Amnézie se projevuje například zmateností. V rámci prevence se má dbát o fyzické i duševní zdraví

Co je amnézie?

Se ztrátou paměti se do určité míry lze setkat ve stáří běžně. Někdy ale může být projevem vážnějších onemocnění. Je známá také pod názvem amnézie a vyznačuje se tím, že si dotyčný například nevybavuje některé události z dřívějška, ale i třeba ty aktuální. Tento problém souvisí s nesprávným fungováním jistých oblastí v mozku.

Může se jednat jak o dočasný, tak přetrvávající stav, přičemž je pravděpodobné, že se s postupem času bude horšit. Rozlišuje se přitom mezi akutní ztrátou paměti, kterou vyvolává náhlý úraz či onemocnění zasahující paměťové procesy, a progresivní ztrátou, jež se rozvíjí postupně a bývá známkou degenerativního onemocnění mozku. 

Mezi základní druhy paměti patří:

• epizodická (souvisí s dřívějšími událostmi, s nimiž má spojenou nějakou emoci),
• sémantická (všeobecně známé informace: data, různé definice, chemické prvky či geografické údaje),
• krátkodobá (ukládá informace jen po určitý čas),
• dlouhodobá paměť (uchovává informace i po delší časový úsek a umožňuje se k nim navracet).

Na základě toho, jaký typ paměti je zasažen, se popisují její poruchy, například anterográdní amnézie se týká epizodické paměti a událostí, které nastaly po úrazu. Naproti tomu retrográdní amnézie postihuje epizodickou paměť a události proběhlé před poškozením paměti. 

Při tranzitorní globální amnézii se mohou projevit oba posledně zmíněné typy, přičemž krátkodobá paměť nadále funguje. Tranzitorní globální amnézii zpravidla spouští nějaký silný emotivní zážitek a spočívá v neustálém dotazování se na to samé, během jednoho dne obvykle odezní.

Někdy se lze setkat s pojmem dětská amnézie, což značí obtíže při rozpomínání si na události proběhlé v prvních třech letech života jedince a stává se to běžně. Klíčové je ztrátu paměti začít řešit, jakmile je to možné, aby se v případě diagnostikování onemocnění začalo s léčbou co nejdříve. [1, 2, 3, 4, 5]

Jaké má ztráta paměti příčiny?

Ke ztrátě paměti může dojít z rozličných příčin, patří mezi ně:

• poranění hlavy (při silném nárazu následkem pádu či autonehody dochází ke krátkodobé i dlouhodobé ztrátě paměti, např. otřes mozku),
• stárnutí,
• různá onemocnění (mrtvice, přechodná globální amnézie, demence atd.),
• léky (např. léky proti úzkosti či proti epilepsii),
• alkohol, kouření či užívání drog,
• nedostatek spánku,
• deprese a stres (kvůli zhoršené schopnosti koncentrace),
• nedostatek jistých látek v těle,
• určité toxiny (otrava oxidem uhelnatým).

Často se ztráta paměti pojí se stářím. Většinou nejde o nic vážného, daná osoba mívá potíže s učením se něčeho nového nebo občas zapomene něco, na co si v průběhu dne ale opět vzpomene. Důležité je, že nenarušuje zásadním způsobem život dotyčného a lze se s ní vypořádat třeba prostřednictvím důkladného zapisování si podstatných schůzek či povinností. 

Co se týče kouření, může mít vliv na paměť tím, že se při něm dostává do mozku menší množství kyslíku. Některé studie prokázaly, že kuřáci mívají větší potíže přiřadit si ke jménu podobu toho člověka než nekuřáci. Drogy pak mohou stát za změnou chemických látek v mozku, což může vést k obtížnějšímu vybavování si vzpomínek. V případě alkoholu upozorňujeme, že nejde o dočasnou ztrátu paměti vlivem opilosti, ale o skutečné poranění mozku v důsledku několikaletého požívání nadměrného množství alkoholu. 

V rámci spánku závisí na jeho kvantitě, ale i kvalitě. Problémy se zapamatováním jsou v takovém případě zaviněny únavou, která zhoršuje schopnost obnovovat informace. Paměť také ovlivňuje strava, pro správnou funkci mozku je totiž nutný dostatečný příjem kvalitních bílkovin a tuků, především ale vitamínů B1 a B12. Výskyt potíží s pamětí v důsledku léků je pak pravděpodobnější při užívání více než jednoho léku, vyšší dávce nebo při přechodu na nový lék.

Ztrátu paměti mohou způsobovat i určitá onemocnění spolu s duševními poruchami, jako je schizofrenie, bipolární porucha, delirium, Parkinsonova choroba, onemocnění štítné žlázy, nádor či infekce mozku nebo HIV. Například při mrtvici je přerušen přívod krve do mozku, což doprovází krátkodobá ztráta paměti, přičemž dlouhodobá bývá zachována. 

Krátkodobou ztrátu paměti zapříčiňuje i přechodná globální amnézie. Jedná se o nemoc, která většinou po čase sama pomine a nenechává po sobě zpravidla žádné škody. Ztráta paměti se ale může objevit i v důsledku ozařování, chemoterapie, komplikovanější operace (po narkóze), hydrocefalu (hromadění mozkomíšního moku) nebo nedostatečného přísunu kyslíku do mozku po delší dobu.

Vážným onemocněním pak je demence, při níž postižený postupně ztrácí paměť následkem užívání drog, nadměrného pití alkoholu, onemocnění cév či z jiných důvodů. Je pro ni typické, že časem zasahuje do každodenního života postiženého (kupř. zapomnění cesty domů). Někdy se rozvine z mírné kognitivní poruchy (výrazné oslabení jedné oblasti myšlení). Mezi nejčastější formy demence patří Alzheimerova choroba a roztroušená skleróza. [6, 7, 8, 9, 10, 11]

Příznaky

U jedinců se ztrátou paměti si lze všimnout, že dotyční bývají zmatení, nedokáží se soustředit či udržet v paměti obsah nedávných rozhovorů. Mohou se rovněž několikrát zeptat na stejnou věc, neustále postrádají jisté předměty či chodí pozdě na schůzky. Také mají potíže si vzpomenout na osoby a místa, jež znají (agnózie).

Zároveň u nich je možné pozorovat, že si jen s obtížemi vybavují určitá slova či je těžko vyslovují (afázie) nebo nejsou schopni si poradit s některými úkony tak jako předtím (apraxie). V případě lidí s demencí se stává, že jim déle trvá vzpomenout si na jistou informaci, zapomínají kupříkladu významná data. [12, 13, 14, 15]

Diagnostika

Navštívit lékaře je namístě, pokud dochází k progresi zapomínání, ztráta paměti začíná dotyčnému ovlivňovat život či ji doprovází jiné příznaky. Okamžité vyhledání lékaře je nutné, jestliže ke ztrátě paměti dojde náhle. Při prohlídce se přitom zaměřuje na celkovou anamnézu jedince a přistupuje se k fyzikálnímu vyšetření. 

Otázky lékaře se vztahují k různým typům paměti (krátkodobá/dlouhodobá), časovému průběhu poruchy (první projevy, výskyt v etapách / neustále) a identifikaci příčiny ztráty paměti. Je vhodné si s sebou vzít někoho blízkého, který dotyčnému pomůže při zodpovídání dotazů lékaře nebo při popisu potíží či sám může vylíčit své poznatky. Zároveň lze očekávat, že se lékař zeptá i na několik kontrolních otázek, aby mohl posoudit stav paměti. Také se nejspíše bude snažit zjistit, jaké léky berete, v jaké míře požíváte alkohol či se zeptá na vaše psychické rozpoložení. 

Na základě vyšetření může lékař pacienta poslat ke specialistovi, a to neurologovi, geriatrovi či k odborníkovi na duševní zdraví. Lékař dále může trvat na krevních testech (odhalení onemocnění nebo nedostatku určitých živin), elektroencefalogramu (měření elektrické aktivity v mozku), lumbální punkci, kognitivních testech, mozkové angiografii (znázornění proudění krve v mozku) a zobrazovacích testech, včetně magnetické rezonance či CT. Stanovit diagnózu ztráty paměti je zásadní kvůli tomu, jelikož při včasném podchycení nemoci je možné většinu z příčin úspěšně léčit. [16, 17, 18, 19]

Léčba amnézie

Léčba ztráty paměti se odvíjí od příčiny. Leckdy bývá ztráta paměti reverzibilní, tedy ji lze zvrátit. Tak tomu bývá v případě, že ji vyvolaly léky, nedostatek živin či deprese. Někdy může k rozpomenutí si, jak provádět určité úkony, přispět terapie, kupříkladu po mozkové mrtvici. 

V jistých případech je možné nasadit léky, například při lehké či střední formě Alzheimerovy choroby se předepisuje galantamin, rivastigmin nebo donepezil. Zabránit většímu poškození mozku se dá i léky na snížení krevního tlaku, jde totiž o jeden z faktorů podílejících se na rozvoji demence. 

Dále se lze nepříjemnostem vinou výpadku paměti vyvarovat sepisováním plánů týkajících se pracovních záležitostí, schůzek, ale třeba i užívání léků. K tomu dobře poslouží diář, který navíc pomáhá udržet si ve věcech pořádek. Roli hraje i životospráva dotyčného, tedy mít dostatek spánku, pravidelnou fyzickou aktivitu a jíst vyváženou stravu. V neposlední řadě zapamatování usnadňuje, když se dotyčný soustředí pouze na jednu činnost a předmět zapamatování si vztáhne např. k nějaké písničce nebo oblíbenému rčení.  

Osoby s diagnostikovanou ztrátou paměti potřebují především najít oporu v blízkém okolí. Mělo by se je podporovat, aby zůstali společensky aktivní. Tím se totiž zachovávají v chodu jisté dovednosti a schopnosti. Dobré je i zaměstnat mozek prostřednictvím různých hlavolamů, koníčků, deskových her či osvojení si nové dovednosti. 

Dotyčným také pomáhá prohlížení si fotografií, pouštění známé hudby, nebo pokud si ukládají věci na stejné místo. Jestliže je to nevyhnutelné, zjistěte si o domácí zdravotní péči, zvažte bydlení s asistencí, ošetřovatelskou péči či domov pro seniory. [20, 21, 22, 23, 24, 25]

Prevence

Obecně lze ztrátě paměti předcházet nebo paměť zlepšit následováním těchto bodů:

• používejte při sportu ochranné pomůcky,
• mějte pod kontrolou svůj zdravotní stav (snížení rizika ztráty paměti v důsledku cukrovky, infekce, vysokého krevního tlaku, epilepsie či duševních onemocnění),
• řiďte se při braní léků předpisy,
• docházejte na preventivní prohlídky,
• omezte spotřebu alkoholu,
• buďte duševně i fyzicky aktivní (běh či rychlá chůze, luštění, křížovky, čtení, kvalitní spánek),
• udržujte sociální vazby (prevence deprese a stresu). [26, 27, 28]

Zdroje: mayoclinic.org, pennmedicine.org, my.clevelandclinic.org, webmd.com, healthdirect.gov.au, healthline.com, alzheimers.org.uk, nia.nih.gov, nhs.uk, neurologiepropraxi.cz, is.muni.cz, cpzp.cz, cspsych.psu.cas.cz, hopkinsmedicine.org