Morena Simaová je stále ještě v šoku z toho, co zažila při porodu ve státní nemocnici ve městě Cajueiro. „Prostě mě nechali na pospas osudu. Můj život i život mého dítěte byl ohrožený, protože sestry spaly,“ řekla AFP. „Dělaly, že mě nevidí a že neslyší můj křik při bolestech. Řekly mi, ať sklapnu, že moc řvu a že v noci se má spát.“
Simaové už dříve za podobných okolností ve stejné nemocnici zemřel při porodu syn a bála se, že stejně strašlivou zkušenost zažije znovu. „Nakonec jsem porodila bez pomoci sester nebo porodní asistentky. Ty přišly, až když bylo dítě na světě a leželo na studené zemi. Pak se jim uráčilo přestřihnout mu pupeční šňůru,“ dodala s tím, že později si sestry řekly o „spropitné“.
Obdobné scény se odehrávají denně ve státních nemocnicích po celé Angole, kde pacienti musejí čekat na zemi před pohotovostí, což je pro ně ale možná lepší, než když se dostanou dovnitř, kde na ně čeká přeplněná místnost s nesnesitelným puchem.
Angolský zdravotní systém se zhroutil během 27 let trvající občanské války, která skončila v roce 2002. Navzdory ropnému bohatství byla v roce 2006 Angola devátá od konce žebříčku zemí podle výdajů na zdravotnictví; dávala na ně jen 2,5 procenta hrubého domácího produktu.
Od té doby se podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) výdaje na zdravotnictví v přepočtu na osobu ztrojnásobily. Přesto má Angola stále méně než jednoho lékaře na každých 10 tisíc obyvatel a stále se snaží bojovat proti nemocem, jimž se dá předcházet - například dětské obrně.
Jistá zlepšení se ale za stejnou dobu podařila. Průměrný život zůstává nízký - jen 52 let - ale je to o sedm let více než v roce 2005. Během posledních pěti let postupně klesá dětská úmrtnost a počet dětí dostávajících základní očkování se zhruba zdvojnásobil.
„Angolská vláda si uvědomuje, že ve státních nemocnicích přetrvávají jisté problémy, především pak nedostatek lékařů, sester a vybavení pro pacienty,“ řekl během nedávného setkání s novináři po podmínkách v nemocnicích ministr zdravotnictví Jose Vieira Dias Van-Dunem.
„Navzdory těmto těžkostem vyvíjí vláda značné úsilí ke zlepšení sanitární situace v nemocnicích,“ dodal a připomněl zvyšování výdajů. „Rozhodl jsem se zlidštit zdravotní systém a zlepšit hygienická opatření, a zároveň nezapomínat na hlavní cíl vlády, jímž je snížení dětské úmrtnosti a zmírnění počtu závažných onemocnění.“
Nové problémy ovšem vznikají právě kvůli onomu spěchu, s nímž se snaží vláda dosáhnout změn ve zdravotnictví. Nemocnice postavená Číňany za osm milionů dolarů v hlavním městě Luandě musela být v loňském roce vyklizena, když se ve zdech objevily trhliny hrozící propadnutím stropů.
Frustrace mnohých obyvatel hlavního města je o to větší, čím víc moderních soukromých nemocnic se v Luandě otevírá; ty ale zůstávají mimo možnosti prakticky všech lidí s výjimkou bohaté elity z politických a ropných kruhů.
Angola je po Nigérii druhým největším africkým producentem ropy, ale většina jejích 18 milionů obyvatel žije v bídě. „Kdybych byla v lepší situaci, šla bych na soukromou kliniku, ale to bohužel není můj případ,“ řekla Natalia, která už několik hodin čekala před pohotovostí nemocnice v Cajueiru. „A tak musím protrpět státní nemocnici, kde smrt nemocného nikdo nepovažuje za velký problém,“ dodala.