a pokud zaměstnavatel nekryje všechny, nebo alespoň většinu nákladů, nezbývá než sáhnout do kapsy, často velice hluboko. Statistiky z roku 2003 (novější statistika není dostupná) ukazují, že bez zdravotní pojistky žije 15,6 % všech Američanů.
Pochopitelně jich je nejvíc mezi chudší částí populace, u rodin s průměrným ročním příjmem do 25 tisíc dolarů je to celých 24 %, u rodin s příjmem do 50 tisíc je to 20 %, mezi 50 a 75 000 pak 13 % a překvapivě celých 8 % v rodinách s příjmem nad 75 000 dolarů. V každém případě je 45 milionů nepojištěných Američanů velkou ostudou.
Důvody jsou jednoduché,
cena pojištění, které se v optimálních případech pohybuje kolem 100 dolarů měsíčně pro pojištěného, v případě celé rodiny se nejmenší částky pohybují kolem 300 dolarů měsíčně.
Zdravotní pojišťovny si ale předávají doklady o historii pojištěného, takže v některých případech může pojistka stát i 800 dolarů měsíčně a s řadou chorob, např. vrozenou poruchou srdce, činí jedince prakticky nepojistitelného.
Ceny pojistek letí nahoru skutečně závratnou rychlostí, za období 2001 až 2004 vzrostly o neuvěřitelných 59 procent, zatímco ceny všeho ostatního vzrostly o necelých 10 procent. Život bez pojistky pak může být nepříjemně pestrý a každý se se situací snaží vypořádat nějakým způsobem. Příklady mohou být pro českého občana těžko uvěřitelné.
Například Arnaud Derieux si pro novou zubní korunku zaletěl z New Yorku do Francie a ještě na tom vydělal. Za letenku zaplatil kolem 500, za korunku v Paříži pak dalších 500 dolarů, zatímco doma by ho to stálo minimálně 2000 dolarů. Řada mladých Američanů dobrovolně riskuje a sází na to, že dobrý zdravotní stav dělá z této loterie přijatelné riziko.
Odhaduje se, že ve věkové kategorii kolem 20 až 25 let žije nejméně 16 % nepojištěných Američanů bez zdravotního pojištění úmyslně. V případě lidí středního věku ale hrozí každé závažnější onemocnění finanční katastrofou.
Menší firmy žádné pojištění nenabízejí a platy pohybující se kolem minimální mzdy nedovolují platit rodinnou pojistku. Někteří se proto léčí sami, diagnózy hledají po internetu a dolují rady z kamarádů. Ostatní prostě odkládají návštěvu lékaře tak dlouho, jak to jde.
Následky jsou jednoznačné, zdravotní stav americké populace se zhoršuje a v letošním roce začalo po dlouhé době docházet ke snižování průměrného věku Američanů.
Odhaduje se, že na následky neexistujících zdravotních pojistek každým rokem zbytečně umírá 18 tisíc Američanů. Finanční problémy vycházející z vysokých účtů za léčení přitom tvoří druhý nejčastější důvod osobních bankrotů.
Američané v oblasti zdravotnictví
vytvořili gigantickou černou díru na peníze. Před deseti lety mluvil o krizi zdravotnictví kdekdo, potom se objevily MHO a o problémech se pomalu přestalo mluvit. Přestávka v růstu cen byla ale pouze dočasná.
Přitom náklady jsou v porovnání s ostatními zeměmi obrovské - v roce 2002 bylo na každého Američana vynaloženo 5267 dolarů, z toho 45 % tvořily federální vládou dotované systémy zlevněné péče pro staré a chudé Medicare a Medicaid. V porovnání s tím byly náklady v Kanadě 2931 dolarů a ve Francii 2736 dolarů. V obou těchto případech byly vládní příspěvky kolem 65 %. Soukromý sektor tak ve Spojených státech platí většinu nákladů, přesto platí americká vláda víc nežli v ostatních zemích.
Za tyto astronomické náklady přitom Američané zase tak moc zpět nedostávají, vedle klesající životnosti patří dlouhodobě také na špičku rozvinutých zemí v dětské úmrtnosti. Pravdou je, že pokud se podíváme na špičkové vybavení, americké nemocnice rozhodně kralují, nikde na světě třeba neexistuje tolik MRI.
Zaostávají ale ve více prozaických oblastech, jako kolikrát navštíví lékaře nebo kolik dní mohou být v nemocnici. A to není řeč o tom, že za stejnou proceduru zaplatí mnohem více než kdekoli jinde.
Jedním z hlavních důvodů jsou obrovské platy lékařů
a ostatního zdravotního personálu, i když je průměrná mzda ve Spojených státech a Francii podobná, platy lékařů jsou v Americe minimálně 3x vyšší. Dalším z důvodů jsou mizerné dohody, které má americké zdravotnictví s farmaceutickými firmami, proto není divu, že identické léky v Kanadě a Mexiku stojí o 60 procent méně.
Obrovská část nákladů je navíc vynakládána na úředničinu, studie z roku 2003 poukázala na to, že z každého dolaru vynaloženého na zdravotní péči sežere papírování nejméně 31 centů. V porovnání, v Kanadě je to pouhých 17 centů. Američané tak platí víc, ale dostávají méně.
Dr. Václav Větvička, Ph. D.
Univerzita Louisville, Kentucky, USA