Ministerstvo zdravotnictví chce do roku 2009 prosadit zákon o zřízení univerzitních nemocnic. Touto legislativou by se ze současných fakultních nemocnic staly takzvané neziskové akciové společnosti. Na ředitele univerzitních nemocnic by měla dohlížet správní a dozorčí rada složená ze zástupců státu a univerzit. Zároveň by se zcela změnil systém ohodnocování manažerů i řadových zaměstnanců (viz – Velké české nemocnice čeká platová revoluce).
Co na tento záměr ministerstva říká odborník na management ve zdravotnictví, ing. Petr Váňa ze společnosti MC Triton?
Znáte jako odborník na management ve zdravotnictví podobný model, který by fungoval v některé zahraniční zemi?
Současný model fungování fakultních nemocnic v ČR je tak trochu „kočkopes“. Tato zařízení jsou věcně orientována na vědu, výzkum a zabezpečení vysoce specializované zdravotní péče. Aby však byla schopna financovat svůj provoz, jsou především závislá na provádění běžných výkonů, které se realizují v kterékoliv jiné nemocnici okresního typu.
Řízení fakultní nemocnice, jak již z názvu vyplývá, je založeno na spolupráci lékařské fakulty (ministerstvo školství) a nemocnice (ministerstvo zdravotnictví). Zájmy obou stran nejsou vždy totožné a navíc financování činnosti tohoto zdravotnického zařízení je téměř zcela hrazeno ze zdravotního pojištění, tj. mimo rozpočty obou resortů.
Pokud jde o záměr ministerstva zdravotnictví převést stávající fakultní nemocnice na nemocnice univerzitního typu, myslím, že je to krok správným směrem. Uvedený model by měl být definován zákonem, jehož obsah neznám, a proto si netroufám komentovat, jestli tento model bude funkční i v ČR. Je však zřejmé, že má-li být efektivní, bude třeba změnit systém financování univerzitních nemocnic. A to nebude možné bez vazby na způsob financování zdravotní péče jako celku.
Ve světě univerzitní nemocnice fungují, fungují úspěšně především jako centra pro rozvoj medicíny jako vědní disciplíny a výuku.
V návrhu ministerstva se hovoří o modelu „neziskových akciovek“. Takové slovní spojení zní velmi zvláštně. Je podle vás tento model v českých podmínkách perspektivní nebo jde spíše o experiment?
Je pravda, že označení „neziskové akciovky“ není příliš šťastný. Nevím, proč je kladen důraz na neziskovost, jakoby šlo o něco nekalého či protizákonného. Zisk jako ekonomická hodnota je přitom obecně vnímán jako signál úspěšnosti řízení organizace. „Akciovka“ jako forma obchodní společnosti je v našem právním řádu nástrojem, který nejlépe chrání práva vlastníka, přesně vymezuje odpovědnost managementu a určuje základní rámec pro průhledné hospodaření. Myslím si, že paradoxně to je někdy skutečný důvod obav z „akciovek“.
Každá organizace, bez ohledu na právní formu a obor činnosti, má-li fungovat, musí zabezpečit dostatek financí na svůj provoz (nákup materiálu, energií, služby, mzdy). Má-li fungovat dlouhodobě a úspěšně musí vytvořit i prostředky na svůj rozvoj (nové technologie, vybavení, zaměstnanci s novými znalostmi a dovednostmi). Jejich zdrojem v každé organizaci je zisk a teď nehovořím o tom, jakým způsobem je vytvářen. To platí jak v obchodní společnosti, družstvu, státním podniku, neziskové (nonprofitní) či příspěvkové organizaci. A rozhodování o použití zisku je vždy v rukou vlastníka (zřizovatele), v případě akciové společnosti akcionáře. Takže je-li jím stát, pak pouze on rozhoduje o jeho použití.
Jsem přesvědčen o tom, že zdravotnické zařízení, a tedy i univerzitní nemocnice, mohou úspěšně fungovat ve formě akciové společnosti. Obchodní zákoník navíc v § 56, odstavci 1 umožňuje akciovou společnost založit i za jiným účelem než je podnikání. Je však důležité si uvědomit, že to samo o sobě k úspěchu nestačí. Je třeba mít jasná pravidla (legislativa) včetně pravidel financování zdravotní péče, vizi rozvoje nemocnice a zaměstnance schopné ji převést do praxe.
Ministerstvo počítá s tím, že by šéfové univerzitních nemocnic měli ručit svým majetkem za případné spáchané škody. Dovedete si představit takový požadavek v praxi? Bude mít šanci uspět ve výběrovém řízení manažersky zdatný, ale nepříliš movitý kandidát? Nebude tím zúžený výběr kandidátů na ředitele podle toho, z jakých majetkových poměrů uchazeč pochází?
Jak už jsem se zmínil, obchodní zákoník podrobně upravuje pravomoc a odpovědnost členů orgánů akciové společnosti (valné hromady, představenstva, dozorčí rady), včetně jejich odpovědnosti za případnou škodu. Smyslem této právní úpravy není prioritně zabezpečit vypořádání škod, které mohou v důsledku nesprávných (ne-li úmyslných) manažerských rozhodnutí organizaci vzniknout, ale „vyvážit“ pravomoc s odpovědností. Tato úprava se nevztahuje na výkonný management, který je k organizaci v pracovně-právním vztahu (zákoník práce), pokud jeho člen současně není členem orgánu akciové společnosti. V takovém případě je ale vždy třeba dobře odlišit, co je předmětem výkonu funkce člena orgánu společnosti, a co výkonného manažera.
Pro hrubé srovnání pravomoc a odpovědnost ředitelů nemocnic jako statutárních orgánů příspěvkových organizací je dnes řešena pouze v rámci zákoníku práce jako v případě běžného zaměstnance. Zákony, které upravují fungování příspěvkových organizací (218/2000 Sb., respektive 230/2000 Sb.), nechávají odpovědnost na její úpravě na zřizovateli (stát, kraj, obec). V mnoha případech je reálný stav v této oblasti naprosto tristní.
Vezmeme-li v úvahu, že dnešní fakultní nemocnice zaměstnávají řádově tisíce zaměstnanců a produkují obrat v řádu miliard korun, jedná se skutečně o veliké organizace. Jejich řízení je velice náročné a tomu by měla odpovídat individuální smlouva s ředitelem jako nejvyšším výkonným představitelem nemocnice. Důležitější než forma však bude její obsah, který by měl jasně definovat závazná pravidla pro obě strany a striktně navázat odměňování na úspěšnost realizace strategického zadání akcionáře.
Máte informace o tom, v jakých řádech se pohybují platy ředitelů fakultních nemocnic nyní? Podle nového záměru MZ mají šéfové nemocnic dostávat třikrát až čtyřikrát vyšší platy než dnes.
Rozhodně si myslím, že odměňování ředitelů zdravotnických zařízení, jako příspěvkových organizací, fakultní nemocnice nevyjímaje, není z dlouhodobého pohledu v pořádku. Změna výše odměny bude nutná – jestli by se měla zvýšit na trojnásobek či čtyřnásobek, na to lze těžko odpovědět. Měla by však být individuální ve vazbě na konkrétní nemocnici a strategické zadání. Současně bude třeba určit pravidla pro její vyplacení včetně odpovědnosti za dosažené výsledky řízené organizace. Velice důležité proto bude správné nastavení zadání pro ředitele z úrovně akcionáře (což v případě veřejné správy bývá poměrně složité) a definování způsobu průběžného hodnocení jeho naplňování. Klíčový bude i výběr vhodného kandidáta – manažera na pozici ředitele.
Nový návrh by měl přinést změnu i co se týče odměňování zaměstnanců. Ti by už neměli být placeni podle tabulek, ale podle toho, jak jsou s nimi spokojeni jejich šéfové. „Když si představím, že o mém platu ve FN bude rozhodovat náš přednosta, tak začínám chápat, že jedinou možnou cestou je odejít z této nemocnice. Zde totiž nebude rozhodovat, co umíte, ale jak se mu snažíte co nejvíce zavděčit,“ namítá na čtenář Zdraví.Euro.cz. S jeho názorem se ztotožnili i další.
Stejně jako v případě vrcholových manažerů, tak i ostatních zaměstnanců bude třeba změnit způsob odměňování. Současný systém (upravený zákonem číslo 143/1992 Sb. o platu a odměňování za pracovní pohotovost v rozpočtových organizacích a některých dalších organizacích a orgánech, nařízením vlády 330/2003 Sb. o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, dnes převzatý do zákoníku práce) je přímo úměrný kvalifikačním předpokladům (vzdělání) a dosažené praxí. Závislost mzdy na výkonu a kvalitě odvedené práce je zanedbatelný, ne-li nulový.
Vzhledem k tomu, že do budoucna bude třeba zvyšovat efektivitu a kvalitu poskytované zdravotní péče, neumím si představit dosažení významného posunu v této oblasti bez zásadní změny systému odměňování.
Samozřejmě rozumím obavě čtenářůZdraví.Euro.cz z přístupu nadřízeného k aplikaci případných nových pravidel odměňování. Na jedné straně je třeba si uvědomit, že přednosta (primář, či jiný vedoucí zaměstnanec) odpovídá za řádné fungování a hospodaření oddělení. Bez toho, aniž by měl možnost ovlivňovat výkon zaměstnanců oddělení, je to velice obtížné. A mzda (odměna) za vykonanou práci je a určitě i do budoucna bude nejúčinnějším nástrojem. Na druhou stranu, bude-li chtít přednosta být úspěšný, bude motivovat výkonné odborníky, a to jak v léčebné tak i ošetřovatelské péči. Bude tedy i na zaměstnancích, aby se svými šéfy dokázali vykomunikovat podmínky přijatelné pro obě strany.
Konec konců s nadřízeným lze vyjednávat. Se státem, který v současné době rozhoduje o odměňování zdravotníků v příspěvkových organizacích, to je velmi obtížné.
Iva Bezděková, www.Zdravi.Euro.cz