Medicína, ošetřovatelství a další zdravotnické profese jsou oblastmi, kde přesnost výraziva hraje důležitou roli v prevenci omylů, v jednoznačnosti diagnózy, ve směrování terapie a péče, a tedy ovlivňování života klientů. Přesnost zaručuje především odborná terminologie, která by měla splňovat obecné požadavky na termíny, jak je formuluje například Hauser (Hauser, 1980, s. 32–33):
* jednoznačnost, * přesnost, * ustálenost, * nosnost, * neexpresivnost.
Jednoznačností rozumíme stav, kdy jeden termín (designátor) označuje jeden pojem a jeho prostřednictvím jeden objekt či třídu objektů (denotát), a obráží tak jednu abstrahovanou skutečnost. Požadavek jednoznačnosti bývá splněn u termínu zpravidla lépe než u ostatní slovní zásoby – řeknemeli „diabetes mellitus“, jedná se o konkrétní diagnostickou kategorii s konkrétní etiopatogenezí, která je navíc kodifikována v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN) jakožto mezinárodně srozumitelná nozologická jednotka.
Přesností termínu rozumíme jeho definovanost, zařazení do názvoslovného systému (s minimem překryvů, ideálně s žádným) a nezávislost na kontextu. Rovněž za přesnost můžeme považovat bezchybnost a konzistentnost užití, což je bohužel zásada mnohdy porušovaná v řadě například humanitních oborů (zkuste se zeptat 20 různých historiků či literárních vědců, co je to postmoderna, a obdržíte 20 různých odpovědí a interpretací).
Ustálenost termínů je jejich časová stabilita, případně normalizovaný charakter. Slovní zásoba, včetně odborné, však prochází spontánním vývojem, což názorně ilustruje například termín „atom“, jenž v antice znamenal nedělitelnou částici, zatímco dnes částici dělitelnou na mnoho dalších, „elementárnějších“ – proton, elektron, neutron aj.
Nosnost termínu je jeho schopnost být operativní v užití a tvořit základ odvozených slov (například od „screening“ odvozujeme „screeningový“). Požadavek neexpresivnosti termínů bývá naplněn pouze částečně. Termíny v oblasti zdraví totiž často nejsou bez emočního náboje, ba naopak – eutanazie, amputace, infaustní prognóza, to vše vzbuzuje neopomenutelné emoce, zpravidla v různých jazycích.
Komunikační funkce
Jestliže je jazyk zdravovědných oborů tak precizovaný, je zaručena co nejvyšší míra komunikační jednoznačnosti a účinnosti. Důležité je, aby tyto kvality ovšem zůstaly zachovány i v překladu. V jedné zdravotnické příručce přeložené z anglického originálu, která poskytovala rady k posílení obranyschopnosti organismu, se například objevilo doporučení užívat „královské želé“. Je možné si představit nešťastné české čtenáře, jak běhají po obchodech se zdravou výživou a shánějí tento kouzelný přípravek. Přitom šlo o ne zcela šťastný kalk (doslovný překlad) anglického „royal jelly“, což je ovšem včelí mateří kašička. Aristokratům však dotyčný překlad jistě polichotil.
Angličtina se jako jazyk s rozsáhlou a pružnou slovní zásobou poměrně dobře hodí pro mezinárodní dorozumění lékařů, sester a dalších zdravotnických a příbuzných profesí. Sociokulturní podmínky přitom hrají významnou roli – většina odborných konferencí stanovuje za jednací jazyk právě angličtinu, většina informací na internetu (odhady hovoří o 70–80 %) je rovněž v angličtině, nemluvě o stovkách odborných časopisů v biomedicínské, ošetřovatelské či farmakologické specializaci.
Určitým problémem může být neohebnost anglických termínů. Jelikož anglický jazyk ztratil většinu flektivních koncovek (skloňování, časování) dávno v průběhu svého vývoje, bývá poměrně obtížné uzpůsobit výrazy přejaté například do slovanských jazyků cílovému jazykovému systému. Anglicismy, jak výrazy převzaté z angličtiny nazýváme, nepůsobí vždy organicky a musí se různým způsobem adaptovat – tak například handicap, slovo ve zdrojovém jazyce neohebné, dnes běžně skloňujeme a navíc pravopisně přizpůsobujeme (hendikep, bez hendikepu, jak již uvádějí i Pravidla českého pravopisu). Situace je poněkud složitější u termínů a polotermínů, jako je „compliance“, kde figuruje v závěru nehlasné „e“.
Při přejímání se zaplňují pojmové a názvoslovné mezery přejímajícího jazyka. Přejímání je vedle odvozování, zkracování, novotvoření a významových posunů jedním z účinných způsobů obohacování slovní zásoby. Opisovat výraz „compliance“ jako „ochota pacienta spolupracovat na léčebném režimu a jeho reálná spolupráce“ by bylo poněkud těžkopádné. Proces výpůjček však zahrnuje někdy i zvukovou (fonetickou) domestikaci – zvláště v případech, kdy přejímané slovo (loanword) obsahuje hlásky či znaky cílovému jazyku, v našem případě češtině zcela cizí. Opět uveďme jednoduchý příklad: čeští odborníci na vaskulární intervence běžně užívají výraz „sheath“, jehož původní výslovnost je [ši:?]. Jde o označení pro zaváděcí pouzdro. Protože však čeština postrádá závěrečnou dentální hlásku, je ve výslovnosti běžně nahrazována hláskou z našeho pohledu příbuznou ([d] či [t]).
Spojitost jazyků
Prolínání odborných sfér jazyků probíhá v několika rovinách: * již zmíněné terminologické výpůjčky, * překladatelská činnost v oblasti odborné literatury, * konferenční jednání, * internetová komunikace aj.
Zvláště v oblasti konferenčních jednání je angličtina skutečnou společnou řečí (lingua franca) lékařů a sester řady zemí. Je známo, že v této jazykové kompetenci vynikají v okruhu nerodilých mluvčích zejména severští kolegové (například Švédové), zatímco zběhlost českých lékařů ve výslovnosti a sester ve slovní zásobě i skladbě vět jsou zatím celkově hodnoceny jako o něco slabší (samozřejmě s individuálními rozdíly).
Dokládají to například některé postřehy z překladových cvičení zařazených do písemných testů studentů zdravotnických oborů: tříštivá zlomenina – communited fracture (správně comminuted fracture) parenteral route – parenterální rourka (správně parenterální způsob podání) chirurgie – chirurgy (správně surgery) málo moči – little urinal (správně little urine) útroby – towel (správně bowel) Je zřejmé, že v této oblasti, v osvojování si „esperanta“ zdravotnických profesí, je třeba ještě mnoho dohánět. Pokud mají sestry správně pochopit všechny termíny, být schopny s korektním porozuměním a bez zásadních omylů číst anglické odborné články a monografie, musí ony samy i jejich vyučující vynaložit mnoho píle.
Obvykle se to velmi vyplatí – stoupá tím nejen šance vycestovat na odborné stáže (kéž se nám tyto sestry ovšem po čase vrátí), ale i získat nejnovější poznatky z oboru, například v rámci Evidence-Based Practice (profesní činnosti založené na důkazech). Navíc při dobré znalosti společného jazyka mezinárodního zdravotnického fóra mohou úspěšně komunikovat na klasických konferencích, účastnit se telekonferencí, vyměňovat si zkušenosti s jinými zdravotníky z řady zemí.
Typologie angličtiny a její aplikace
Angličtina je z typologického hlediska jazykem analytickým. To znamená, že značná část jejích vyjádření vyžaduje víceslovné konstrukce a že například pády se realizují předložkovými vazbami a řada významů se precizuje až na větné úrovni, například pomocí řazení slov. Interpretace významu a gramatické funkce je v analytickém jazyce více závislá na kontextu a větné skladbě, jelikož oproti syntetickým jazykům (jako je čeština), mají analytické jazyky menší repertoár tvaroslovných prvků. Co to v praxi znamená? Především pro nerodilé mluvčí, kteří se anglickému či jinému jazyku učí, odpadá nutnost učit se složité skloňovací a časovací vzorce a řadu změn v kořeni, kmeni či koncovce slov. Možná to je jedním z hlavních důvodů, proč se angličtina tak dobře ujala jako společný jazyk (lingua franca) medicínsko-sesterské obce. Zanedbatelné nejsou ani důvody společenské, neboť velké procento medicínských objevů a s nimi spojených nových výrazů (neologismů) vzniká právě v zemích, kde je angličtina úředním jazykem.
Pro účely řady vědních a klinických oborů je vzhledem k širokým mezinárodním kontaktům a výměně informací užitečné mít „společnou řeč“. Svou roli sice plní i překladatelé, ne vždy však jsou k dispozici právě ti, kteří jsou vedle své lingvistické kompetence zběhlí i ve věcném pochopení daného oboru, jeho nuancí a souvislostí (viz nešťastné „královské želé“). Z pohledu dnešního lékaře a sestry je tedy velmi praktické ovládnout společný jazyk (lingua franca) do té míry, že se nám otevře přístup k zásobárně poznatků v literatuře i ke zkušenostem zahraničních kolegů. Angličtina má pro takovéto pídění se po specifických informacích dnes velmi populární termín „data mining“ („dolování vědomostí/informací“). Kéž se tedy české sestry ruku v ruce s dalšími zdravotníky stanou v této novodobé hornické profesi natolik zdatnými, že budou moci na základě načerpaného intelektuálního a emočního bohatství obohatit svou každodenní činnost ve prospěch jednotlivých klientů.
Literatura: Hauser, P.: Nauka o slovní zásobě. 1. vyd. Praha, SPN 1980. 192 s.
O autorovi: Mgr. et Bc. Roman Adamczyk, Slezská univerzita (laminek.A@seznam.cz)