Pak vám zřejmě dal dvě obvyklé rady. Abyste se svému alergenu vyhýbali a abyste příznaky zažehnali antihistaminiky nebo jinými protizánětlivými léky. Není možné udělat ještě něco navíc?
Co to je alergie?
Alergie je v podstatě překotná zánětlivá odpověď organismu na určitý alergen s cílem se ho zbavit. Alergenem může být v podstatě jakákoli cizorodá látka – lepek, mléko, zvířecí chlupy, prach, pyly, potraviny, kosmetické přípravky, kov, roztoči, plísně a řada dalších látek. Při prvním kontaktu s alergizující látkou se imunitní systém uvádí do stavu připravenosti – přecitlivělosti. Senzibilizuje se. Speciální buňky jsou označeny přesným identifikačním čipem (imunoglobulin Ig). Jsou tak připraveny k zásahu a jako miny plující v přístavu čekají na další setkání s alergenem. Po opětovném setkání a následné „explozi“ tyto buňky vypustí do oběhu během pár minut směs látek, které rozjíždějí kaskádu zánětlivých reakcí. To je provázeno vznikem otoků, svěděním a stažením hladkého svalstva.
Kdo se stane alergikem a kdo ne, je dáno poměrně složitou interakcí mezi životním prostředím (zahrnuje například stravu, ovzduší, pravidelnou expozici některým chemickým látkám, stres a tak dále) a genetickými, tedy zděděnými, faktory (ukázalo se, že zodpovědných za vznik alergické citlivosti může být až 50 genů).
O lidech, kteří jsou zvlášť náchylní k alergiím, se říká, že jsou „atopici“. Atopie má zřetelný rodinný výskyt. Zatímco je v celkové populaci riziko klinicky významné alergie asi 10%, v případě, že jeden z rodičů je atopik, je to okolo 25 %, když jsou atopičtí oba, je riziko asi 50%.
Přestože je v současnosti alergie tak běžná, že to svádí k tomu ji považovat takřka za banální potíž, rozhodně bychom tomuto dojmu neměli podlehnout. Kromě těch, kteří se trpně prosmrkají jarním úklidem a nijak zvlášť to neřeší, jsou i jiní, kterým může alergie vážně narušit jejich schopnost užívat si života, a pro některé další dokonce může mít i fatální důsledky. V každém případě počet alergiků znepokojivě narůstá. V roce 1840 postihovaly alergie dýchacích cest v průmyslových zemích méně než jedno procento lidí. V Japonsku byl jejich výskyt zanedbatelný ještě před rokem 1950. Dnes ale postihují desetinu populace.
Co můžeme udělat?
První rada v ordinaci zní – vyvarujte se kontaktu s alergenem. Každý alergik je v tomto dostatečně poučený a dobrovolně si „nenabíhá“. Jen bych připomněla alergikům-šoférům, aby nepodceňovali pravidelnou údržbu klimatizace v autě. Při kondenzaci vody ve výparníku této klimatizace vzdušnými nečistotami dochází k tvorbě povlaku, na kterém se usazují plísně, bakterie a různé mikroorganismy. Jednou za rok, nejlépe na jaře, je vhodné klimatizaci v autě vyčistit. Určitě se to vyplatí.
Které bylinky pomáhají při alergii?
V podstatě všechny se silnými antioxidačními a protizánětlivými účinky. Nemůžeme mluvit o protialergických bylinkách a nezmínit vitamin C, vitamin A, kyselinu pantothenovou a bioflavonoid quercetin.
Bioflavonoidy (známé jako vitamin P) jsou skupina barviv, která poskytují žlutou a oranžovou barvu například citrusovým plodům a podobným rostlinám. Quercetin ideálně v kombinaci s kopřivou je účinný proti kýchání, svědění a otoku nosu. Podobně aktivním antihistaminikem je i vitamin C.
Kyselina pantothenová (vitamin B5) významně uvolňuje ucpaný nos. Účinné denní množství by mělo být 1500 mg rozdělených do tří denních dávek.
Nejsilnějším přírodním antialergickým prostředkem je žampion. Polní, lesní a uměle pěstované žampiony přitom vykazují stejnou účinnost. Na současném trhu se dá zakoupit žampionobu vý výtažek Almykon. Je ale poměrně nákladný, a tak ho lze nahradit prostým domácím postupem: Vezměte dva kilogramy čerstvých žampionů. Běžným kuchyňským způsobem je usušte, nejraději v otevřené troubě. Pak umelte na struhadlovém mlýnku na co nejjemnější prášek, který uchovejte v hermeticky uzavíratelném obalu. Podává se čtyřikrát denně jedna čajová lžička prášku po dobu jednoho měsíce. Pokud zaznamenáte zlepšení, udělejte desetidenní pauzu a pokračujte se stejným dávkováním po dobu ještě asi půl roku.
Alergie, bylinky a děti
Astragalus membranaceus neboli kozinec je bylinka s tisíciletou tradicí účinná prakticky na jakékoli chronické onemocnění dýchacích cest. Významně posiluje imunitu a celkové zdraví. V tradiční čínské medicíně se užívala k léčbě akutních i chronických onemocnění dýchacích cest. Výtažky z jeho kořene normalizují a posilují některé mechanismy imunitního systému, zejména při obraně proti virovým zánětům. Užívá se preventivně měsíc před začátkem pylové sezony a po celou dojsou předpokládané alergické zátěže. Neužívá se při horečce.
Pro posílení imunitního systému je vhodné kozinec kombinovat s Echinaceou (třapatkou nachovou) a Hydrastis canadensis (vodilkou kanadskou). Pokud užívají děti Echinaceu víc než deset dnů v kuse, ztrácí svoji účinnost. Úlevu od alergického kašle a při zánětu nosních sliznic potom může poskytnout kombinace s pitím čaje z pískavice řecké seno a tymiánu.
Lékořicí proti alergiím
Lékořice patří k nejstarším léčivkám. Posiluje nadledvinky. U alergických dětí se její odvar podává hlavně k tlumení dráždivého kašle. Pomáhá také léčit ekzém. Její dlouhodobé užívání ale není vhodné, protože nepříznivě ovlivňuje iontovou rovnováhu a vylučování vody z těla. V pylové sezoně je možné lékořici podávat v kombinaci s kozincem po dobu dvou týdnů.
I V EGYPTĚ UŽ ZNALI ČESNEK
Známým prostředkem při rýmě a zánětech sliznic dýchacích cest je česnek. Jeho léčivé síly si cenili už ve starém Egyptě. Většina příznivých účinků česneku pochází z více než stovky jeho složek obsahujících síru. Přispívá k posílení imunity. Potírá plísňové a parazitární infekce. Kromě protiinfekčních a protizánětlivých účinků snižuje riziko srdečních onemocnění a rakoviny.
O autorovi: MUDr. Eva Podhajská, foto: shutterstock.com