Alergologie se stala mým osudem

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Když vznikl pediatrický směr na lékařské fakultě, neváhal jsem a přihlásil se. Záhy se z tohoto směru stala pediatrická fakulta a my byli vlastně její první ročník.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Náš obor je zejména o vztahu k dětem. Mě ovlivnilo několik různých faktorů – za prvé jsem byl poměrně stonavé dítě a to mě trochu poznamenalo, za druhé jsem v sobě necítil nadání pro chirurgické obory a za třetí pediatrie je ohromně optimistická oblast. Samozřejmě, když vám dítě zemře, je to tragédie, to si pak pamatujete celý život. Ale jinak má tento obor spoustu výhod. Například děti primárně nesimulují, nevymýšlí si jako dospělí, to až v pubertě nebo po pubertě. Děti jsou zkrátka optimistická medicína a můžete sledovat jejich životní pouť od narození do dospělosti. Dnes se dokonce setkávám už s jejich dětmi, se kterými ke mně přicházejí.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Pediatrická fakulta byla absolutně specifická. V prvním ročníku nás bylo asi 150, bylo to takové malé společenství. Naše sídlo bylo na konečné stanici tramvaje číslo šest v Sokolské ulici, zřejmě tuto budovu neznáte a já vám ji ani nemohu ukázat, protože musela ustoupit výstavbě Nuselského mostu. Byl to sevřený komplex budov s neuvěřitelnou atmosférou. Asistenti a docenti nás znali jmény, byli jsme spolu ve stálém kontaktu, výuka byla naplněna praxí, jezdili jsme na některé primariáty, například do Rakovníka, do Turnova. Nějakou dobu jsem tedy působil v Teplicích a poté mi napsali z děkanátu, že se otevírá systém vědeckých aspirantů a jestli se nechci přihlásit. Vědecký aspirant se dá přirovnat k dnešnímu doktorandskému studiu, přípravě na Ph. D. Takže jsem se přihlásil, po roce jsem se vrátil do Prahy a stal se vědeckým aspirantem na Švejcarově dětské klinice.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Profesor Švejcar pro nás byl už za studentských let fascinujícím přednašečem – renesanční osobnost, úžasný člověk, měl ohromný diagnostický um, byl vzorem chování k rodičům, k matkám. Na nás byl strašně přísný, lékaři a lékařky se vždy třásli před velkou vizitou, potrpěl si na přesnou dokumentaci, to ale byl člověk plný nápadů, spoluzakladatel fakulty dětského lékařství. Na klinice vytvořil nové obory – dětskou rehabilitaci, oddělení výchovné léčby a umožnil nám otevřít první dětské lůžkové alergologické oddělení včetně imunologické laboratoře.

Zájem o alergologii jsem získal právě díky profesoru Švejcarovi – v 6. ročníku jsme měli semináře a pan profesor mi dal jako téma jedno onemocnění, které nepatřilo mezi klasická alergická, ale musel jsem si nastudovat všechno kolem alergie a velmi mě to zaujalo a fascinovalo. Alergie je totiž něco, co vás může kdykoli překvapit a mě to překvapuje dodnes. Za téma aspirantské práce jsem si zvolil alergii a alergická onemocnění u dětí.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Otcem alergologie byl u nás doktor Liška, začal s ní už ve 30. letech 20. století, kdy provedl první kožní testy s alergeny, které si přivezl z USA. K němu jsem po večerech chodil do učení, ordinoval totiž do pozdních hodin, protože tam neustále čekaly lidí. V té době byla profesorem Švejcarem pověřena alergologickou ambulancí na klinice doktorka Bělská, jež mě prováděla prvními krůčky. Letos mám výročí narození i pracovní výročí, na které rád vzpomínám – je to přesně 55 let, co jsem poprvé seděl v ordinaci před alergickými dětmi. Každý vědecký aspirant musel mít ve své práci také experimentální část, tedy pracovat v laboratoři. Marně jsem uvažoval, co bych mohl dělat.

A tehdy mě Josef Švejcar navedl na farmakologii k paní profesorce Heleně Raškové, což byl druhý člověk, který mě zásadně ovlivnil. Tři roky jsem tedy strávil na farmakologickém ústavu, což profesor Švejcar chválil, protože vždycky říkal, že každý klinik má projít teorií a laboratoří. Což se mi povedlo právě na farmakologii, kde jsem si splnil experimentální část. Poté jsem obhájil kandidátskou práci, stal se odborným asistentem, tajemníkem katedry a v roce 1968 jsem habilitoval. V té době jsem působil ve funkci zástupce přednosty a v ní mě zastihl rok 1968. Toto období

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Můj profesní život byl poznamenán třemi jmény: profesor Švejcar, profesorka Rašková a profesor Halpern. Ten byl zcela mimořádnou osobností, původem ukrajinský žid, jeho rodina uprchla do Francie, on sám zde začínal jako ošetřovatel laboratorních zvířat a vypracoval se na věhlasného profesora. Když jsem tam přijel, byl prezidentem celosvětové alergologické asociace. Vzal si mě pod svá křídla a choval se ke mně jako ke svému vnukovi, uvedl mě do kruhů francouzské alergologie, a to zejména tím, že mě bral na různé konference a seznámil mě s řadou důležitých lidí.

V říjnu 1961 se pod vedením profesora Halperna konal celosvětový alergologický kongres v New Yorku.

Organizoval tam vekou výpravu Francouzů, jako šéf výpravy dostal od Air France čtyři volná místa do letadla a jedno mi nabídl. Nabídka to byla úžasná, méně úžasné bylo, že jsem neměl vízum do USA, které mi bylo zamítnuto. Ale profesor se nevzdal a intervenoval za mě, psal až do Washingtonu a dával za mě všechny záruky. Nakonec se mu to podařilo a já v posledních minutách před odletem dostal vízum.

Celá výprava již byla na palubě, byli odbaveni a čekali jen na to, jak to dopadne. Pamatuji si ten křik, tu radost francouzských kolegů a kolegyň, kteří mě čekali v letadle, které jsem stihnul taxíkem poté, co mi na konzulátu v Paříži dali vízum. V New Yorku jsem se zúčastnil kongresu, kde jsem se seznámil s dalšími evropskými a americkými věhlasnými osobnostmi. Od té doby jsem byl v poměrně úzkém kontaktu s orgány evropské akademie alergologie a klinické imunologie, vzali mě pak do pracovních komisí a já se snažil tyto kontakty neztratit.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Svým způsobem to byla náhoda, ale profesorka Rašková měla spoustu kontaktů po celém světě a profesora Halperna dobře znala. Věděla, že je to člověk, který vyšel z farmakologie, ale zastává významnou pozici v oblasti alergologie a klinické imunologie, a dozvěděla se, že je možné u něj získat stipendium. Někteří kolegové jeli do USA, na mě padla Francie. A za to jsem byl šťastný. Úloha profesorky Heleny Raškové a její péče o mladé byla u nás ojedinělá.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

V té době nesrovnatelné! Tehdy už ve Francii byla specializovaná pracoviště, měli rozběhnutý výzkum. Pro mě to byla veliká inspirace, kudy lze jít i v Československu, kde se alergologie teprve začala utvářet. V roce 1961 se u nás na semináři nebo konferenci scházelo 60–80 lidí. Teprve později došlo k rozvoji, takže na kongres alergologie a klinické imunologie, který se konal v říjnu 2008, již přijelo asi 1600 účastníků a jen česká společnost má 1200 členů.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Byl jsem soustředěný hlavně na pediatrickou oblast. Péči o dospělé zajišťovalo oddělení alergologie ve Vinohradské nemocnici pod vedením Bohuslava Hodka, v pediatrii ale nebylo prakticky vůbec nic, věnovalo se tomu málo lidí. Nakonec se nám podařilo zřídit na I. dětské klinice lůžkovou část a zároveň vytvořit první imunologickou laboratoř. Bylo to prozíravé rozhodnutí profesora Švejcara; přišel jsem za ním s touto myšlenkou, on souhlasil a právě tento jeho souhlas byl rozhodující.

Pak už to šlo poměrně snadno. Klinika měla dva pavilony. Lůžkové oddělení, o kterém mluvíme jako o novotě, mělo jedno patro a uprostřed byly boxy. Na pravém cípu byly pokoje pro školní děti, v centru boxy pro kojence a batolata a na konci laboratoř. Měli jsme jednu laborantku, mikrobioložku, a jako klinici jsme pracovali ve dvou nebo třech lidech. Bylo to ale famózní, protože jsme měli pohromadě kojence, dospívající děti, prostě všechny věkové skupiny

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Tehdy byla situace v pediatrii úplně jiná. Když jsem začínal v Teplicích, kojenecká úmrtnost dosahovala vysokých čísel, měli jsme velkou nemocnost dětí, co se týká průjmových či respiračních onemocnění, plicních zánětů, astmatici byli běžně hospitalizováni. Dnes je vzácné, když musíme hospitalizovat astmatické dítě, zatímco dřív jsme měli oddělení pro alergiky, které mělo 25 lůžek a bylo pořád plné. S doktorkami Bělskou, Milotovou, Trnkovou a zejména s docentem Petrů jsme se soustředili na to, čemu se v současnosti věnuje obrovská pozornost – na astma kojenců a malých dětí. Prakticky polovina dětských astmatiků začíná mít příznaky v prvních letech života, tedy ještě v předškolním věku.

Opírali jsme se o skupinu imunologů, kteří pracovali v Akademii věd, byla to obrovská renomovaná skupina kolem profesora Jaroslava Šterzla. Od nich jsme se základy oboru učili i my, ale tehdy byly možnosti opravdu velmi omezené. Dnes si můžeme v laboratoři změřit, jak dítě reaguje na určitý alergen. Nežili jsme tedy izolovaně, ale byli v kontaktu s dalšími obory a opírali se o teorii, kterou nám přinášela imunologie. Profesorka Rašková vždycky tvrdila, že se člověk nesmí vznášet v klinických vzdušných zámcích, ale má se opírat o to, co dává teorie – dnes tomu vznešeně říkáme medicína založená na důkazech.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Profesor Švejcar byl velice angažovaný v doškolovacím ústavu, kde řídil katedru pediatrie, takže začaly první alergologické kurzy pod jeho vedením. Po roce 1979 jsem se do toho plně zapojil i já, organizoval jsem týdenní nebo čtrnáctidenní kurzy, na které se hlásili lékaři z celé republiky. Vlastně to funguje dodnes pod Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Vedle velkých kateder, jako je pediatrie, interna či chirurgie, tam profesor Švejcar inicioval i vznik alergologické subkatedry. Díky tomu prošlo školením mnoho lidí. Nejprve ale bylo nutné, abychom vyškolili sami sebe. Byla to éra, která spočívala ve vybudování pediatrické alergologie na zelené louce... Po úspěšných letech subkatedry alergologie a klinické imunologie vedené docentem Petrů se však nyní o další osud postgraduální výchovy trochu obáváme.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Vše začalo v srpnu 1968, kdy jsem působil na pozici zástupce přednosty a se studenty byl silně spojen. Z kliniky jsme prakticky neodcházeli, měli jsme řadu profesních akcí a shromáždění v rámci jednotlivých fakult. S doktorkou Libánskou a vrchní sestrou Pospíšilovou jsme organizovali natáčení rozhovorů s různými osobnostmi, které se potom vysílaly v televizi, rozhlase a posílaly do zahraničí. K tomu, abychom mohli tyto osobnosti vůbec vyzpovídat, nám pomohly sanitní vozy, jež nám toho člověka vždycky přivezly.

Nikdo o tom nevěděl, zůstalo to mezi námi a nikdy jsme o tom ani nemluvili. Jsem dítě ze sociálnědemokratické rodiny a i já sám byl členem strany, jenže rok 1968 mě z toho všeho velice krutě vyléčil. Začal jsem otevřeně vystupovat proti vstupu vojsk, všude jsem to říkal a psal a vyškrtnutím jsem ukončil členství ve straně. Na vánoce v roce 1971 jsem dostal od děkana dopis, že jsem odvolán z kliniky a nesmím učit studenty. Byl jsem přesunut do výzkumného ústavu vývoje dítěte. Moji oblíbenou pedagogickou činnost mi tedy zakázali a mohl jsem se k ní vrátit až po roce 1989. Samozřejmě to znamenalo ekonomický pád, ale snažil jsem se za každou cenu zachovat pupeční šňůru s alergologií, proto jsem jednou nebo dvakrát týdně docházel na alergologickou ambulanci. Udržoval jsem také kontakt s Evropskou akademií alergologie a klinické imunologie.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Jsou zkrátka věci, za které ve svém životě nemůžete jít. Nemohl jsem se vyjadřovat v rozporu s tím, o čem jsem byl hluboce přesvědčený. Řekl jsem tehdy mnoho věcí, ale na jednu, která zazněla v posluchárně dětských klinik, si vzpomínám zvlášť dobře – byla totiž rozhodující: Slibme si, že už si nikdy nebudeme lhát. To pro mě bylo rozhodující a přes to jsem nikdy nemohl jít. Když jsem musel odejít z kliniky, říkal jsem si, že jediný kapitál, který mám, je práce a té se musím držet.

Snažil jsem se tedy i nadále pracovat v alergologické oblasti a to se mi nakonec vyplatilo. V roce 1978 jsem se na plný úvazek dostal na alergologii na motolské poliklinice. Mohl jsem jezdit i na zasedání Evropské akademie alergologie a klinické imunologie – tyto výjezdy musely být vždy schváleny stranickými orgány, ale musím říci, že ani tito lidé nešli tak daleko, aby mi to zakázali; brali to na vědomí.

Dokonce se nám v roce 1988 podařilo zorganizovat v Praze evropský sjezd, což si těžko někdo dovede představit. Sjela se sem absolutní špička alergologů a klinických imunologů z celého světa, vystoupili zde tvůrci základů oboru, bylo to prostě úžasné. Na tomto sjezdu jsem byl zvolen viceprezidentem akademie, což se stranickým orgánům moc nelíbilo, ale nemohly s tím nic dělat, jen to vzít na vědomí. Těžko by strana zakazovala evropské odborné společnosti, aby si do vedení zvolila lidi dle svého uvážení.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Měl jsem zakázáno školství, nesměl jsem nadále učit ani přijít do kontaktu se studenty. Tehdy se každý rok psalo komplexní hodnocení na každého pracovníka. Já ho nepodepsal souhlasně, vždy jsem napsal, že to beru na vědomí a nesouhlasím s tím, abych nemohl pracovat na úvazek v alergologii, což trvalo 7 let. Nakonec jsem se tedy mohl stát zaměstnancem fakultní nemocnice, zdravotnickým pracovníkem, a díky tomu si sednout na post ordinariátu alergologie a klinické imunologie.

Tři roky poté se stal další zázrak: Ozval se mi profesor Havlík z Bulovky, to byl jeden čas i děkan naší fakulty, že se uvolnilo místo primáře dětského oddělení, abych se přihlásil do konkurzu. Pro mě to byla fantastická výzva, dnes se tomu říká možná provokace, ale já se potřeboval uvolnit z motolské kazajky, a tak jsem se přihlásil. Ředitelem byl tehdy docent Pánek, což byl zajímavý člověk. Povoláním chirurg a jako ředitel každý týden operoval, ale současně byl členem Ústředního výboru KSČ.

Vše si o mně zjistil a respektoval to, že jsem byl vybrán v konkurzu a že mohu nastoupit. Byla s tím spojena řada kuriózních situací. Například jsem měl jedenáct kolegyň a žádného mužského. Po pár měsících mě zavolal předseda stranické organizace, že by mi sem potřebovali dát jednu soudružku a že prý tam nemám nikoho ze strany. Na to jsem mu řekl: „Prosím tě, já tu mám jedenáct žen, potřebuji ‚biologické vyrovnání‘. Tak mi dovolil, abych si někoho vybral sám ze seznamu absolventů. Vybral jsem si Martina Fuchse, což je nynější primář, můj šéf, takové moje dítě. Fantastický pediatr a alergolog, i když to nikdy nechtěl dělat.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Nejnáročnější (coby závazek) a zároveň nejradostnější bylo, že kolegyně a kolegové chtěli pracovat, měli obrovskou vůli odborně se vyprofilovat a celé toto pracoviště vůbec vytvořit. Muselo to vzejít z vůle lidí a na mně záleželo, aby jim bylo umožněno tuto vůli realizovat. Podařilo se nám v té době získat velkou podporu na ministerstvu životního prostředí, kde jsme měli výzkumný grant, povedlo se nám získat i určitý technický sponzoring, takže jsme mohli postavit imunologickou laboratoř, kde působila primářka Poláčková. Byla to záležitost šťastných náhod, díky pacientům, kteří měli potřebné kontakty.

Pak už musíte mít jen představu a lidi, kteří ji chtějí naplnit – „stačí“ jim to zorganizovat a umožnit. Vybudovali jsme takto základy pediatrické pneumologie-bronchologie (dnes se jí zabývá například profesor Pohunek a doktorka Turzíková) či jednotku pediatrické gastroenterologie (kterou má u nás na starost doktorka Lišková). Naše oddělení je dnes unikátní i v potravinové alergii a primář Fuchs se svými spolupracovnicemi je součástí celoevropského projektu výzkumu a léčby potravinové alergie.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Co vás z odborného hlediska baví a zajímá nejvíc? Mojí hlavní prioritou je dětské astma a alergie v životě dítěte a jeho rodiny. Pohled na alergii a alergická onemocnění se během mého života změnil – alergie není orgánovou nemocí, ale systémovou, je to porucha regulačních mechanismů v imunitě. Dnes už se na tato onemocnění nedíváme izolovaně, tedy jako by byl zvlášť ekzém, kopřivka a astma. Takový pohled už zmizel, nyní je vše propojené do jednoho systému a záleží jen na shodě okolností, genů a vlivu prostředí, jestli se u vás projeví astma, ekzém nebo všechno dohromady.

Mě provází celý život především průduškové astma, se kterým se pojí klasická alergická rýma (dříve se jí říkalo senná). Astma je tedy taková má dominanta, tomu jsem věnoval a věnuji největší pozornost. Druhý bod, který s tím souvisel, experimentální část, jednalo se o roztočovou alergii. Byli jsme jedni z prvních na světě, kteří tuto alergii velice podrobně propracovali, a to díky akarologům. Jedním z pacientů totiž bylo právě dítě akarologa Karla Samšiňáka, což byl famózní expert přes členovce, roztoče; s ním jsme udělali obrovský kus práce.

Mým největším hobby, které přináší nekonečnou řadu odborných příběhů, je pak propojení péče o astmatiky s tělesnou výchovou, rehabilitací, sportem. Letos se bude konat již 39. ročník letního tábora pro dětské alergiky a astmatiky. Probíhá pravidelně prvních 14 dní v červenci a musím říci, že jsem ani jednou nevynechal. Děti, které prošly táborem, jsou dnes otcové a matky dalších dětí. Je to každoroční experiment, pečlivě je fyziologicky sledujeme, dohlížíme na plicní funkce. Poslední a hlavní oblastí zájmu je prostředí, v němž všichni žijeme, a způsob života. Tam musíme do budoucna zaměřovat svoji pozornost.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Když jsme začali jezdit na tábory, chodil jsem první tři dny jak opilý, protože mě každou noc děti budily dušností, každou chvíli jsem slyšel, jak mi dítě klepe na chatičku. V dnešní době tam za celých 14 dní dušnost nezažijeme, a když naše děti někdo vidí, myslí si, že jsou zdravé. V posledních dvanácti letech jezdíme nad Vimperk, na stadionu děti běhají šestiminutovku bez dušnosti, s normálními plicními funkcemi. To vše díky velice jednoduché preventivní léčbě, kdy užijí jednou za den protizánětlivý lék v inhalaci nebo tabletě.

Když tu sedí vyděšená maminka, říkávám „to je astma, to je dobrá zpráva“. Astma je totiž onemocnění, které můžeme dostat pod kontrolu a dítě může dělat absolutně vše. Byly však doby, kdy kantorky nechtěly brát alergika na školu v přírodě, kdy se rodiče třásli, že by dítě mělo jet na tábor. Dnes tu kolikrát sedí dítě a já se ho ptám, zda s námi pojede na tábor. A ono mi na to odpoví, že má soustředění florbalu, basketu... Dnes i toto onemocnění umožňuje normální život. Samozřejmě tak u 5–7 procent dětí je to geneticky vyhrocené a průběh je nepříznivý.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Záliby se postupně modifikovaly s věkem. S mojí ženou jsme strašně rádi v přírodě a nejlepší relaxací je pro nás turistika, i když nás začínají omezovat naše těla. Máme rádi divadlo, hudbu, chodíme na Pražskou komorní filharmonii a na další koncerty. To jsou hlavní koníčky. Také máme obrovskou rodinu, která nám zpestřuje život, sedm vnoučat a sedm pravnoučat – tam se neustále něco děje a kromě starostí je to pro nás i trvalé potěšení. Po roce 1989 jsem založili sdružení na pomoc chronicky nemocným dětem, což je dnes instituce, která má 26 klubů po celé republice a slouží rodičům i alergickým dětem. Mojí filozofií je propojovat obory navzájem mezi sebou.

Ke své práci potřebuji krčaře, oftalmologa, pneumologa, biologa, člověka, který rozumí rostlinám, pylům, roztočům; dávat to vše dohromady je velmi důležité. Proto jsme založili Českou iniciativu pro astma, jejímiž členy jsou především plicní lékaři a alergologové. Funguje od roku 1996 a je napojena na světové iniciativy. S profesorem Kolkem a dalšími jsme také dali vzniknout České alianci proti chronickým respiračním onemocněním (ČARO), která sdružuje pacienty a lékaře (praktiky i všechny možné specialisty). To je něco, čeho je v našem životě třeba. Život mi umožnil poznat vynikající učitele a nalézt kvalitní spolupracovníky a dobré přátele, na něž se člověk může spolehnout v dobách zlých i dobrých. Za všechny chci zmínit současného předsedu naší odborné obce – Víta Petrů.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Že sedím tady v ordinaci, je malý zázrak, za který vděčím vedení nemocnice. I při osmdesátce mi umožňuje být tu na 0,1 úvazku (takže jednou týdně, ale když přijdu dvakrát, určitě se nic nestane). Mojí druhou pracovní aktivitou jsou časopisy: Alergie, astma, bronchitida (jehož prostřednictvím si udržuji kontakt s laiky), Alergie (pro lékaře) a tak dále, takže stále trpím nedostatkem času.

22.10.2009 09:46:16

prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

Co je to „důchodový život“? Žiju rodinným životem, jsem šťastný, že mám vedle sebe svoji ženu. Žiju život ve své alergologii a klinické imunologii, jsem lékař –„spolkař“. Alergologie a klinická imunologie se zkrátka stala mým osudem.

22.10.2009 09:46:16