůžka následná
Každý rok se počet lůžek následné péče snižuje. Za rok 2011 téměř o 300 lůžek. Problém je zejména ve velkých centrech.
Při jednáních s nemocnicemi AČMN je přeměna akutních lůžek na následná pojišťovnami nabízena jen výjimečně.
Nepravda 4. Že snížení počtu lůžek a počtu nemocnic sníží náklady ZP
Jen úplný laik neví, že nemocnice nikdy nebyly placeny za lůžka, ale jen za péči. Nyní dokonce podle DRG.
Malým nemocnicím i v rámci DRG platí pojišťovny 1,5 – 2x méně za stejnou péči. Pacientů ze zrušených nemocnic neubude. Jen je bude nutno léčit v těch dražších.
Za 5 let, kdy by se úhrada podle DRG měla ve velkých a malých nemocnicích srovnat, už malých nemocnic mnoho nezbude.
Nepravda 5. Že se rušení lůžek týká všech nemocnic
Stačí se podívat na kritéria, která unikla nebo byla zveřejněna zdravotními pojišťovnami. Která velká nemocnice má pod 500 porodů, spádové území pod 45 tis. obyvatel (chirurgie), nebo 100 tis. (interna) nebo 30 – 50 tis. (pediatrie)?
Že se v posledních dnech objevily zprávy o snaze pojišťoven redukovat ministerské nemocnice v Praze? Že se ministerstvo proti tomu ohrazuje? Lze se domýšlet, zda to není pomsta za IZIP nebo jen džin vypuštěný z lahve.
Při neprůhlednosti prováděné restrukturalizace je možné vše.
Nepravda 6. Že směřujeme k tržní ekonomice
Ve zdravotnictví to přes proklamace tak vůbec není. Místo působení ekonomických mechanismů je saháno k administrativní regulaci, jaká v dějinách našeho zdravotnictví nemá obdoby. Ani v dobách největších krizí a společenských převratů nebyly ohroženy desítky nemocnic.
Administrativní metody regulace počtu lůžek v nemocnicích snesou srovnání s metodami ekonomického řízení 50. let.
Nepravda 7. Že žijeme v právním státě
Bývalá místopředsedkyně ústavního soudu Wagnerová nazvala příplatky za výběr lékaře upravené pouze Věstníkem MZ za vládnutí dekrety.
U prováděné „optimalizace“ lůžkové péče ani ten věstník neexistuje. Pravidla, podle kterých pojišťovny chtějí postupovat, jsou utajována. Když do veřejnosti unikne materiál, který si správní rada VZP vyžádala, mluvčí VZP se od něj distancuje a správní rada neprojedná nic.
Dokonce Ministerstvo zdravotnictví musí zdravotní pojišťovny vyzývat, aby zveřejnily parametry, podle kterých budou postupovat při restrukturalizaci sítě lůžek. Ale to až tehdy – jak výše zmíněno – když pojišťovny sáhly na fakultní nemocnice.
Nebyla zpracována žádná analýza stavu lůžkové péče, ani koncepční záměr dalšího vývoje. Považujeme za ostudu, že k celé problematice restrukturalizace lůžek existují pouze 3 materiály – všechny ve formě několikastránkových prezentací. Prvá unikla z VZP, druhá byla MZ rozdávána na radě poskytovatelů a třetí byla podklad pro poslední jednání malé tripartity.
Rozhodování podle pravidel, které nikdo nezná, je neslučitelné i s minimem právního státu a demokracie.
Nepravda 8. Že restrukturalizace je prováděna na základě doporučení OS
AČMN se obrátila na všechny odborné společnosti, na které se uvedené „materiály“ odvolávají. Zatím se vyjádřilo 6 odborných společností. Žádná z nich nepotvrdila, že by podklady předané VZP směřovaly k rušení nemocnic a omezování lůžkové péče.
Jedna odborná společnost sdělila, že data prezentovaná VZP jejím názorům ne zcela odpovídají a druhá dokonce sdělila, že si není vědoma poskytnutí jakýchkoli oficiálních materiálů a stanovisek k zabezpečení zdravotní péče v nemocnicích.
Nepravda 9. Že kritéria restrukturalizace nemocniční péče jsou objektivní
Jako příklad lze uvést kritéria minimálního počtu porodů v porodnicích. OS gynekologicko porodnická (mimochodem jediná, která za čísly pro VZP stojí) požaduje minimum 800 porodů za rok. MZ 600 porodů, VZP 500 porodů. To je rozptyl téměř dvojnásobný.
Argumentuje se menší erudicí lékařů, kteří provádí méně porodů. Je to falešný argument. V malých porodnicích, které mají 3 - 4 porodníky a stovky porodů, připadá na 1 porodníka téměř tolik porodů než v nemocnicích s tisíci porodů a desítkami porodníků.
V malých porodnicích je větší možnost sledovat matku dlouho před porodem, uplatnit osobní a lidský přístup, s kontrolou veřejnosti a větší závislosti malých porodnic na jejich pověsti.
Očekává se snížení počtu porodů v příštích letech o 25 % vlivem populačního vývoje v 90. letech. Malé porodnice příliš nepostihne, budou-li mít o 100 porodů méně. Porodnicím s tisíci porody se počet sníží o tisíc a více. Výpadek čtvrtiny příjmu v největších specializovaných porodnicích je přímo ohrožuje. Proto se musí zavřít malé porodnice. Musí se zavřít také proto, aby lékaři v té největší mohli vybírat 45 tis. Kč za volbu porodníka?
Naprosto disproporční je omezit dětská oddělení na 30 – 50 tis. obyvatel a gynekologicko porodnická oddělení ponechat na 100 tis. obyvatel. Porodnice bez novorozeneckého oddělení nemůže existovat, novorozenecké bez dětského nemůže existovat. V praxi to může vést k tomu, že polovina menších nemocnic bude mít jen porodnice a druhá jen dětská oddělení. A děti se v lepším případě budou rodit v sanitkách.
Pojišťovny chtějí omezit péči v těch nemocnicích, kde podle jejich názoru se dělá menší počet výkonů. Například TEP nebo urologické či speciální chirurgické výkony. Ale počet výkonů nezáleží na tom, jak kvalitní je a jaké možnosti jsou v konkrétní nemocnici. Celá léta pojišťovny omezují počty výkonů, přímo stanoví, kolik maximálně jakých výkonů nemocnice může udělat. A podle stropů, které pojišťovny samy nastavily, teď budou rušit klíčová oddělení?
Úplně směšné je kritérium obložnosti na jednotlivých oddělení. Toto kritérium se používalo před rokem 1989. V době DRG je nesmyslné a při snaze zkracovat dobu hospitalizace dokonce kontraproduktivní.
Nepravda 10. Je AČMN proti restrukturalizace nemocniční péče?
AČMN není proti restrukturalizaci lůžkového fondu, prováděné koncepčně na základě nezbytných analýz. Odmítá však restrukturalizaci prováděnou, jak bylo výše charakterizováno.
Podle dosud zveřejněných kritérií by bylo možné zrušit 4 – 5 desítek nemocnic. Nemocnice, kde se zruší 2 oddělení ze 4, se ekonomicky položí v řádu měsíců.
Co AČMN nejvíce odmítá – rušení nemocnic se neprovádí na základě jakéhokoli rozhodnutí někoho, kdo nese odpovědnost. Provádí ji ministerstvo? Ano i ne. Provádí jí pojišťovny? Samy bez ministerstva? Kdo ponese odpovědnost za rozhodnutí, která mohou statisíce občanů připravit o zdravotní péči a desetitisíce zdravotníků o zaměstnání.
Proto se AČMN obrátila na Vládu ČR a požaduje, aby vláda buď projednala postup restrukturalizace a stanovila její jasná pravidla, nebo ujistila občany, že k hromadnému rušení nemocnic nedojde.
Zatím vláda nereagovala. Pokud nebude reagovat, nebo její reakce bude odmítavá, AČMN se obrátí s problémem na poslaneckou sněmovnu a všechny poslance.
A také na senát a senátory. Nebude jiná možnost, než to učinit před senátními a krajskými volbami. AČMN je nepolitická organizace a nechce ovlivňovat průběh voleb. Ale rušení nemocnic je tak zásadní věc, že by občané od kandidátů ve volbách měli požadovat jasné stanovisko k zachování či rušení nemocnic.