Lékařů, kteří mají atestaci v oboru anesteziologie a resuscitace, je v dnešní době nedostatek. Platí to pro Českou republiku i pro většinu zemí západní Evropy. Proč je právě těchto specialistů všude tak málo? Je to pouze otázka peněz nebo jde především o povahu této specializace?
„Anesteziolog má velmi náročnou práci, slouží zátěžové služby a má velkou zodpovědnost. Jeho případné chyby mají přitom velmi závažný dopad. Lékaři proto váží, zda si zvolí právě tuto náročnou specializaci nebo půjdou jednodušší cestou, například cestou soukromé praxe,“ odpovídá na dotazZdraví.Euro.cz prof. Karel Cvachovec, předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny.
„Anesteziologie je navíc u široké veřejnosti stále velmi málo známá specializace, takže i tento fakt může vzít v potaz lékař při výběru oboru. Když se před několika málo lety dělal průzkum v Británii, šedesát procent respondentů nebylo schopno identifikovat anesteziologa jako lékaře. Dotázaní neměli představu o tom, co ten člověk vlastně dělá,“ podotýká prof. Cvachovec.
Dalším problémem je podle něj také změna atestačního systému. „Donedávna měli lékaři s první atestací v rámci nemocnice určitou autonomii. Zákoník práce a různé pracovní předpisy v nemocnici první stupeň atestace zohledňovaly. Dnes funguje systém jedné atestace, na kterou čeká lékař zhruba pět let. Mezitím musí pracovat pod dohledem. To vše problém pracovní síly velmi komplikuje,“ míní předseda anesteziologické společnosti a dodává:
„V neposlední řadě je zde také obrovský problém neplacení přesčasů. Nemocnice z těch lidí dělají nevolníky, využívají toho, že lékaři mají v okresním městě bydlení, rodinu a jepro ně těžké se odstěhovat. Podle mého názoru je jedinou cestou pro lékaře jít do sporu s vedením, včetně soudního sporu,“ uzavírá prof. Karel Cvachovec.
REAKCE čTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz
MUDr. Vratislav Kraus
Nelze než souhlasit s vyjádřením a názory pana prof. Cvachovce: obor ARO patří svojí náročností k špičkovým oborům v medicíně a klade enormní nároky na mentální i další schopnosti lékaře. Myslím, že jeho ohodnocení je s ostatními obory skutečně nedostatečné. Správně označil pan profesor lékaře sloužící na ARO za nevolníky! Ono se to zatím v ČR týká všech lékařů placených o službách podle zdejších předpisů! Pro velkou poptávku v zahraničí po lékařích z ARO jich tam pravděpodobně odchází nejvíce ze všech oborů. Podle mého odhadu jich z nynějšího Karlovarského kraje odešlo za posledních 8 let asi 25%. Všichni jsou spokojeni, většina žije v zahraničí již s rodinami a je málo pravděpodobné, že by se vrátili! Odcházejí samosebou ti zkušení a odborně na výši. Je to odliv mozkůobrovská ztráta pro naši malou zemi. Výchova nového takového lékaře včetně studia medicíny trvá minimálně 11 let. Proto mě pobuřují bláboly našich politiků a některých ředitelů nemocnic v tisku, že jde o zanedbatelné odchody lékařů do ciziny a že je nahradí lékaři z ciziny (ze SR a Ukrajiny), přicházející k nám za lepším výdělkem.
MUDr. Štěpán Bejvančický FN Plzeň
Pracuji jako anesteziolog 19 let, pracuji ve fakultní nemocnici, pracoval jsem i v okresní nemocnici. Již léta si kladu otázku, proč anesteziologové patří trvale mezi největší revolucionáře v nemocnicích, proč jsou se svou prací více nespokojeni než lékaři ostatních oborů? Možná že vyslovím buřičský názor, že práce anesteziologa je stejně nebo méně náročná než práce jiných chirurgických oborů: 1/ anesteziologové nemají ambulance( kromě ambulancí pro léčbu bolesti), kde je práce psychicky velmi náročná. 2/ 90% práce anesteziologa je na operačním sále, což je monotonní,sedavá práce v 80%stráveného času. Lze ji dobře porovnat s prací pilotanáročný je start( úvod do anestezie) a přístání ( probouzení), v mezidobí je to většinou rutina ( práce autopilota), čas od času proložená náhle vzniklými a nečekanými dramaty a stresy.
3/ anesteziolog pracuje jako u výrobního pásu. Nemá své nemocné, neví, zda se operovaný uzdravil. O výsledcích své práce se dozví pouze v případě komplikací, stížností či neúspěchu. Nikdo z nemocných ho nezná, nikdo mu nepřijde poděkovat.
5/ s přibývajícím věkem se cítí stále více upracován, přetížen stálými přesčasy, zbytečným operováním infaustních nemocných,nízkým morálním a finančním ohodnocením své práce, což vede dříve či později k syndromu vyhoření.
Myslím , že ani vysoké finanční ohodnocení by situaci nezměnilo. ( V zahraničí jsou anesteziologové dobře placeni a je jich také nedostatek). Situaci by změnilo pouze střídání umístění v rámci oboruoperační sál, intenzivní péče, práce v sanitce nebo v ambulance bolesti. Nutná je redukce pracovní doby, možnost mimopracovní relaxace.
(ivb), www.Zdravi.Euro.cz