Žena v domácnosti, která si získala přezdívku „lidský kalendář“ a jejíž jméno zprávy uvádějí jen zkratkou A.J., si od roku 1980 dokáže vybavit naprosto přesně kterýkoli den - s kým se potkala, co dělala, jaké bylo počasí a co měla k večeři. Kalifornští vědci uvádějí, že dosud nikoho s podobnou schopností nepotkali a pro neuvěřitelnou paměť americké hospodyňky museli dokonce vytvořit nový termín - „hyperthymesie“. „Někdo se mě zeptá třeba na prvního května 1981. Řekne jen to datum a najednou… bum! Ten den mi zničehonic naskočí v hlavě,“ svěřila se A.J. britskému listu The Mail on Sunday. „Nepotřebuji žádné triky, žádné počítání zpátky nebo dopředu. Je to, jako bych si v hlavě nastavila video s tím dnem a přehrála si ho.“ Na dotaz, jaké bylo počasí na Velikonoční pondělí od roku 1980 do roku 2003, poskytla A.J. bezchybný přehled, k němuž připsala, co které Velikonoce dělala. Byla schopná vědcům okamžitě říct data světových událostí, lokálního zemětřesení či den, kdy se v televizi vysílala poslední epizoda seriálu Dallas.
Své schopnosti si prý poprvé začala uvědomovat v roce 1978, kdy jí bylo dvanáct. A v roce 2000 ji začal „nepřetržitý film“ v hlavě otravovat natolik, že se rozhodla zjistit příčinu. Napsala Jamesi McGaughovi, kalifornskému odborníkovi na paměť a popsala mu svůj případ. „Nedá se to zastavit ani kontrolovat, je to krajně vyčerpávající. Každý den se mi v hlavě přehrává celý můj život a přivádí mě to k šílenství,“ uvedla. I když ze začátku byl k jejímu líčení skeptický, brzy McGaugh zjistil, že téměř dokonalá paměť A.J. je skutečně unikátní. Jeho dosavadní výzkum potvrdil, že lidé mají schopnost živě si zapamatovat krajně emotivní nebo traumatické události, protože tělo vylučuje stresové hormony, které posilují paměť. To vysvětluje, proč si lidé dokáží zapamatovat přesně takové události, jako byl útok na newyorské mrakodrapy - ale nevysvětluje to případ A.J.
Vědci předpokládají, že by mohla mít nějakou abnormalitu ve stejné části mozku, jaká je postižena autismem, poruchou soustředění, hyperaktivitou či schizofrenií, a hodlají svou hypotézu prozkoumat s pomocí detailního vyšetření jejího mozku. Pro A.J. je její talent požehnáním i prokletím. „Nikdy nic nezapomínám, to dobré ani to špatné,“ říká. „Ale na druhou stranu mě to, že nikdy nic nezapomenu, uklidňuje.“
Lidovky.cz