Zeptali jsme se jak a popř. zda zbavit dluhů i nemocnice, které nejsou řízeny ministerstvem, a tudíž nedosáhnou na vládní rezervy.
MUDr. Jiří Běhounek, hejtman Kraje Vysočina, předseda správní rady VZP
Není to bohužel poprvé, co stát oddlužuje své nemocnice. Děje se tak opakovaně a kraje, bez příspěvku státu a i přes pokles příjmů z RUD (rozpočtové určení daní, pozn. red.), jsou nuceny svým jimi zřizovaným nemocnicím též pomáhat. Pokud si nepřestaneme nalhávat, že je vše únosné, nehneme se dál. O systému financování a jeho revizi a úpravě se hovoří roky, ale zatím není na obzoru žádný návrh systému nebo řešení. Bezesporu nás čeká bolestné a náročné zhodnocení rozsahu poskytované péče, provázání center a posouzení jejich smysluplnosti a výkonnosti společně s řešením zdravotně sociální oblasti a rozsahu základní péče. Rovněž bude nezbytné stanovit kvalitativní předpoklady a kontrolu jejich dodržování. Peněz nebude nikdy dostatek.
MUDr. Vlastimil Bureš, CSc., předseda představenstva Zdravotnického holdingu Plzeňského kraje
Za financování zdravotnických zařízení je vždy zodpovědný jeho zřizovatel, ať je to vláda, kraje nebo soukromý subjekt. A zřizovatel pak musí dofinancovávat případné ztráty, které z provozu nemocnice vznikly. To, že vláda oddlužila některé z jí zřizovaných nemocnic, tedy nepovažuji za nic špatného ani diskriminačního (obdobně se to snaží dělat i kraje v rámci svých finančních možností). Pokud se zařízení ocitá ve ztrátě dlouhodobě, je nutné je buď podpořit, popř. najít jiného provozovatele, má-li zřizovatel zájem na jeho zachování, nebo zrušit.
S uvedeným dotazem je ale třeba spojit ještě jednu zásadní otázku, a to otázku správného a hlavně spravedlivého nastavení financování nemocnic ze systému zdravotního pojištění. Oprávněnou zodpovědnost za hospodaření zdravotnického zařízení totiž může nést zřizovatel tehdy, pokud za stejný výkon dostává jeho nemocnice stejné peníze jako ostatní zařízení. To bohužel stále neplatí -za stejný výkon dostávají různé nemocnice různé peníze. A to už je diskriminační. V tomto směru by měla vláda vyvinout větší tlak na zákonodárce a zdravotní pojišťovny, aby k tomu nedocházelo.
JUDr. Ondřej Dostál, Ph. D., LL. M., Platforma zdravotních pojištěnců
Při dolévání peněz z veřejného rozpočtu nejde jen o to, zda je konkrétní nemocnice potřebuje či zda si je „zaslouží“. Z pohledu práva nelze vyloučit, že dotace bude vnímána jako zásah do rovné soutěže mezi poskytovateli. Kdybychom měli národní zdravotní službu, ve které by státní nemocnice svorně pečovaly o zdraví lidu, stát by si je mohl dotovat, jak by chtěl. Dle současného práva ale máme cosi jako trh zdravotních služeb (byť notně pokřivený), na kterém státní, krajské i soukromé nemocnice soutěží (alespoň teoreticky) o přízeň pacientů a peníze zdravotních pojišťoven. Pokud si jeden soutěžitel musí na opravu střechy nebo splacení dluhů vydělat, kdežto druhý soutěžitel na to dostane dotaci či jiné zvýhodnění, je to nečestné a nesportovní. Sebelepší podnikatel nemůže obstát proti konkurentovi přikrmovanému daňovými penězi.
Určitý precedens máme z lékárenství. Kraje dotovaly proplácení regulačních poplatků v krajských lékárnách, což znevýhodnilo lékárny soukromé - buď čelily úbytku pacientů, nebo musely také vracet poplatky, ale ze svých zdrojů. Výsledné nekalosoutěžní spory kraje prohrály a musely platit náhrady v mnohamilionové výši. U nemocnic se to zatím moc neřešilo, ale jak správně varují kolegové zaměření na soutěžní právo a veřejné podpory, pro stát mohou z nesystémových dotací vzniknout významná právní rizika.
Širší otázkou související s dotací Bulovce a FNUSA je koncepce velkých veřejných nemocnic. Největší řetězec nemocnic u nás nevlastní pan Chrenek, ale stát. „Řetězec“ přímo řízených organizací MZ zahrnuje fakultní a další nemocnice, ústavy, lázně či léčebny a jeho roční obrat se počítá v desetimiliardách. Přesto však na rozdíl od „zlého řetězce“ nemá třeba jednotnou právní službu, přičemž konkrétně výběrová řízení na právníky byla u Bulovky pěkný průšvih řešený antimonopolním úřadem. Ředitelé dokonce nemají problém nasadit drahé advokáty, najaté za státní peníze, i proti ministerské kontrole s cílem ji znemožnit či zpochybnit její závěry (viz kauza HomolkaHolte). Ministerstvo dosud nebylo schopno „své“ nemocnice přimět k tak základní věci, jako je přijímání sanitek, natož k zavedení jednotného nákupu, byť poslední informace naznačují, že se o něco takového alespoň pokouší. Na MZ chybí data, co a za kolik která jeho organizace nakupuje a jaké má skutečné náklady na péči, takže úhradová vyhláška se „vaří z vody“. Ministři své organizace neřídí, pouze neustálé dluhy sanují penězi daňových poplatníků. Nejsem si jist, že je to tak správně.
Ing. Jaroslava Kunová, předsedkyně Asociace Českých nemocnic a bývalá ředitelka
Fakultní nemocnice Plzeň Poskytování provozních dotací nemocnicím je zcela běžné u nemocnic řízených kraji a v některých případech i u ostatních zřizovatelů. U zdravotnických zařízení řízených ministerstvem zdravotnictví také někdy nastává situace, že je nutno zasáhnout a poskytnout finanční výpomoc. MZ ovšem tyto prostředky nemá, takže je nutno řešit tyto dotace přes vládu. Je však třeba analyzovat problémy a provést taková opatření, aby se situace neopakovala, což není jednoduché. Některé nemocnice za sebou táhnou závaží minulých chyb řízení nebo chybných investic, ze kterých je v některých případech nemožné se vlastními silami vymanit.
Dr. Stanislav Fiala, výkonný ředitel Asociace českých a moravských nemocnic
Oddlužení ze státního rozpočtu má smysl v případech, kdy je již přímo ohrožena existence nemocnice. O to by u nestátních nemocnic musely usilovat kraje, které do svých nemocnic již vložily nemalé prostředky, případně města jako zřizovatelé dalších zařízení.
Oddlužení však neřeší problémy financování zdravotnických zařízení jako celku. Nemocnice jsou zatíženy nedostatečnými úhradami poskytnuté péče z veřejného zdravotního pojištění a zejména neodůvodněnými rozdíly v těchto úhradách.
Katastrofální úhradová vyhláška pro rok 2013 způsobila, že zůstatky na účtech zdravotních pojišťoven vzrostly z 15,2 mld. Kč v polovině roku 2013 na 23 mld. v polovině letošního roku. Oproti tomu závazky po lhůtě splatnosti státních nemocnic ke konci roku 2013 činily 2,3 mld. Kč a nestátních 2,8 mld. Kč. Z toho je zřejmé, že zdravotní pojišťovny přenášejí veškerou tíži nedostatku zdrojů na nemocnice, dluhy nemocnic činí necelou čtvrtinu přebytků pojišťoven.
Úhradová vyhláška pro rok 2013 drtivě působí ještě v roce letošním. Podle posledních informací z nemocnic zdravotní pojišťovny při vyúčtování roku 2013 požadují vrátit další stamiliony z bídných úhrad roku 2013.
Stát by měl místo oddlužování nemocnic udělat pořádek v hospodaření zdravotních pojišťoven. Také pojišťovny vést k tomu, aby se podílely na řešení vzniklého deficitu nemocnic. A především udělat pořádek v úhradách od zdravotních pojišťoven, zásadně změnit podobu složitých a neprůhledných úhradových vyhlášek, jejichž dopady na nemocnice nelze předem ani spočítat.
PharmDr. Jiří Skalický, Ph. D., poslanec Parlamentu ČR
Opravdu jde o nesystémový krok. Systémové řešení je zejména pro nemocnice této velikosti komplikované. Zcela určitě musí jít o úzkou spolupráci vlastníků, plátců zdravotního pojištění nebo zdravotních pojišťoven, managementu těchto nemocnic a ministerstva zdravotnictví. Plátci zdravotního pojištění a MZ by měli dát jasné zadání pro tyto nemocnice („co se od nich chce“), např. rozsah péče, specializace, dostupnost.
Chci upozornit, že úhradová vyhláška MZ na letošní rok byla zcela jednoznačně nastavena ve prospěch nemocnic, a pokud si management těchto zařízení nedokáže s takto výhodně nastavenou situací poradit, je to opravdu na jednání výše uvedených subjektů/stran. Tato situace je naprosto typická pro pražské a brněnské zdravotnictví, kdy v této problematice do dneška nikdo nedokázal udělat pořádek.