„Tak komplexně jako u nás vyučují adiktologii méně než dvě desítky lékařských fakult v Evropě. Na tomto poli je důležité mít jasně definovaný souběh odborností v řadě různých disciplín a postavit adiktologii na vědecký základ, zahrnující systematický přístup, objektivní hodnocení, vědecké základy a zároveň akademický rozměr. Pro takovou práci je nutné mít zázemí akademického pracoviště,“ vysvětlil děkan 1. LF UK Aleksi Šedo a dodal, že nový studijní obor zakládala fakulta s vědomím společenské potřeby těchto odborníků, i když výzvu podstupovala s vědomím rizika, že nebudou studentská místa obsazena a absolventi se poté neuplatní. „Musím s opatrným optimismem říci, že tento přístup začíná přinášet své ovoce,“ dodal Aleksi Šedo.
250 českých adiktologů
Přestože jde o velmi mladý obor, v současnosti v ČR působí poměrně dost adiktologů. Lékaři, kteří se adiktologii již delší dobu věnovali a prokázali profesní erudici, dostali možnost v přechodném období získat kvalifikaci, aniž by se museli ve vyšším věku znovu hlásit ke studiu. Díky tomu je nyní v ČR 250 adiktologů se zdravotnickou licencí. Samotných absolventů je přibližně 100. „Běží vnitřní integrace oboru a stále také probíhá diskuse o tom, kolik obor adiktologie vyžaduje daných odborníků – psychiatrů, klinických psychologů, sociálních pracovníků, speciálních pedagogů, ale také kolik potřebuje adiktologů, kteří nenahrazují současné profese. Definovali jsme odborné kompetence adiktologa tak, aby nedošlo k neadekvátnímu překryvu s lékařem, psychologem či sestrou,“ uvedl (pokračování na straně 2) Adiktologie bude stále více ovlivňovat současné lékařské obory
(pokračování ze str. 1) přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN Michal Miovský.
Úzká specializace pro širokou skupinu
Práce adiktologa stojí právě na spolupráci s lékařem, psychiatrem, který u pacienta diagnostikuje závislost. Poté je pacient v péči adiktologů a lékař jej kontroluje po třech měsících, stanovuje, zda má pacient dále navštěvovat adiktologickou ambulanci, případně volí jinou formu péče nebo léčebnou péči ukončuje.
„Adiktolog se soustředí na problematiku závislostí. Pohybujeme se v rozmezí diagnóz F10 až F19, naše činnost je v tomto ohledu úzká. Na druhé straně skupina pacientů je veliká – více než milion obyvatel ČR pije rizikově alkohol, jsou zde zhruba 2 miliony kuřáků, 400 tisíc uživatelů marihuany a další desítky tisíc lidí závislých na lécích, pervitinu, heroinu a dalších látkách a tisíce patologických hráčů,“ vysvětlil absolvent studia adiktologie a současný předseda České asociace adiktologů Ondřej Sklenář.
Příležitosti adiktologie
Obor se chce v budoucnu zaměřit na gerontoadiktologii, dětskou adiktologii a zlepšení vyžaduje také ambulantní adiktologická péče, která je pro pacienty i systém zdravotního pojištění výhodnější a levnější než léčba stacionární. „Příležitostí pro adiktologii je ukotvení v akademické obci a podílení se na základním výzkumu. Stávající adiktologie je aplikovaným výzkumem zabývajícím se společenskými konsekvencemi, epidemiologickými studiemi a dopadem represivních opatření. Obor ale může mnohé očekávat také od biologického výzkumu, zjišťování příčin a kauzalit,“ uvedl děkan Šedo s tím, že odvážnou predikcí je v tomto ohledu například cílená léčba pro určitou skupinu závislých pacientů.
Budoucnost adiktologie v biologickém výzkumu vidí i přednosta kliniky adiktologie Miovský. „Obor dnes významně orientujeme na aplikovanou vědu, je ale zřetelné, že spolu s integrací oboru v klinické rovině dochází k otevírání otázek, co takový proces bude znamenat pro tradiční lékařské disciplíny, které dosud fungovaly velmi autonomně. Například pro oblast biologické psychiatrie, pro genetiku, toxikologii či farmakologii, tedy tradiční obory, s nimiž bude muset adiktologie své dosavadní vztahy přehodnocovat,“ uvedl Michal Miovský a dodal, že nelékařský obor na lékařské fakultě by mohl otevřít prostor, kdy v Ph. D. programu mohou společně studovat magistři adiktologie s psychology i lékaři. Zde se nabízí například možnost výzkumu závislostí u dětských pacientů.
Konflikt oboru
Jak zároveň doznává, ve srovnání míry užívání drog u dětí je na tom Česká republika skutečně špatně. I když každoroční výsledky bývají často dezinterpretovány, například když se prevalence (první zkušenost s drogou) zaměňuje za pravidelné užívání. „Žebříčky opravdu nevycházejí příliš pozitivně a to se týká také trendů – v posledních letech jsou některé země úspěšné ve vztahu k tabáku i alkoholu, ale zejména u teenagerů jsou pro nás právě tyto trendy nelichotivé. Nedaří se nám ani zastavit nárůst prevalence u tabáku, ani prevalence u pravidelného užívaní alkoholu. To svědčí o tom, že některé mechanismy nejsou příliš šťastně nastaveny,“ poukázal Michal Miovský na konflikt, s nímž adiktologie pracuje. Tím je vyvažování kombinace preventivního a represivního přístupu. „V tomto ohledu je důležité vědomí, že velká část lidí nedisponuje dostatečnou mírou seberegulace neboli schopnosti udržet věci pod kontrolou, tedy i návykové látky. Pro obor adiktologie je velmi určující a charakteristický konflikt stanovení meze, kde končí osobní svoboda ničit si zdraví a kde nastupuje obrana společnosti proti negativním dopadům takového chování a sdílení finanční zátěže za léčbu,“ dodal přednosta Miovský.
I preventivní programy potřebují výzkum
Podle unikátní experimentální studie, kterou provedla Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v minulých 5 letech, byl testovaný intervenční program Unplugged účinný u pětiny zkoumaných dětí. „Dobrým výsledkem je, že prevalence kouření a užívání marihuany se díky programu posunula. Nepodaří se sice užívání zabránit, ale první zkušenost se posune do vyššího věku. To je velmi pozitivní, protože v čím mladším věku s návykovými látkami děti začnou, tím větší zdravotní dopady to může přinést,“ podotkl Michal Miovský. Výsledky výzkumu efektivity tohoto programu se českým adiktologům podařilo publikovat v prestižním časopise Prevention Science.
Nejvýraznější výsledek přinesl preventivní program v oblasti užívání konopí. Ukázalo se, že pětinu dětí pozitivně ovlivnil, tedy že u nich dojde ke snížení frekvence užívání, řada dětí (pokud už do té doby kouřily) přestane úplně. Efekt, kdy 20 % dětí sníží užívání, je pro adiktology úspěch. „Některé preventivní programy obecně velký úspěch nemají, některé (např. DARE v USA) měly na děti dokonce opačný efekt. Pokud kohortu těchto 20 procent dětí přepočteme na úsporu finančních nákladů, které by na ně byly za léčbu zdravotních důsledků vynaloženy v dospělosti, dojdeme k obrovským částkám. Velmi zřetelné je to u konzumace alkoholu a následné léčbě cirhóz a u nebezpečných látek u léčby hepatitid. Jde-li o stovky osob odvrácených od rizikové konzumace návykových látek, jejichž léčba stojí stovky tisíc, dojdeme k astronomickým úsporám,“ vypočetl přednosta Miovský.
Zneužívání návykových látek dětmi
Návykové látky a závislostní chování ohrožuje děti a mladistvé, a to mimo jiné i proto, že se jejich ještě zrající mozek vypořádává s účinky drog mnohem obtížněji než mozek dospělých a některé dopady na mozek mohou být i nevratné nebo obtížně rehabilitovatelné (např. poruchy pozornosti, paměti atd.). Věková hranice, při níž děti a mládež s užíváním těchto návykových látek začínají, se v ČR posunula velmi nízko. Podle nedávných průzkumů mezi dospívajícími ve věku 16 až 18 let začalo až 30 % z nich pravidelně kouřit již v 11 letech, někteří dokonce i dříve. Co se týká alkoholu, více než 60 % adolescentů lze považovat za pravidelné konzumenty alkoholických nápojů, přičemž chlapci pijí častěji než dívky.
Pro českou společnost je charakteristická vysoká míra tolerance vůči návykovým látkám obecně i vůči jevům, které jsou s nimi spojeny. Jak se domnívá Michal Miovský, míra tolerance spolu s problémem vymáhání práva jsou určujícími faktory, proč je situace u dětí extrémně špatná. „ČR je nabízena zahraničním teenagerům jako země, kde mohou pít, zatímco ve svých domovských zemích pít alkohol nemohou, případně je tam alkohol dvakrát třikrát dražší, stejně tak cigarety. ČR je zemí, kde můžete po půlnoci přijít v relativně nízkém věku do klubu, alkohol je zde levnější než nealkoholické nápoje. Přitom tyto zahraniční země, které jsou zde označovány jako země svobody, používají daleko drakoničtější represivní opatření jako například licencované prodeje návykových látek a odebírání těchto licencí. ČR v tomhle pokulhává a zaostává,“ potvrdil adiktolog Miovský.
O autorovi| Petra Klusáková, Michal Miovský: V ČR děti zneužívají návykové látky více než jinde v Evropě, za špatnou situaci může společenská tolerance drog.
„Být první, kdo buduje nový obor, je nesnadné a rizikové. 1. LF ovšem výzvy vždy vyhledávala a přijímala.“