Podle úřadů se tudíž epidemie eboly do Sierry Leone nikdy nemusela z Guiney rozšířit, kdyby nebylo bylinkářky v odlehlé vesnici Sokoma ve východní pohraniční oblasti země.
„Tvrdila, že ebolu dokáže vyléčit. A nemocní z Guineje za ní začali přicházet přes hranici do Sierry Leone,“ řekl agentuře AFP Mohamed Vandi, který je nejvyšším zdravotním činitelem v nejhůře postiženém okrsku Kenema. „Ona sama se nakazila a zemřela. A během jejího pohřbu se nakazily ženy z okolních míst.“
Ebola už od začátku roku zabila více než 1220 lidí. Nejprve se objevila v jižní Guineji, odkud se rozšířila do Libérie, v květnu pak zahájila pochmurné tažení východní částí Sierry Leone. Tento tropický patogen dokáže lidi změnit na jen o málo víc než živoucí mrtvoly se zanedbatelnými duševními schopnostmi a motorickou kontrolou. Za pár dnů umírají.
Virus napadá prakticky každou část tkání a v nejagresivnější infekci mění orgány i svaly na pudinku podobnou kaši, která prosakuje či vystřikuje z těla. Je vysoce nakažlivý při vystavení tělesným tekutinám. Jeho počáteční rychlé šíření západní Afrikou bylo částečně připisováno příbuzným, kteří se dotýkali zesnulých v rámci tradičních pohřebních rituálů.
Ti, kdo se sešli truchlit za smrt bylinkářky, se pak rozešli po okolních kopcích a spustili řetězovou reakci nákazy, smrti, pohřbů a dalších nákaz. Znepokojivě se šířící infekce přerostla do velké epidemie, když virus 17. června dorazil do města Kenema.
Etnicky rozmanité město se 190.000 obyvatel už má nejvyšší výskyt horečky Lassa – dalšího virového krvácivého onemocnění – na světě. Ale brutalita a nemilosrdná účinnost viru, který je v lékařské literatuře popisován jako „molekulární žralok“, zastihly zchátralou, chaotickou městskou nemocnici nepřipravenou. Mezi 277 lidmi, kteří dosud v nemocnici v Kenemě zemřeli, bylo i 12 zdravotních sester. Dalších deset se ebolou nakazilo, ale přežily.
Prvním případem eboly v nemocnici byla těhotná žena, která potratila, protože virus patrně přešel na její nenarozené dítě. Nemocnice v Kenemě má jako jediná na světě izolační jednotku pro pacienty s horečkou Lassa. Je umístěna v prostorách mimo hlavní budovu nemocnice a právě tam byla rychle vytvořena improvizovaná jednotka pro nemocné s ebolou. A tam i začaly umírat zdravotní sestry.
Více než 25 let tam jako vrchní sestra sloužila Mbalu Fonnieová, která se starala o víc nemocných s krvácivou horečkou, než kdokoli jiný na světě. Nákazu horečkou Lassa přežila, ebole však vzdorovat nedokázala. V červenci se nakazila od jednoho z pacientů a zemřela během několika dní. Její smrt vyvolala stávku stovky zdravotních sester, které si stěžovaly na špatné vedení střediska pro léčení eboly.
„Všude, kde virus eboly udeří poprvé, si vyžádá značný počet obětí mezi zdravotníky, protože s ním ještě nemají zkušenosti,“ říká zdravotník Vandi. „Virus eboly je smrtící a nic neodpouští. Když uděláte sebemenší chybu, nakazíte se.“ Právě tak zemřel i lékař Umar Khan, který byl hlavním sierraleonským specialistou na ebolu. Ještě před svou smrtí dokázal zachránit více než stovku životů.
Směny na ebolové jednotce jsou dobrovolné, protože nikdo nemůže sestry nutit, aby tam pracovaly. Mnoho jich to také odmítá, a ty, které zbývají, jsou vyčerpané a přepracované. Sestra Rebecca Lansanaová se britskému listu The Guardian svěřila, jak je nervózní z vysokého počtu úmrtí mezi zdravotnickým personálem. „Moje rodina nechce, abych tam dál chodila. Myslí si, že umřu, a vyhýbají se mi, abych je nenakazila ebolou,“ řekla.
Než článek v britském deníku 9. srpna vyšel, byla Rebecca skutečně mrtvá. Zemřela během pěti dní ve věku 42 let.