Mgr. Alice Strnadová, MBA, ředitelka odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání MZ ČR, hlavní sestra ČR
Nedomnívám se, že by pojmově sesterské povolání ztratilo prestiž. Je věcí každého poskytovatele zdravotních služeb, jak se jeho zaměstnanci – tedy lékaři i sestry – prezentují svou prací i vystupováním vůči pacientům a jakou si tím jejich pracoviště i oni sami získají prestiž ve svém regionu. Nicméně je třeba zmínit, že prestiž konkrétně sester je závislá na lidském faktoru, tedy na tom, kdo tuto profesi vykonává, na jeho intelektuálních a morálně volních vlastnostech, přičemž zájem takto kvalifikovaných lidí vykonávat tuto profesi je závislý na jejich společenském ohodnocení, pracovních podmínkách a dalších faktorech, které vytváří společnost. Je tedy věcí všech zúčastněných – ministerstva zdravotnictví, České asociace sester, odborů i dalších kompetentních orgánů –, aby svůj závazek k vytvoření společenských podmínek vůči sestrám splnili.
Bc. Tomáš Válek, DiS., předseda Profesní a odborové unie zdravotnických pracovníků
Prestiž povolání všeobecné sestry se odvíjí od řady faktorů. Byly prezentovány výsledky studií, které uvádějí, že povolání sestry se pohybuje v první desítce prestižních povolání. Bohužel tyto studie byly prováděny v zahraničí, nikoli v ČR. Prestiž všeobecné sestry v ČR značně upadla, což je dáno zásadními faktory, především vnímáním tohoto povolání laickou i odbornou veřejností. Za posledních 15 let se významně změnilo vzdělávání sester, které mělo být jedním z faktorů zvýšení prestiže povolání. Bohužel se tak nestalo, neboť všeobecná sestra je mnohdy vnímána jako pomocný personál lékaře, takto je navíc prezentována médii ( televizní seriály). Lékaři ve velké míře dosud nepochopili (nebo nechtějí pochopit), že všeobecná sestra není jejich podřízenou, ale spolupracovníkem na rovnocenné úrovni, a bez tohoto spolupracovníka se neobejdou. Zákon s navazující vyhláškou přenesl řadu kompetencí z lékařů na sestry, staly se odborníky ve své profesi, ale přistupováno k nim takto není. Čest výjimkám!
Dále se prestiž povolání sestry odvíjí od platového postavení, kde bohužel stále velmi pokulháváme ve srovnání s platy lékařů a dalších odborníků nejen ve zdravotnictví. Všeobecná sestra, coby vysokoškolsky vzdělaný pracovník, je neustále srovnávána s ostatními profesemi, což je nesmyslné, neboť pečuje o zdraví člověka. A tou péčí není myšleno jen samotné ošetřování ve zdravotnickém zařízení, ale i edukační činnost u chronicky nemocných, jejich rodinných příslušníků atd. Tuto komplexnost vzdělanosti se MZ snaží degradovat na nejnižší možnou úroveň. Kam se teprve poté posune prestiž tohoto povolání? Zřejmě zpět do dob „nemocnice na kraji města“, kde sestra před lékařem smekne čepec, poběží mu uvařit kávu, nachystá svačinku. POUZP tento krok zpět zásadně odmítá. Abychom dosáhli větší prestiže povolání, potřebujeme zcela opačný trend. Potřebujeme sestru náležitě zaplatit, musíme jí nabídnout kvalitní pracovní podmínky, potřebujeme zajistit adekvátní systém vzdělávání (postgraduálního a celoživotního), potřebujeme všeobecnou sestru prezentovat v médiích jako výsostného odborníka v oboru ošetřovatelství (hovořit o sestrách mají sestry, ne lékaři) a v neposlední řadě potřebujeme stanovit právní ochranu sester. Neustále hovoříme o právech pacientů, ale o právech sestry nikoli. SESTRA STÁLE MUSÍ… Takže ne, prestiž povolání sester není adekvátní ani z 10 % tomu, co by zasloužily.
Ing. Jiří Horecký, Ph. D., MBA, prezident Unie zaměstnavatelských svazů ČR
Povolání sestry nedosahuje v ČR takového společenského uznání, jakého si zaslouží, a to je i jeden z několika důvodů aktuálního nedostatku zdravotních sester v ČR. Na druhou stranu vnímám, že si veřejnost uvědomuje nezbytnost a potřebu tohoto povolání. Prestiž jakékoli profese ovlivňují dvě skutečnosti. První je finanční ohodnocení daného povolání, tedy mimo jiné i jak moc atraktivní je pro nové a potencionální absolventy. Druhou je, jak moc prospěšná je daná profese pro celou společnost. Zatímco o té druhé asi nikdo nepochybuje, první je nutné i nadále zlepšovat.
JUDr. Lenka Teska Arnoštová, Ph. D., náměstkyně ministra zdravotnictví ČR
Na prestiž každého povolání můžeme pohlížet z několika úhlů. Například můžeme prestiž hodnotit podle toho, jaký má daná práce celospolečenský přínos. V tomto směru si myslím, že sestry skutečně prestiž mají, protože jejich práce si drtivá většina naší společnosti určitě velmi váží, mě nevyjímaje. Pokud bychom se na to dívali takto, pak i ocenění typu Sestra roku velmi přispívají ke zvýšení prestiže tohoto povolání, protože s ním hlouběji seznamují veřejnost, což je skvělé.
Jenže tak jednoduché to s prestiží asi nebude a nemůžeme si nalhávat, že nakonec není nejdůležitější to, jak jsou sestry finančně ohodnoceny. A já v této věci nejsem pokrytec. Už dříve jsem říkala, že je velmi smutné, když je základní plat sestřičky v podstatě totožný s tím, co se jinde nabízí brigádníkům na benzinové pumpě. Zvýšení platů je tedy bezesporu věc, která k větší prestiži tohoto povolání může přispět. Jen to bohužel není tak jednoduché, aby se to dalo udělat ze dne na den a ve skutečně výrazných hodnotách. Dlouhodobě je to ale pro ministerstvo zdravotnictví priorita, ostatně za současné vlády už byly platy zdravotníků zvýšeny o celkem 10 % a v této politice budeme určitě pokračovat. Snažíme se také o to, aby nebyly sestry tolik zatíženy administrativou. Sestra má své nezastupitelné místo především u pacienta, kde odvádí úžasnou a nenahraditelnou práci. To musíme zachovat. Ať chceme nebo ne, povolání sestry bude vždy z části také posláním a bylo by nesmyslné takové poslání utopit v haldách papírů.
Mgr. Jana Mikulková, MBA, ředitelka NCO NZO Brno
Povolání sestry nemá takovou prestiž, jakou si bezesporu zaslouží, a příčin je celá řada. Žijeme ve společnosti a v době, která vše hodnotí podle dosahovaných úspěchů a finančního ocenění, a tak se dostáváme k faktorům, které mají významný vliv. Povolání sestry je finančně podhodnoceno, sestry hledají řešení v odchodech mimo obor, kde jsou stejně nebo lépe finančně ohodnoceny, a přitom nepracují v nepřetržitém provozu, nesdílí lidská trápení a chodí domů s čistou hlavou. Paradoxně si našich sester váží více v zahraničí. O zvýšení společenské prestiže se musíme my sestry zasloužit především svým chováním, znalostmi a praktickými dovednostmi. Je jen na nás, abychom dokázaly přesvědčit o svých schopnostech, profesionalitě, odbornosti a důvěryhodnosti nejen pacienty, ale i lékaře a ostatní zdravotníky. Přispět ke zvýšení prestiže může výchova sester k profesionálnímu chování, také větší respekt ze strany médií (některé seriály zužují náhled na povolání sestry, až tuto profesi degradují) a v neposlední řadě je třeba, aby si sestry vážily své profese, měly úctu k sobě navzájem a držely pospolu. Důležité také je neexperimentovat se zavedenými terminologiemi – zdravotní sestra – všeobecná sestra – upevňovat povědomí laické veřejnosti o tom, kdo je to zdravotní sestra a co od ní mohou čekat. Historický kontext je nesmírně důležitý a promítá se do celkového povědomí a prestiže profese sestry.
MUDr. Ján Dudra, Ph. D., MPH, generální ředitel skupiny Agel
Povolání sestry je dle mého názoru jedno z nejdůležitějších a nejprestižnějších vůbec. Role sestry je stejně důležitá jako role lékařů, byť to tak na první pohled nemusí působit. Být sestrou je zároveň i životní poslání, které ale zvládnou jen velmi silné osobnosti. Tato práce je totiž nesmírně náročná, a to jak fyzicky, tak psychicky. Ke zlepšení celkové reputace sester přispívají akce jako Sestra roku, při kterých je možno ocenit a vyzdvihnout těžkou práci těchto pracovníků. Je škoda, že podobných příležitostí, kdy můžeme sestrám slavnostně a veřejně poděkovat, je tak málo.
MUDr. Ondřej Měšťák, Ph. D., Klinika plastické chirurgie Nemocnice Na Bulovce
Povolání sestry z mého pohledu prestižní je, jsou to odborníci ve svém oboru. Ale hodnocení tohoto povolání by na tom mohlo být ještě lépe, kdyby sestry byly vzhledem ke své odbornosti více oceněny a měly odpovídající pravomoci. Vzdělání sester se v posledních letech výrazně zvyšuje, v mnoha ohledech by mohly zastat lékařskou práci a díky lepšímu kontaktu s pacientem – a s tím spojené lepší zpětné vazbě – ji provést i lépe (např. ordinace analgetik u chirurgických pacientů).
Mgr. Jana Nováková, MBA, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FN Motol
Sestra je pilířem moderního ošetřovatelství, které je nedílnou součástí zdravotní péče. Mnoho se změnilo hlavně díky rozvoji v medicíně, technologii i vzdělávání. Ošetřovatelství se neustále vyvíjí a sesterská profese se zdokonaluje. Změnila se i role sester, jsou samostatnější, iniciativnější a vzdělanější a to se odráží v jejich práci. I když se profese sestry v hodnocení povolání Centrem pro výzkum veřejného mínění objevuje na předním místě, mnohdy si veřejnost ani neuvědomuje, co sesterská profese vyžaduje. K výkonu povoláni sestry je potřeba odpovídající kvalifikace, celoživotní vzdělávání a odpovědnost. Nicméně jejich ocenění není takové, jaké by si sestry zasloužily. Jejich práce je nepochybně náročná a nikým nezastupitelná a tomu by mělo odpovídat i společenské postavení. Je potřeba profesi sestry podpořit, zviditelnit a ocenit. Vytvořit podmínky pro jejich práci a nastavit motivační mechanismy, které zahrnují i kariérní i finanční postup. Na druhé straně jsou to sestry samy, které si svým chováním, znalostmi a praktickými dovednostmi musí vybojovat postavení ve společnosti. Především si musí vážit samy sebe. Brát svou profesi jako jedinečnou a nezastupitelnou. Je na sestrách, aby dokázaly přesvědčit o svých schopnostech, profesionalitě a důvěryhodnosti nejen pacienty, ale i lékaře a ostatní zdravotníky.
Ing. Martin Diviš, MBA, předseda představenstva, Kooperativa pojišťovna, a. s.
Sestra v bílém, s milým úsměvem, která pečuje, mění obvazy, utěšuje nemocné či zraněné, se patrně nejvíce blíží lidské představě anděla. Já v tomto ohledu nejsem výjimkou a chci říci, že sestry a lékaři vždy byli v mých očích profesemi velmi obdivovanými a uznávanými. V oblasti zdravotní péče se pohybuji spíše výjimečně, i tak bych rád řekl, že dle mých zkušeností se v ČR lékaři, sestry a další zdravotnický personál těší velkému uznání a důvěře veřejnosti a pacientů. Troufám si však tvrdit, což mi potvrdilo několik přátel z této sféry, že tato nesmírně zodpovědná, náročná a záslužná práce není adekvátně odměňována. Můžeme se bavit o rozpočtech či omezených možnostech platů ve zdravotnictví, nemůžeme ale pominout, že tyto profese jsou ve vyspělých zemích světa placeny – podle mého názoru zcela po zásluze – lépe. Speciálně sestra dnes není někdo, kdo „pouze“ odebere krev či lepí náplast. Vzdělané a zkušené sestry můžeme myslím postavit zcela na roveň lékařů jako rovnocenné partnery, jejichž práce je neoddělitelná od té jejich a jejichž znalosti jsou nebo by měly být na stejné úrovni, jen v jiné oblasti léčebné péče. Musíme je ovšem také umět ocenit a odměnit. Jednou z cest jak toho dosáhnout je podle mého názoru umožnit vznik skutečného komerčního zdravotního pojištění, díky němuž by do českého zdravotnictví přiteklo více prostředků, které by mohly být využity na lepší ocenění zejména těch sester a lékařů, na něž již dnes pacienti „stojí fronty“.