Aféra nemocničního vraha a její dozvuky

26. 1. 2007 8:47
přidejte názor
Autor: Redakce
Může se něco podobného opakovat? Otázky týdeníku MF PLUS pro Tomáše Cikrta, mluvčího ministerstva zdravotnictví, a Josefa Mrázka, viceprezidenta Svazu pacientů...


Pozůstalí obětí nemocničního vraha Petra Zelenky se prý nedočkají mimosoudního odškodnění. Není to nebezpečný precedens?

Ciktr: Mimosoudní vyrovnání je věcí dohody mezi poškozeným a tím, kdo je za škodu odpovědný. Pokud byl tedy pacient poškozen při poskytování zdravotní péče a jeho právník se dohodne na výši odškodného s nemocnicí, vyhnou se obě strany soudnímu řízení. Případ takzvaného nemocničního vraha je ovšem zcela výjimečný.

Mrázek:Nejde o žádný precedens. Bylo konstatováno, že nešlo o nedbalostní chyby v péči o pacienta, za které nemocnice ručí, ale o úmyslné zločiny, kde nemocnice je jen místem zločinu, a zatím se neukázalo, že by její zaměstnanci mohli těmto zločinům zabránit a neudělali to.

Dá se podle vás podobným excesům účelně předcházet?

Cikrt:Sériové vraždy v zařízeních sociálních nebo zdravotních služeb se objevily i v jiných vyspělých zemích, což dokazuje, že jim zcela zabránit nelze. Je však možné snižovat riziko a hlavně nastavit v nemocnici takové podmínky, aby byly tyto excesy co nejdříve odhaleny. Proto ministr zdravotnictví už dávno před vznikem havlíčkobrodské kauzy nabádal nemocnice, aby se nechaly takzvaně akreditovat.

Mrázek:Úplná jistota není nikdy, ale pravděpodobnost výskytu něčeho takového je malá. Navíc můžeme udělat opatření k rychlejšímu odhalení pachatele. Chceme, aby v novele zákona o zdravotní péči bylo zaručeno právo pozůstalých na kopii dokumentace o příčinách smrti pacienta včetně pitevní zprávy. Nikdo jiný než pozůstalí nebude zkoumat pečlivěji, zda smrt byla neodvratná. A lékaři se s vědomím toho nad případem znovu zamyslí.

Měl by nemocniční personál absolvovat psychotesty?

Cikrt:Kdybychom měli po ruce psychotesty, které spolehlivě vyloučí „nebezpečná individua“ nejen z nemocnic, ale také z jiných „kontaktních“ oborů lidské činnosti, byl by svět možná hezčí. Ale tak jednoduché to není. Záleží na každém zdravotnickém zařízení jaký zvolí způsob prověřování způsobilosti svých pracovníků nad rámec, který stanoví zákon.

Mrázek:Připomeňme si případ ortopeda, který pacientovi prodloužil při operaci nohu, aby ji neměl kratší jako po celý život. Pacient nechtěl uznat, že je vylepšen, a poslali ho na vyšetření do psychiatrické léčebny. Tam nepoznali, že rozhořčení pacienta je kritické a psychika nebezpečná, a propustili ho s tím, že není duševně nemocný. Čerstvě psychiatricky vyšetřený a za zdravého uznaný pacient pak vyhledal toho ortopeda a zabil ho.

Existují někde v zahraničí lepší kontrolní mechanismy? Kde bychom se měli učit?

Cikrt:Existují například mezinárodně uznávané metody, které vedou k včasnému zamezení a snižování omylů a chyb při poskytování zdravotní péče. Některá akreditovaná zdravotnická zařízení v ČR je už používají.

Mrázek:K vyvinutí lepších kontrolních mechanismů jsou nezbytné zkušenosti a míra kriminality je srovnatelná s evropským standardem. Spoléhejme raději na sebe.

MF Plus

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?