Ve svém předchozím příspěvku pro Zdravotnictví a medicína jsem se snažil popsat některé záležitosti týkající se vyřizování nezbytných dokumentů k zahájení vědecké kariéry v USA(viz Jak se žije českému lékaři v USA?).
V následujícím článku bych chtěl několika postřehy okomentovat systém amerického zdravotnictví z pohledu toho, o kterého v celém systém jde - tedy z pohledu pacienta a jeho zdravotního pojištění.
První rok jsem mnoho informace neměl, protože moje zdravotní pojištění bylo pokryto ze stipendia Fulbrightova programu a žádné vyřizování kolem nebylo potřeba.
Po přechodu na místo Postdoctoral Associate při University of Minnesota jsem mimo jiné musel řešit záležitosti týkající se zdravotního pojištění pro sebe a rodinu (manželku a syna).
Na prvním místě je třeba zdůraznit, že ve Spojených státech amerických neexistuje systém všeobecného zdravotního pojištění jako u nás.
Je to komerční služba, se všemi svými klady a zápory. Např. otázka, že 45 miliónů Američanů (ano, toto číslo je správné, činí vlastně 15% všech obyvatel této země) nemá vůbec žádné pojištěni, byla jedním ze tří nejvíce žhavých a diskutovaných témat posledních prezidentských voleb (po válce v Iráku a zvyšující se nezaměstnanosti, která ovšem je poloviční oproti Evropě).
Osobně si myslím, že je to ostuda, že v nejvyspělejší zemi světa je takové vysoké procento populace nepojištěné.
Univerzitní zaměstnanec má výhodu
Současně s podepsáním nového kontraktu na Univerzitě jsem dostal několik brožur s popisem různých komerčních zdravotních programů. Nabídka se může dost lišit, jak v spektru pokrytí, tak zejména ve finanční částce.
Výhodou univerzitního zaměstnance je, že 80-90% zdravotního pojištění za zaměstnance platí sama universita, která rovněž významně pokrývá pojištění rodiny (což je rozdíl oproti systému u nás, kdy každý člen rodiny musí mít a automaticky má své vlastní zdravotní pojištění).
Měsíční částka vydaná za zdravotní pojištění tříčlenné rodiny se pohybuje od 100 USD do 400 USD z vlastní kapsy, přičemž dalších 400-800 USD platí univerzita. Na naše poměry obrovské částky, které jsou ovšem vysoké i na poměry americké.
Při představě, že průměrný měsíční plat je zhruba 3000 USD, tak potom lépe člověk pochopí, proč hlavně mladší Američané preferují nemít pojištění a platí při akutních zdravotních potížích hotově (úplně jsem ale nepochopil, jak to řeší pro vážném, dlouhodobém onemocnění).
Situace se trochu zhoršuje, protože při současných škrtech ve federálním a státních rozpočtech snižují univerzity pokrytí svých zaměstnanců, kteří pak musejí přispívat více. Jednotlivé programy zdravotních pojišťoven se od sebe liší v následujících bodech:
- jaká zdravotnická zařízení s nimi mají smlouvu,
- jaká je siť těchto poskytovatelů zdravotní péče v dané oblasti,
- ve spoluúčasti pacienta (např. v mém zdravotním programu automaticky platím při každé návštěvě lékaře 10USD, při návštěvě pohotovosti 50 USD),
- zpětném proplácení služeb při návštěvě zdravotnického zařízení mimo vybraný program.
Zde platí, čím vyšší placená částka, tím větší síť poskytovatelů zdravotní péče můžete navštívit.
- zda můžete navštívit lékaře-specialistu bez doporučení praktického lékaře (kde tato podmínka chybí, opět platíte více)
Doposud jsem mluvil o zdravotním pojištění, které se týká poskytované lékařské péče, nikoliv péče stomatologické. Pro tzv. “Dental Plan” musíte mít úplně jinou pojistku, samozřejmě také za ní platit (měsíční částky se pohybují v rozmezí 50-120 USD pro tříčlennou rodinu, z vlastní kapsy pak zhruba 40USD).
Obecně je princip podobný jako pro “Medical Plan, ale spoluúčast pacienta je vyšší (v mém případě automaticky 20% z celkové částky, přičemž některé výkony nejsou hrazené vůbec). Velký rozdíl oproti situaci u nás je, že zdravotní pojišťovny mohou být vlastníky zdravotnických zařízení, včetně nemocnic.
Opravdové komerční pojištění
Celkově shrnuto, tady jsem poznal, co je to opravdové komerční zdravotní pojištění, které u nás ve skutečnosti chybí (i když se některé pojišťovny tváří, jakože jsou komerční).
Zda má tento systém více výhod či nevýhod, ponechám na úsudku samotného čtenáře. Pro lékaře má výhodu rozhodně v tom, že vidí méně pacientů (průměrně navštěvuje americký pacient lékaře asi 6x méně než pacient český) a má na pacienta více času (což je výhodou i pro pacienta samotného).
Z hlediska pacienta je dostupnost lékařské péče ve skutečnosti horší než u nás, neexistuje situace, kdy jdete k lékaři bez objednání, pro tyto situace je zřízena pohotovost. Ke každému vyšetření se musíte objednat, předem, telefonicky.
Samozřejmě nemluvíte s lékařem ani se sestrou (nejsou od toho placeni, což je správné, jejich kvalifikace je jiná), ale s administrativním pracovníkem, který si ověří všechny zadané údaje a často ještě přepojí na specialistu pro zdravotní pojišťovny, kde fakticky podáváte stejné informace jako administrativnímu pracovníkovi předtím.
Výhodou pro pacienta je přesný čas, kdy Vás lékař ošetří, čekárny vypadají spíše jako lobby dražších hotelů, vybavené televizí, telefonem a jsou fakticky prázdné.
V této velké zemi jsem objevil velké rozdíly oproti poměrům u nás. Lékařská služba je brána jako služba komerční a tak je také celý systém okolo nastaven.
MUDr. Martin Bareš, Ph.D., www.Zdravi.Euro.cz
University of Minnesota, Minneapolis, USA
REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz
Uživatel: Olga De Beuckelaerova
Ve článku mne zaujale věta: Měsíční částka vydaná za zdravotní pojištění tříčlenné rodiny se pohybuje od 100 USD do 400 USD z vlastní kapsy, přičemž dalších 400-800 USD platí univerzita…průměrný měsíční plat je zhruba 3000 USD….
Zkusila jsem si jen tak ze zvědavosti porovnat, jaký je náš měsíční „rodinný příspěvek“ ve formě povinného zdravotního pojištění do systému české zdravotní péče. A světe div se, ačkoliv ani zdaleka nedosahuje dvojnásobku zmíněného průměrného platu v USA (rodinný příjem), každý měsíc (oba dohromady včetně plateb ze strany zaměstnavatele) odvádíme do pokladny zdravotní pojišťovny téměř 13 tisíc korun, což je přibližně 570 USD.
Chtěla bych ještě podotknout, že zdravotní péči naše rodina využívá opravdu minimálně. A co se týče vyšší spoluúčasti, možná by zavedení poplatků za návštěvu lékaře vedlo k tomu, že bych se ordinacím lékaře přestala obloukem vyhýbat a během nemoci si začala brát nemocenskou místo dovolené. Nemám nervy na to, sedět půl dne v čekárně.
Velký rozdíl mezi americkým a českým systémem vidím v tom, že americký pacient si plně uvědomuje výši placené částky, zatímco český pacient ze všech stran slyší, že zdravotní péče je zdarma.
A bohužel tomu velmi často i věří. A podle toho se pak i chová. Netýká se to ovšem pouze pacienta, fenomén bezplatné zdravotní péče je hluboce zakořeněn i v myšlení velké řady lékařů, kteří to pak pacientům „vrací zpět“. Naštěstí ne všichni. Jak se říká, záleží na člověku.
A k tomu objednávkovému systému - stáli jste někdy 30 minut za dveřmi s cedulí „Neklepejte, vycházíme!“ a nevěděli, co máte dělat? Jaký jste z toho měli pocit? A jestli ne, tak si to zkuste představit!