Lékaři si nemohou dovolit jít na hranu: ne všichni, kteří podali výpověď, mají kam jít. Nedohoda pro ně znamená buď ztrátu tváře, nebo vážné existenční problémy.
Vláda si zase nemůže dovolit riskovat byť i lokální výpadky zdravotní péče. V zádech má oranžové hejtmany, kteří se třesou na roli zachránců pacientů.
Jiří Běhounek z Vysočiny už zaujal vyhlášením, že se v případě odchodu lékařů vrátí do ordinace. Tenhle způsob uvažování sice patří spíš do Ordinace v růžové zahradě, než do seriózní politiky, ale na voliče může fungovat.
Do prvního března ještě zbývá dlouhá doba, takže uvidíme další otočky a hádky. Přitom není těžké spatřit „jedlý kompromis“. Třeba, že lékaři dostanou přidáno něco přes miliardu a půl (míň, než chtěli původně, víc než mají slíbeno teď) a vláda jim peníze dá formou vyšších tarifů, aby je ředitelé nemocnic nemohli podfouknout.
Když šlo tarify zvýšit v případě učitelů, není důvod, proč by to mělo být u lékařů „příliš složité“, jak tvrdí ministr Heger.
Ať to ale dopadne jakkoli, protest ukázal, že nespokojení lékaři měli v některých věcech pravdu. Peníze na platy v systému jsou. Není potřeba žádná mimořádná rozpočtová injekce, žádné zvyšování plateb za státní pojištěnce.
Navíc se konečně začalo naprosto konkrétně mluvit o tom, kudy peníze mizí. O nesmyslných kurzech při nákupech léků, o podvodech při nákupech techniky.
Celý článek si můžete přečíst na serveru iHNED.cz nebo ZDE.