Appendectomie by neměla mít "pražskou" přirážku

12. 3. 2007 11:41
přidejte názor
Autor: Redakce
"Současné rozdíly v platbách za srovnatelné výkony v různých zdravotnických zařízeních jsou umělé. Jsou dány rozhodnutím ministerstva a vyhláškami. Jinak by ale takové platby měly být rozdílné, pokud se máme pohybovat na zdravém i když regulovaném trhu zdravotních služeb. Myslím si, že by například appendectomie neměla mít „pražskou“ přirážku," odpovídá na dotazy čtenářů mluvčí ministerstva zdravotnictví. Odpovědi na všechny otázky čtěte v článku...


Tiskový mluvčí ministerstva zdravotnictví, Tomáš Cikrt odpovídá na dotazy čtenářů Zdraví.Euro.cz, které přicházely do redakce v uplynulých třech týdnech.

RNDr. Petr R. Palouš

Dobrý den pane magistře, mohl byste sdělit, jaká systémová a legislativní opatření chystá MZ v souvislosti se zjištěnými nedostatky v havlíčkobrodské nemocnici k jištění jakosti poskytované zdravotnické péče? Bude i u nás využita odborná způsobilost farmaceutů, resp. rozšířena funkce nemocniční lékárny po stránce odborné i ekonomické tak, jako je to ve vyspělých zemích? Uvedený případ obnažil systémové vady v ochraně pacientů a závady a slabosti zastaralého přístupu v cestě léku k pacientovi a jeho podání, případně evidenci a hospodaření s léky na oddělení. Větším zapojením a rozšířením činnosti farmaceuta až na lůžková oddělení a ke kontaktu s pacientem by se podobným případům, ale i dalším provozním chybám, dalo včas zabránit. Příklady ze světa jsou a my o nich zatím jenom mluvíme, přednášíme, ale nekonáme. Co tedy udělá MZ s legislativou, kterou je k tomu potřebné aktualizovat?

V podobné formě jsem vám již dával námět koncem loňského roku, ale bohužel bez odezvy. Děkuji za odpověď, na kterou čeká i široká lékárnická veřejnost.

Vážený pane doktore, potvrzuji, že jste koncem minulého roku rozpoutal zajímavou diskusi o roli lékárníků v nemocnicích, na kterou reagovaly různé osobnosti prostřednictvím e-mailové komunikace (mezi nimi například prezident komory dr. Chudoba či proděkan fakulty doc. Vlček). Nemyslím si, ač jsem farmacii vystudoval, že zrovna na moje vyjádření by měla „čekat celá lékárnická obec“, a to jenom proto, že zrovna pobývám na MZ. Ani na žádného jiného úředníka by lékárníci čekat neměli. Měli by spolehnout jen a pouze na sebe.

Měli by se naučit (a v tom vidím jistý deficit vzdělávání) sebeprosazování a komunikaci, stejně jako ovládají farmaceutickou chemii, galeniku nebo farmakologii. Lékárníci musejí dokázat managementům nemocnic, že se jim vyplatí je najmout – jak z hlediska efektivity vynaložených nákladů, tak bezpečí pacientů.

Nikdo jiný jim v tom nepomůže, ani žádná legislativa. Skutečností ovšem také je, že česká farmacie má skutečných osobností jako šafránu, čest některým statečným výjimkám, z nichž některé ještě drží prapor klinické farmacie. V politice pak absentují farmaceuti zcela…

Nesouhlasím s vámi pokud jde o tragický případ v Havlíčkově Brodě. Komise MZ prošetřují léčebné postupy, problém není v přístupu k heparinu, ale v zacházení s ním (například pravidlo čtyř očí) a ve způsobu jakým byly následně řešeny hromadící se problémy. V komisi jsou mj. špičkoví hematologové, protože je třeba zjistit, co se dělo s pacienty a jak na to reagoval lékařský a ošetřovatelský tým. „Poučení“ z případu v Havlíčkově Brodě by nemělo být podle mého soudu základním kamenem diskuse o roli a postavení farmaceutů v nemocnicích. Přikláním se ovšem k názoru, že tlak ministra na akreditace nemocnic dává nemocničním lékárníkům velkou šanci na posílení pozic prostřednictvím větší spolupráce s lékaři v konkrétním zařízení (ale za akreditace se ministr stavěl už před kauzou HB). Myslím, že vás moje odpověď hrubě neuspokojí, ale lepší nemám.

MUDr.Pavla Koželuhová, Plzeň

Dobrý den, využívám této možnosti a vzhledem k tomu, že již 13 let působím jako praktická lékařka pro děti a dorost, měla bych několik dotazů.

1) Kdy už konečně najde někdo z politiků odvahu, vystoupí před lid a vysvětlí lidem, že zdravotnictví nikdy nebylo, není a nebude „zadarmo“, že po pověstné „platíme si pojištění“ nebude už sloužit na pokrytí výdajů na běžná nachlazení, ale na to, že když onemocním leukemií, zdarma (solidárně) mi bude transplantace kostní dřeně hrazena z pojištění.

K tomu, aby se ozdravilo zdravotnictví, to bude muset lidi finančně „bolet“.

Klient by měl být ten, kdo si bude výdaje na svou péči hlídat, tzn. doplácet symbolické částky i na běžná vyšetření - např. výtěry krku - kdyby to tak bylo už teď, nesešly by se např. v laboratoři od téhož pacienta tytéž výtěry např. z krku, které byly provedeny u 3 různých lékařů v průběhu 3 dnů po sobě jdoucích!

Odpověď: Vážená paní doktorko, Tomáš Julínek odvahu má. Otevřeně hlásá podobné myšlenky, jaké uvádíte. Chybí mu větší podpora zdravotnické obce a překáží slabé vědomosti o zdravotnictví ze strany poslanců. Bohužel, nakonec partikulární zájmy vítězí nade vším. I nad zdravým rozumem.

2) Proč jsou praktici pro děti limitováni na provádění preventivních prohlídek, které jsou ze zákona povinné?

Rathovy vyhlášky jsou už minulostí, nyní byste měli mít všechny preventivní prohlídky placeny. Budu vám vděčný, když mi podrobněji přiblížíte jaké máte aktuální problémy s prevencí a jejím hrazením, budu je tlumočit ministrovi i náměstkům. Budoucnost prevenci určitě patří, mimo jiné je nejlevnější.

3) Proč se mnou pojišťovny nechtějí nasmlouvat kody např. vyš. moč a sed na stejném přístroji (který jsem si zakoupila do ordinace) jako v laboratoři, když vyš. u mne vyjde na polovinu? Byla jsem odkázána na to, že mám laboratoř, ať to raději posílám tam! Tristní, že? A korunky se valí…

Myslím, že je dost dobrých důvodů pro to, aby praktičtí lékaři například běžně nerodávali léky nebo neprováděli právě ony laboratorní výkony. Jejich zájem na blahu a zdraví pacienta by neměl být kalen zájmem na množství prodaných léků a provedených vyšetření. Také proto jsou tyto činnosti odděleny. Tím se vás nechci nijak dotknout, píši obecně, možná že u skutečných „laboratorních drobností“ by se to dalo tolerovat, ale kde pak leží hranice do kdy ano a od kdy ne?

Jiří Votýpka

1) Počítá se s doplněním rizikových infekčních pracovišť podle infekčních nemocí, které se vyskytují v ČR, a způsobují stovky nemocí z povolání?

(na tyto dotazy odpovídá hlavní hygienik MUDr. Michael Vít)

Na úvod musím poznamenat, že příplatkem podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí se neodškodňuje zdravotně riziková práce, nýbrž práce ve ztíženém pracovním prostředí.

Vymezení ztíženého prostředí pro poskytování příplatku na obecné úrovni vyjadřuje, že je daná práce spojena s nezbytností dodržovat náročná opatření, která mají sloužit k ochraně před expozicí nebezpečným faktorům a jejichž používání mu někdy významně ztěžuje podmínky výkonu práce. Tímto způsobem bylo postupováno při vymezení všech ztěžujících vlivů vyjmenovaných v § 6 odst. 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., s výjimkou radiačních činností, které spadají do působnosti Státního úřadu jaderné bezpečnosti.

Na rozdíl od jiných měřitelných rizikových faktorů pracovních podmínek jako jsou např. hluk, prach, chemické látky nelze při práci s biologickými činiteli objektivně posoudit pravděpodobnou míru expozice zaměstnanců. Hodnocení rizika při práci s biologickými činiteli proto vychází jen z jejich nebezpečnosti, která je definována Směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2000/54 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci. Na základě výše uvedeného vymezení ztíženého pracovního prostředí byl zúžen výčet prací, za něž se poskytují příplatky, jen na ty práce, při nichž zaměstnanci vědomě mohou zacházet s biologickými činiteli zařazenými do nejnebezpečnější skupiny, tj. s činiteli, kteří mohou vyvolat závažné onemocnění u lidí, proti němuž není dostupná účinná profylaxe (očkování) ani léčení a práce s nimi je navíc spojena s vysokým rizikem rozšíření těchto onemocnění mimo pracoviště. Při tom se vzala do úvahy i skutečnost, že dochází, s výjimkou onemocnění svrabem, v České republice k trvalému snižování počtu profesionálních infekčních onemocnění. Pro názornost uvádím v tabulkách a grafu výskyt profesionálních infekčních onemocní v ČR a ve zdravotnictví od roku 1996 do roku 2006.

2) Pracoviště, která zpracovávají dál biologický materiál od pacinetů z infekčních pracovišť, jsou stále označena jako riziková s tabulemi „Pozor nebezpečí infekce“ atd. Pracovníci zde stále nosí osobní ochranné prac.pomůcky (cca 6 souprav oděvů, které se perou jako infeční prádlo) a musí dodržovat režim práce s infekcí. Když nebudou podle vaší vyhlášky tato pracoviště riziková není to luxus?

Na základě vyhodnocení zkušeností se zaváděním uvedeného předpisu do praxe zejména v resortu zdravotnictví, byl po dohodě s vedením Ministerstva práce a sociálních věcí vypracován návrh na úpravu § 6 odst. 2 písm. h), který se týká ztíženého pracovního prostředí při práci s biologickými činiteli. Návrh na novelu uvedeného ustanovení byl předán dne 28.2.2007 na Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Podle tohoto návrhu by se příplatky za ztížené pracovní prostředí vztahovaly také na činnosti spojené s vědomým záměrem vykonávat práce s biologickými činiteli skupiny 2 až 4 zařazenými podle zvláštního právního předpisu, u nichž je zaměstnavatel povinen zřídit kontrolované pásmo.

Tomuto vymezení odpovídají za běžných provozních podmínek zejména práce vykonávané na lůžkových i ambulantních odděleních pro léčení plicní tuberkulózy včetně multirezistentních forem tuberkulózy, včetně odborných léčebných ústavů pro léčbu TBC, lůžkových oddělení pro hospitalizaci a léčení infekčních onemocnění, oddělení patologické anatomie a soudního lékařství (pitevny), v laboratořích klinické mikrobiologie humánní i veterinární, včetně zvěřinců s experimentálně infikovanými zvířaty a doprava nemocných s infekčním onemocněním.

Pro úplnost uvádím, že zařazení pracoviště do kontrolovaného pásma je, ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) a § 24 odst. 5 nařízení vlády 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci v platném znění, povinností zaměstnavatele, do jehož kompetence přejde i návazné přiznání příplatků.

Ze zřízení kontrolovaného pásma vyplývá pro zaměstnavatele i pro zaměstnance řada opatření, která je nezbytné dodržovat a která představují určité omezení. Do kontrolovaného pásma je omezen vstup dalších osob, zaměstnavatel je povinen vést evidenci o zaměstnancích, o charakteru vykonávané práce, o účelu vstupu a době pobytu v kontrolovaném pásmu, počtu odpracovaných směn, provádět záznamy o mimořádných situacích a změnách údajů. Vstupovat do kontrolovaného pásma je možné jen s osobními ochrannými pracovním prostředky, které musí být uloženy na určeném místě, musí být prováděna jejich kontrola, čištění a desinfekce před každým použitím. V kontrolovaném pásmu je zakázáno jíst, pít a kouřit. Musí být zajištěno oddělené ukládání pracovního a občanského oděvu, sanitární zařízení musí být řešeno jako tzv. „hygienická smyčka“. Vstup do kontrolovaného pásma musí být označen značkou biologického rizika a nápisem „Kontrolované pásmo“. Rozsah opatření k ochraně zdraví při práci je obecně stanoven v §§ 24 až 26 nařízení vlády č.178/2001 Sb.

3) Prý opatření při zrušení rizikových příplatků a odebrání dodatkové dovolené přinese do státního rozpočtu 8 miliard Kč. K čemu se použijí?

K záležitostem týkajícím se státního rozpočtu nejsme kompetentní odpovídat.

4) Již v minulosti jsme přišli jako pracující ve vysoké infekci o výhodu po 20 letech práce: odchodu do důchodu v 55. letech zůstalo to jen horníkům a policistům, a také se to mělo promítnou pro zvýhodnění výše důchodu. Zbylo z toho něco nebo budete z uvedeného také něco iniciovat?

Jak vyplývá z výše uvedeného přehledu výskytu profesionálních infekčních onemocnění je možné hodnotit reálné riziko u pracovníků ve zdravotnictví vyjádřené výskytem těchto onemocnění např. u zaměstnanců biochemických laboratoří apod., jako velmi nízké za předpokladu, že jsou dodržována základní protiepidemická opatření a k pacientům nebo biologickému biologickému materiálu přistupováno vždy tak jako by se jednalo o zdroj infekce.

Je nutné také připomenout, že v průběhu posledních let se zavedením jednorázových pomůcek výrazně změnilo vybavení zdravotnických zařízení, tedy i laboratoří, technologie zpracování vzorků a se zavedením povinné profylaxe u některých druhů onemocnění, došlo k výraznému poklesu výskytu těchto onemocnění, zejména virové hepatitidy A a B.

Pokud jde o dodatkovou dovolenou, musíme konstatovat, že toto opatření nelze pokládat za preventivní opatření, ale o sociální benefit. Výjimkou jsou zaměstnání spojená s těžkou fyzickou prací nebo prací s psychickou zátěží, kde lze toto opatření odůvodnit požadavky na regeneraci organismu. Z tohoto pohledu nemá ustanovení § 215 odst. 2 písm. b), které se týká zaměstnanců, kteří konají práce zvlášť obtížné nebo zdraví škodlivé a jsou při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaveni přímému nebezpečí nákazy, a tuto práci vykonávají alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby, žádné opodstatnění. Obdobné je to i se zaměstnanci exponovanými ionizujícímu záření. Tato problematika však náleží do působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Dr. Lejnar, Brno

Praktičtí lékaři jsou na vymření, budete nějak měnit systém vzdělávání pro potenciální zájemce o tento obor? Budou nějaké změny, které by byly obratem k lepšímu a nalákaly by lékaře jít do toho? Děkuji.

Situace je v některých oborech skutečně kritická (v jiných naopak). Zdravotnictví je ve zvláštní situaci, která je odlišná od jiných resortů. MZ se účastní provádění vzdělávání a přitom tu za uplynulých patnáct let neexistuje žádná vazba na trh práce. Zjistili jsme, že ani MPSV nemá detailní evidenci trhu práce ve zdravotnictví. Takže pokud budete soustružník, který se má přeškolit na svářeče v situaci, kdy je svářečů na trhu nedostatek, stát vaši rekvalifikaci finančně podpoří. Ve zdravotnictví nikoliv, tam je nákladovou položkou toho, kdo o přeškolení stojí (lékař, ZZ…). Nové vedení MZ chce napříště průběžně analyzovat trh práce se zpětnou vazbou na vzdělávání. Změny ve vzdělávání se však v praxi, a tedy na pracovním trhu, projevují až s několikaletým zpožděním. A my začínáme prakticky z bodu 0.

Zatím bylo alespoň na vzdělávání praktiků uvolněno z MZ 10 miliónů korun a navrženo zkrácení doby vzdělávání. Pracuje se na zvýšení propustnosti jednotlivých oborů a zvýšení kompetence nelékařských oborů.

Jiřina Weisová

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jaké kroky podniknete pro to, aby zubaři nevypovídali nebo neprodlužovali smlouvy s pojišťovnami a my pacienti abychom nemuseli u zubaře platit vše v hotovosti a na rukumyslím tím základní ošetření, nadstandard samozřejmě nikoli. Vše je při starém, ačkoli v tisku toto proběhlo už před půl rokem s tím, že se to bude řešit (konkrétně MF dnes –regionální příloha Moravskoslezský kraj ze dne 2.9.2006 + stránky na internetu a určitě toho bylo více). Děkuji.

My jsme žádné řešení neslibovali. Za dostupnost zdravotní péče jsou odpovědné zdravotní pojišťovny. Obraťte se na ně a žádejte zajištění péče dle platných zákonů.

MUDr. Z. Němcová

Při uzavírání nových smluv s ambulantními specialisty se zdravotní pojišťovny odvolávají na jakousi statistiku, podle níž posuzují saturaci určitou zdravotní odborností v příslušném regionu. Zdroj těchto čísel ale žádná zdravotní pojišťovna neuvádí. Protože evidentně nejde o žádné tajné údaje, zajímalo by mne, odkud tato čísla zdravotní pojišťovny čerpají, z jakého jsou data a kde jsou přístupná pro lékařskou veřejnost. Děkuji.

Také by mne to zajímalo, zeptáme se pojišťovny.

MUDr. F. Hegar, praktický lékař, Lomnice nad Popelkou

Vážený pane Cikrte, žádám vás o vysvětlení postoje ministerstva zdravotnictví v souvislosti s možným přechodem k nákupu zdravotní péče za předem stanovené částky a eventuálně jejich plné nepokrytí zdravotním pojištěním.

Vážený pane doktore, nerozumím tomu, proč by měla být zdravotní péče nakupována za předem stanovené částky. Pokud jednou bude tento nákup skutečně fungovat, bude naopak založen na soutěži cen (a kvality samozřejmě). Zákony budou občanům zajišťovat rozsah a dostupnost péče, která je vždy pokryta ze zdravotního pojištění. Protože se však jedná o poměrně komplikovanou problematiku, v níž rozhodně nejsem odborník a které se povedou ještě dlouhé a zajímavé diskuse, dovolím si Vás odkázat na sledování www stránek MZ. Hodláme je zásadně předělat a postupně na nich zveřejňovat detaily chystané reformy zdravotnictví. Konkrétní podobu tato reforma získává prostřednictvím návrhů jednotlivých zákonů. První kroky směrem k nakupování zdravotní péče lze očekávat v roce 2008 (klíčový je v tomto směru zákon o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997, respektive jeho chystané novelizace).

MUDr. Bakala

Vážený pane ministře, pracuje se též na problému stejných plateb za srovnatelné výkony v různých ZZ. Bude tedy platba za např appendectomii stejná v Motole, ve Zlínské nemocnici či ve Vsetině nebo v Táboře? Proč jsou platby v různých krají na pojištěnce VZP různé, osobně se cítím diskriminován. Výdaje VZP na jednoho pojištěnce 15 405 Kč - Praha, 11 670 Kč - Zlínský kraj (zdroj: http://www.ihned.cz/1-10072040-14358950-002000_d-d1). Vím, že část odpovědi bude, že se v centrech dělají složité výkony. Ano, s tím souhlasím, ale 80 % výkonů i těchto center jsou výkony obecné dělající se v celé republice. Pokud jsem dobře rozuměl některý Vašim budoucím krokům - při posílení úlohy ZP ve smyslu, že budou nakupovat služby, tedy lékařské výkony, od poskytovatelů, v tom případě kvalitní a ekonomicky nejvýhodnější, mnou popisovaný problém by vymizel. Myslíte si, pane ministře, že ustojíte lobbystické tlaky velký nemocnic, které by se při této změně musely chovat velmi ekonomicky a racionálně?

Vážený pane doktore, věřím, že při své činorodosti budete mít příležitost se optat přímo pana ministra. Zatím jenom můj stručný souhrn toho, co od něj vím. Současné rozdíly v platbách za srovnatelné výkony v různých ZZ jsou umělé, nebo chcete-li patologické. Vlastně jsou dány rozhodnutím ministerstva a vyhláškami.

Jinak ale by takové platby měly být rozdílné, pokud se máme pohybovat na zdravém, i když regulovaném trhu zdravotních služeb. Jenom o nich bude rozhodovat kvalita a poptávka. Nesmíme zapomínat ani na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ten by měl dohodu o stejných cenách všude v republice postihovat.

Myslím si osobně, že by například appendectomie neměla mít „pražskou“ přirážku. To, že je zároveň předmětem výuky, nemění podstatu výkonu.

STARŠÍ DOTAZY

MUDr. Tomáš Rozsíval

Vážený pane Cikrte, nejprve osobní pozdravy. Můžete, prosím vyjmenovat konkrétně, jaké novely legislativních norem obecně bude vaše ministerstvo předkládat do Parlamentu a v jaké fázi jednání právě jsou? Máte v úmyslu novelizovat tzv. Rathovy vyhlášky č. 550 a 101/2006 Sb? Hodláte nějakým způsobem autonomizovat zdravotní pojišťovny, čili zrušit

státní dozor pomocí správních rad? Jak je možné, že si zdravotní pojišťovna de facto každá dělá co chce a přitom je to stát, který je zodpovědný za zdravotní politiku (vytváří legislativní rámec tedy i zákony jimiž se musejí ZP řídit)? ZP se poté odvolávají na direkce ministerstva zdravotnictví a vy tvrdíte, že na ně nemáte žádnou páku. Je to jaksi v rozporu. Nebo se mýlím? Děkuji vám a přeji hezký den.

Vážený pane doktore, děkuji za pozdrav, který opětuji. Omlouvám se, ale novely legislativních norem vám nevyjmenuji z jednoduchého důvodu: v úterý 27. února pan ministr osobně seznámí veřejnost na tiskové konferenci se svým legislativním plánem na nejbližší dva roky. Plán bude obsahovat zhruba desítku zákonů první etapy reformy, kterou také někdy nazýváme reformou institucí. Každý zákon má svůj přípravný tým, který garantuje vždy jeden z náměstků ministra. Pokud si vzpomínám, nikdy se takto „manažersky“ na ministerstvu nepostupovalo. Doufám, že až se postupně širší odborná veřejnost seznámí s tím, co hodlá ministr Julínek a jeho tým v nejbližších dvou až třech letech udělat, snad konečně uvěří, že přichází skutečná změna. A to nemluvím o další fázi reformy, která se týká financování a která je plánována na několik dalších let. Všechny podklady k tiskové konferenci najdete na webových stránkách www.mzcr.cz.

Rathovy vyhlášky zpětně novelizovat nejde. Ministr Julínek vydal vyhlášky o úhradách i rámcových smlouvách tak, jak mu ukládá zákon. Legislativní rada vlády je schválila. V maximální možné míře byly ve vyhláškách respektovány dohody právoplatných zástupců jednotlivých segmentů.

Více v daném právním prostředí nebylo možné udělat. MZ hodlá předložit zákony, které změní postavení zdravotních pojišťoven i jejich řízení. Také role státu ve vztahu k pojišťovnám se změní, proto chceme ustanovit regulátora, který by nad zdravotními pojišťovnami dohlížel. Současná legislativa je nekvalitní a správní rady jsou často jediným nástrojem pro prosazování efektivity činnosti zdravotních pojišťoven. Ve chvíli, kdy bude ve zdravotním pojištění fungovat podobný úřad jako je Národní banka ve světě financí, mohou se zástupci státu v klidu přesunout do dozorčích rad.

Nemyslím si, že by si pojišťovny dělaly „každá co chce“, spíše je tomu naopak. Stát jim proto musí vytvořit podmínky pro nákup péče, ale také je obtěžkat odpovědností za její dostupnost a kvalitu, samozřejmě prostřednictvím zákonů. Pak už se nebudeme jeden na druhého vymlouvat. Dovolím se však ještě jednu doušku – ministerstvo nedává pojišťovnám žádné direktivy, ty časy, kdy na pracovníky řval jistý nevychovaný náměstek, jsou už opravdu pryč. Přeji vše dobré.

Ing.Pavel Barták, Rokytnice n/Rok.

Jaká je perspektiva osobních účtů pojištěnců? Jak se projeví solidarita zdravých s nemocnými, bohatých s „chudými“ (například pojištěnci, za které platí zdravotní pojištění stát)?

Mám za to, že zdravotnictví by mělo řešit především solidaritu zdravých s nemocnými, pokud vůbec se budeme držet tohoto zavádějícího termínu. To si překládám tak, že bychom měli vydávat veřejné peníze zejména na léčbu nemocí, které se nevyskytují v populaci rovnoměrně a/nebo jejichž léčba je drahá. Solidarita bohatých s chudými by měla být záležitostí sociální sféry. Samozřejmě se obě překrývají, ale ta první je pro reformu zdravotnictví určující. Uvedu to na příkladu léků. Jsem přesvědčen, že úplně každý lék by měl být zatížen alespoň malým doplatkem. Levné léky (řádově „dvacetikorunové“), které je možné vydávat bez předpisu, by neměly být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Pořád ještě nejsem u solidarity, ale u drobných výdajů běžné spotřeby (porovnejte cenu piva a cigaret – jedno nebo druhé si dopřává opravdu každý, má-li chuť). Naopak my všichni bychom měli ze svých odvodů přispívat na léky například „proti“ rakovině či diabetu (problém velké části populace) nebo „proti“ kupříkladu dědičné neuropatii Charcot-Marie-Tooth (postihuje 4 tisíce Čechů) – a to je ona solidarita zdravých s nemocnými u léků. Přístup typu – na úlevu při chřipce si platíme všichni a na rakovinu se solidarizujeme – je třeba doplnit o další pojistku, která ochrání zejména ty občany, kteří jsou polymorbidní a spolu s tím se jim kumulují i doplatky na léky. Také proto chce Tomáš Julínek zavést limit na doplatky na léky, toto opatření bude zároveň fungovat jako sociální klauzule, protože řada nemocných se díky vysokým doplatkům dostává do sociálních problémů. Kdo však je v sociálně obtížné situaci primárně z jiných důvodů než zdravotních, měl by být zachycen v sociální síti a jeho problémy by neměly být řešeny přes veřejné zdravotní pojištění.

Pokud jde o platbu za státní pojištěnce, osobně ji považujiv tom rozsahu do jakého nabobtnala u nás - za anomálii, která pokřivuje náš trh. Nejde ani tak o to, že by tyto peníze neměly do veřejného zdravotního pojištění přitéci, ale, že to jde v tak velké míře přes stát. Ostatně samo ministerstvo financí tuto platbu původně považovalo za dočasné opatření. Už se ovšem stalo a jde o významný zdroj příjmů veřejného zdravotního pojištění. Tlak ministra financí na šetření mandatorních výdajů otevírá diskusi dalšího vývoje platby za státní pojištěnce. Týká se ale spíše jejího zmrazení, než výrazného omezení.

Kohnová Ivana

Prosím o sdělení, jaké je řešení zajištění provozu v nemocnicích v souladu s novým zákoníkem práce, který platí od 1. 1. 2007. Dodnes je zákoník práce v mnoha nemocnicích porušován a ministerstvo se tváří, že problém nevidí. Nemělo by se už konečně konat?

MZ se netváří, že problém nevidí, ale ani tak, že by mělo po ruce kouzelnou formulku, kterou všechno šmahem vyřeší. Navíc ministerstvo neřídí nemocnice, konat musejí jejich ředitelé.

Na špatný zákoník neexistuje dobré řešení. O různých řešeních se dnes a denně dozvídáme z tisku – český člověk je vynalézavý.

Obecně ale zastáváme názor, že je třeba uvolnit pracovní trh ve zdravotnictví, který je příliš sešroubován mzdovými tabulkami a právními překážkami. Než se tak stane, podílí se MZ na přípravě novely zákoníku, která by například mohla zmocnit vládu pro úpravu pracovní doby ve zdravotnictví. V žádném případě nelze očekávat, že by se problémy se zákoníkem řešily dalším přílivem peněz do zdravotnictví. Finanční rovnováha v českém zdravotnictví je křehká, rozpočet napjatý a veřejné finance nemocné, budu-li parafrázovat klasika: zdroje tu nejsou.


|
DÁLE ČTĚTE:
Julínek: vyhlášku nelze změnit
Svaz pacientů: V ČR nejsou neúčinné léky
Stávkovat se má tehdy, když se ještě dá něco změnit
Ministr Julínek má výhrady k práci šéfa VZP Horáka
Co všechno se změní pro pacienty
Po shlédnutí nedělní diskuse se cítím jako invalida
Kalousek chce snížit platby pojišťovnám, Julínek je proti
|










Dr.Mareček

Praktičtí lékaři pro děti a dorost jsou na vymření, jak bylo mnohde psáno. Příčina je evidentně v tom, že se vlastně sami vyčlenili a byla vytvořena specializační způsobilost PDDL. Dětští lékaři z nemocnic se SZ pediatrie, s bohatými zkušenostmi z obvodů,odborných ambulancí, z nemocniční praxe vč JIP, ač je to absurdní, mají do privátní praxe dveře zavřeny. Hodlá odstranit MZ tento byrokratický nesmysl?

Problém nevidím v nedostatku dětských lékařů, ale v úbytku pojištěnců, které mají na starosti – tedy dětí. Ekonomicky je nesmyslné, aby se přidávaly peníze tam, kde ubývá péče. Je třeba, aby pojišťovny nastavily rozumnou velikost obvodů a stát pružnější právní prostředí. Nemyslíme si, že by šlo jednoduše přesunout nemocniční lékaře do privátní sféry. Klíč mimo jiné vidíme ve finanční podpoře vzdělávání, připravíme systémovou novelu zákona o vzdělávání a než se jej podaří prosadit, byly alespoň uvolněny peníze na atestace. Osobně považuji situaci dětských lékařů za nejobtížnější ze všech, právě kvůli některým specifikům této specializace. Jedině trpělivým vyjednáváním mohou dnes založit lepší budoucnost v dalších letech. Protesty za nerealistické požadavky mohou paradoxně jejich vyjednávací pozici ztížit.

Jiří Votýpka

Četl jsem zhruba před rokem zprávu z České tiskové kanceláře, která citovala výsledky rozsáhlé studie v USA. Výsledkem bylo zjištění, že osoba, která odchází do starobního důchodu po celoživotní práci v 55. letech má naději dožít se 85 let. Přitom osoba, která odchází do důchodu v 65. letech umírá do tří let. Máme nějaké výsledky v tomto směru u nás? Kolik procent mužů odcházejících do důchodu se dožije oněch 85 let?

Nebylo by dobré provést snížení věku odchodu do důchodu již z etických důvodů,abychom k nejpracovitější části národa nepřistopavali jako „k specializovaným klonům schopným „jen“pracovat“?

Pokud o výsledku nějaké studie přinese informaci tisková agentura, notabene česká, nevíme o její hodnověrnosti vůbec nic a je třeba se podívat jak zněl originál. Generalizace se mi zrovna v tomto případě zdá hodně ošidná. Demografický vývoj je ale neúprosný, neustále se ztenčuje procento těch, kteří jsou ekonomicky činní. Následky stárnutí populace dopadnou na zdravotnické systémy dokonce ještě dříve než na systémy důchodové. Věk odchodu do důchodu se bude zvyšovat, protože „etické“ (jak píšete) je především nezpůsobit ekonomický kolaps společnosti. Jako první by na něj doplatili senioři.

dr.Punčochář Miroslav

Dozvěděl jsem se, že 28.2.2007 v 15.00h bude mít pan ministr MUDr.Julínek přednášku v AVČR v ul. Politických vězňů 7 na téma reformy zdravotnictví. Je to pravda? Pokud ano, bude přednáška přístupná veřejnosti a za jakých podmínek? Napřkl. registrace apod.

Ano, je to pravda. Akce je otevřená (odborné) veřejnosti, bez registrace a bez poplatku. Přijďte, pane doktore, budete vítán.

Martin Zápalka, MUDr, PhD, Olomouc

Dovolím si položit stejnou otázku, kterou jsem mu poslal na www chat na idnes.cz před asi 14 dny. „Kolik by podle něj měla být průměrná hodinová mzda plně vzdělaného lékaře v oboru - s 12 lety praxe - prosím konkrétní částku?“ (jeho původní odpověď na idnes byla, jestli myslím kvalitního nebo nekvalitniho lékaře - což nepovažuji za odpověď - a pro mne svědčí o tom, že naprosto netuší - anebo nechce říct, jak jsou placeni (neplaceni) lékaři v této postkomunistické zemi).

K čemu Vám bude konkrétní částka? Porovnáte ji z nějakým průměrem v nějaké zemi, nebo ji vztáhnete k průměrné mzdě u nás, nebo ji prostě jenom posoudíte podle Vašich představ? Nemyslím to nijak zle, jenom tím chci říci, že jsem přesvědčen, že se hodinová mzda „plně vzdělaného“ lékaře (doufám, že to bude současně lékař kvalitní) bude zcela jistě zvyšovat, ale rozhodně ji nelze stanovovat centrálně. Nezlobte se, ale centrální plánování bych ponechal komunistickému zlořádu. Doufám, že v České republice budou mzdy v letech příštích určovat potřeby zaměstnavatele , který bude reagovat na prostředí v němž se pohybuje, čili na poptávku trhu – sice ve zdravotnictví regulovaného – ale zopakuji to znovu: trhu.

David Doležal

Vážený pane mluvčí. Již několikrát jsem zaznamenal ideu pana ministra, že lékaři by měli být placení podle toho, zda jsou kvalitní či nekvalitní. Jedinou racionální variantou jak toto uskutečnit, je úplně uvolnit trh ve zdravotnictví a nechat to na zákazníkovi - pacientovi. Kdo jiný by to totiž posuzoval… Pominu -li tento fakt, zajímalo by mne (protože je to jistě chválihodný záměr, neplatit lempla a do zlata zasadit borce), v čem je lékař tak vyjímečný, když pro jeho profesi je tento systém třeba. Proč není třeba u poslanců, senátorů, soudců či policistů?

Vážený pane Doležale. Profese, které uvádíte, úzce souvisejí s mocí – zákonodárnou, soudní a exekutivní – a proto bych je neporovnával s lékaři. Medicína není a neměla by nikdy být s mocí nijak propojena. Pokud se tak někdy v dějinách stalo, mělo to zrůdné důsledky. Lékař má mnohem větší potenciál svobody než poslanec, senátor, soudce či policista. A to píši s vědomím současných ekonomických problémů. Poslanec a senátor to „mají“ na čtyři roky a o tom, kdo je „lempl“ rozhodují voliči. Soudce má vysoký plat a jistotu dožití, ale musí žít s klapkami na očích, jinak se zpronevěří. Navíc nad ním dohlíží a jeho kariéru výhradně určují orgány soudcovské moci. Konečně policista je státní zaměstnanec. Které z uvedených profesí by chtěl do puntíku kopírovat lékař? Jaký prospěch by z toho měl pacient?

MUDr. Ing. Petr Bouzek

Vážený pane ministře, myslím si, že by žádný lékař v ČR neměl mít hrubý příjem pod 60 tisíc kč hrubé mzdy a žádný střední zdravotnický pracovník pod 20 000 Kč hrubé mzdy. Domnívám se, že společenské užitečnost, nutnost náročného a kontinuálního vzdělávání, odpovědnost, práce ve stresu a infekci takový plat plně opravňuje. Zdá se vám můj požadavek nemravný?

Protože byla tato otázka položena také mně, odpovím, ale opravdu jen za sebe. Možná máte celou tabulku dalších

„společensky užitečných“ profesí s nepodkročitelnou sumou hrubé mzdy, doufám, že jsou tam i mé oblíbené jako je učitel a hasič a doufám, že jste nezapomněl i na další zdravotnické pracovníky, třeba lékárníky. Pokud takovou tabulku nákladů máte, doufám, že jste ji doplnil i tabulkou zdrojů, bez toho to nemá smysl. Žijeme v nějakém ekonomickém prostředí, v nějakém čase od pádu komunismu a v zastaralém systému zdravotnictví. Nemohu v této souvislosti s Vámi souhlasit v používání tak silných termínu jako je (ne)mravnost. Rozhodně mi však nepřipadá správné garantovat každému lékaři hrubý příjem na 60 tisíc. Pokud jste to myslel jako vizi budoucího bohatého a velmi kvalitního českého zdravotnictví (tedy bez nutnosti někomu garantovat 60 tisíc, protože na ně snadno dosáhne), jsem zcela jistě pro, předpokládám, že by v něm ale část dnešních lékařů neuspěla a přišla by o práci.

(ivb), www.Zdravi.Euro.cz





  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?