Americký sen české zdravotní sestry - 3. díl

20. 12. 2004 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Česká zdravotní sestra Tereza Drábková pro Zdraví.Euro.cz popisuje své zkušenosti z USA. Poté, co si vyřídíla pracovní povolení, absolvovala první pohovory s budoucím zaměstnavatelem, čekala ji jednání se zástupci organizace CGNFS. Ta je klíčovou institucí ohledně uznávání kvalifikací zahraničních sester...


„V srpnu jsem poštou obdržela CGFNS ID number (identifikační číslo) a měla radost, že mě vzali na vědomí. Do konce října jsem ovšem stále nebyla rozepsána na listopadový termín. Vyhlásila jsem akci “telefon”.

Zkoušela jsem volat čtyřikrát denně a vždy vydržela poslouchat automaticky záznam nejméně třicet minut. “Vítejte na lince CGFNS, váš telefonát je pro nás velmi důležitý…” Naštěstí jsem volala přímo z USA, navíc přes levnou telefonní kartu, ale raději si ani nechci představit ten účet z České republiky.

PŘEDCHOZÍ DÍLY:
Americký sen české zdravotní sestry1. díl

Americký sen české zdravotní sestry2. díl

Pátý den jsem slavila úspěch. Telefon zvedla žena, která předstírala zájem, jako to ostatně dělají všichni Američané. Bylo jí divné, že mám s vyřizováním formalit problémy. Prý se zdá, že je něco v nepořádku s mojí střední školou. Vyžádala jsem si tedy kontakt na osobu (jistá Karen), která má můj případ na starosti.

Paní Karen jsem odfaxovala dopis vysvětlující systém školství v České republice s odkazem na webové stránky Ministerstva školství, aby snadněji pochopila, že do amerických kolonek prostě nelze zapadnout.

Po týdnu se Karen ozvala. Řekla, že mi chybí střední škola. Nemůže se prý vzít v úvahu, že nursing program (zdravotnická škola) se zároveň rovná střední škole. Nedovede si představit, že by to takhle mohlo někde fungovat.

Z následného rozhovoru vyplynulo, že CGFNS požaduje střední školu jakéhokoliv charakteru, po níž teprve následuje další zdravotnické vzdělání.

Mám sice nadstavbu na Vyšší zdravotnické škole (s titulem DiS.), ale jelikož CGFNS nikde neudává, ani nesmí říct, kolik hodin v jednotlivých vyučovacích předmětech je vyžadováno, tak je nemožné dopředu odhadnout, zda jste či nejste vhodný uchazeč.

Na základě toho jsem od CGFNS (prostřednictvím Karen) dostala tři nabídky:

1) jet zpět do ČR a vystudovat střední školu (gymnázium)

2) udělat si americkou zkoušku GED, což je zkouška ze znalostí americké školní docházky (secondary/high school)

3) zaplatit si zdravotnickou školu v USA

4) přihlásit se po roce 2008, kdy už mi „neexistenci“ doložitelného středního vzdělání prominou.

Karen ještě podotkla, že zájemci nesplňují školní docházku docela často. Tím mě naprosto odzbrojila.

Ještě než jsem zavěsila, upozornila jsem Karen, že v Evropě to chodí trochu jinak. Řekla jsem, že mi připadá směšné, že CGFNS je organizací pro zahraniční sestry, ale nedokáže zhodnotit a přijmout jejich školský systém.

Nicméně jsou nadmíru spokojení, když si žadatel udělá znovu všeobecnou maturitu, která se vůbec nepromítne do typu profesní činnosti.

Karen se lehce zarazila a řekla jen, že je very sorry a dodala, že mi vše pošle faxem.

Nabídnuté možnosti CGNFS jsou nereálné

Všechny varianty, které mi zástupci CGNFS nabídli, jsou časově či finančně náročné.

Naučit se americkou historii, prezidenty, daně, matematiku atd. na zkoušku GED se mi asi do měsíce nepodaří, abych stihla další nejbližší termín testu CGFNS. Zdravotnická škola v USA trvá 2-3 roky a stojí $15 000 - $30 000/rok.

UŽITEČNÉ ODKAZY:
Commision on Graduates of Foreign Nursing Schools (CGFNS)

Termíny nejbližších zkoušek CGFNS

Zkouška General Educational Development Testing Service (GED)

Zůstávám tedy nadále zaměstnaná v UPMC. Po úvodních měsících coby Nurse Intern pracuji dnes jako APCT (Advanced Patient Care Technician). V podstatě se jedná o činnost srovnatelnou s prací sestry v kterékoliv české nemocnici.

Dělám odběry krve, zavádím nitrožilní kanylu, zahajuji infuzi, převazuji rány, pracuji s monitory, popisuji EKG záznamy, doprovázím klienty vyžadující kontinuální monitoring na jednotlivá vyšetření.

Nemám ale přístup k lékům a nevyplňuji sesterskou dokumentaci, které je spousta a zabírá většinu času na úkor doby strávené s pacientem. Můj plat je $12 za hodinu, což je polovička platu sestry.

Každou sobotu chodíme s manželem do kavárny na espreso. Již v sobotu jsou zde k mání nedělní noviny (v této zemi dnes již znamená zítra). A v těchto novinách s jistotou pokaždé najdeme stovky inzerátů typu „Hledáme zdravotní sestry!!!“

Zároveň chci upozornit, že pokud nepracujete v USA jako au pair nebo tu nemáte příbuzného, který vás po celou dobu živí, budete to mít se sháněním práce dost těžké.

Stejná země, jiná zkušenost

Porovnejme na závěr mou situaci a situaci Heleny Vaňkové: Helena strávila zařizováním rok a půl (z České republiky), použila odhadem $ 10 000, a nakonec své úsilí završila úspěchem.

Já jsem dosud věnovala celé záležitosti něco přes rok (převážně z USA), investovala jsem odhadem $ 2 000 a cíl je stále v nedohlednu.

Po všech zkušenostech si nejsem ani zcela jista, zda inzeráty agentur publikované v českých novinách a časopisech typu ”nabízíme zdravotním sestrám možnost pracovat v USA” ve skutečnosti znamená ”nabízíme zdravotním sestrám práci zdravotní sestry v USA.“

Celá moje anabáze je věrným příkladem americké společnosti, která si myslí, že všude na světě existuje stejný systém, jaký funguje ve Spojených státech, protože ten je samozřejmě nejlepší.

Zhodnotím-li uplynulý rok, zdravotnické, organizační i životní zkušenosti, které jsem v rámci tohoto projektu získala na vlastní kůži a mnohdy proti mé vůli, bych v klidných vodách českého zdravotnictví nabyla asi obtížně.

Budu usilovat, abych po návratu do České republiky našla pro své zkušenosti uplatnění a pomohla všem, kteří se budou snažit podobnou cestou vydat.

Tereza Drábková, www.Zdravi.Euro.cz

terezadrabkova@hotmail.com

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?