Všem se stává, že si nejsme jisti tím, co chceme, že při střetnutí s rozhodnějším protějškem ustupujeme a přijímáme řešení pro nás nevýhodná, ztrátová a někdy ponižující. Asertivní člověk nemá být agresivní, nemá přehlížet druhé , provokovat a napadat. Nemá vyvolávat hněv a opovržení, dostávat se do společenské izolace.
Má sledovat svůj záměr až do konce, a v případě, že narazí na překážku -nekapitulovat. Musíme brát ohled na práva jiných lidí a naučit se přijímat kompromis.
Při výuce se používají modelové situace a praktické ukázky. Nejpopulárnější je technika „pokažená deska“. Klienti se učí opakovat svá přání jako gramofonová deska bez ohledu na reakce svého protějšku. Dále se trénuje ve zvládání kritiky, odmítání požadavků, vyjadřování nepříjemných emocí a příjemných pocitů. Asertivita se dá začlenit téměř do jakéhokoli režimového léčebného systému skupinové psychoterapie.
Deset asertivních práv
1. Mám právo posuzovat své vlastní chování, myšlenky a pocity a být si za ně a za jejich důsledky sám zodpovědný. 2. Mám právo nenabízet žádné výmluvy, vysvětlení ani omluvy svého chování. 3. Mám právo posoudit, zda a nakolik jsem zodpovědný za řešení problémů druhých lidí. 4. Mám právo změnit svůj názor. 5. Mám právo dělat chyby a být za ně zodpovědný. 6. Mám právo říci: „já nevím“. 7. Mám právo být nezávislý na dobré vůli druhých lidí. 8. Mám právo dělat nelogická rozhodnutí. 9. Mám právo říci: „já nerozumím“. 10. Mám právo říci: „je mi to jedno“.
Manipulace
Dostáváme se do situací, kdy jsou naše práva v konfl iktu s právy druhého člověka. Nejrozšířenější formou našeho verbálního chování během konfl iktu jsou manipulace. Téměř všichni jich používáme nespočetně mnoho. Uvádím tři hlavní typy:
* Manipulace, jež v příjemci mají vzbudit pocit ignoranta, nejedná se o informaci ani o rozkaz, je to zevšeobecňující a komentující sdělení. Například: „Všichni chodí do práce včas.“ „Ostatní mohou mít své věci v pořádku“.
* Manipulace vyvolávající úzkost v příjemci působí jako vyhrůžka. Například: „Možná by to měl vědět tvůj nadřízený“. „Nevím, co by na to řekla tvoje matka“.
* Manipulace vyvolávající pocit viny, jde o nepřímou formulaci, z níž vyplývá, že příjemce manipulace je viník. Například: „To jsem si o tobě nemyslel“. „Tohle bych od tebe nečekal“.
Styl manipulace souvisí s typem osobnosti
* Diktátor - šéf nebo otec, jehož „řekl jsem“ má váhu. Odvolává se na tradice a autority. * Chudáček - rád by, ale nejde mu to. Zdůrazňuje své handicapy, je pohodlný. * Počtář - spočítá si, co je pro něj v dané situaci nejvýhodnější. Dobře si pamatuje hříchy druhých, pro něj užitečných lidí. * Břečťan - visí na druhých, parazituje na silnějších jedincích. Předstírá neschopnost stát na vlastních nohou. * Drsňák - okolí „překřičí“, má patent na rozum. * Obětavec - nechce nic pro sebe, jen pro dobro druhých, obětuje se. * Poslední spravedlivý - neustále kontroluje, kritizuje, vyvolává pocity nedostatečnosti, vyvolává pocit viny, sám je bez chyb. * Táta/máma - své děti „chrání“ a jedná za ně. * Mafián - „jsem tvá ochrana“, udělám pro tebe vše, ale nesmíš dělat nic s čím nesouhlasím, jinak tě smetu.
Charakteristika asertivního jedince
Rodiče jsou asertivní, učí potomka upřímnosti a odpovědnosti pomocí osobního příkladu, učí ho i hrdosti a úctě k druhým lidem. Svá předsevzetí se snaží realizovat. K řešení problémů přistupuje konstruktivně, nevzdává se a odolává překážkám. Svých práv a cílů se nevzdává, respektuje i práva druhých lidí, obvykle svých cílů dosahuje. Zásadně se rozhoduje a hodnotí jen sám sebe. Neverbální chování - partnerovi se dívá na tvář či do očí. Jeho odpovědi jsou načasované a plynulé, používá vřelý tón hlasu. Gesta ladí s tvrzením, je klidný, mimika tváře je uvolněná.
Sociální chování - formuluje věty s „já“, „mě“. Trvá si na svém a chce-li, nabízí kompromis. Svým chováním si vynutí respekt druhých. Chová se přímo a přátelsky vůči druhým lidem. Je společenský, má opravdové přátele, umí si je udržet bez zbytečných ústupků. Reakce na konflikt - před řešením konfl iktu si zhodnotí své schopnosti, k řešení přistupuje klidně, nevzdává se. Neodkládá řešení a postupuje bez zbytečných emocí. Na výzvu odpovídá okamžitě a neváhá vyjádřit svůj nesouhlas, své řešení předkládá ochotně druhým, je na ně hrdý. Konfl iktní situaci se umí okamžitě přizpůsobit, při nátlaku trvá, bez ironie, na svém rozhodnutí. Vlastní hodnocení klade před hodnocení druhých, protože nemá obavy z jejich využívání, umí je upřímně respektovat, dokáže i konfl iktní situaci využít ke sblížení.
Asertivní přijímání kritiky
Nejprve musíme rozlišit, o jaký typ kritiky jde, pak teprve volíme způsob jejího přijetí. Hlavní typy kritiky:
* kritika v zásadě pravdivá, oprávněná * kritika pravdivá, avšak podaná nevhodným způsobem * kritika nepravdivá* kritika shazující, útočná
Příjem pravdivé kritiky
Asertivita nám dovoluje se neomlouvat. 1. Informujeme partnera o svých pocitech. Příklad: „cítím se…“, „mrzí mne.., „není mi příjemné…“. 2. Následuje naše pohnutka, v ní informuji partnera, co chci, nebo nechci udělat. Příklad: „Chtěla bych…“, „Nejraději bych udělala…“. 3. Konečné rozhodnutí. Příklad: „udělám…“, „Nemíním s tím nic dělat…“.
Příjem pravdivé kritiky nevhodně podané
Zaměříme se na vyjádření našich nepříjemných pocitů a řešení sporné situace odsuneme. 1. Odsun - příklad: „Teď neposlouchám, co mi říkáš, je mi jedno, jak to je“. 2. Emoce - příklad: „Štve mě způsob, jakým mi to sděluješ“. 3. Dohoda, nabídka - příklad: „Pokud se rozhodneš mi to říct pro mne přijatelným způsobem, pak o tom můžeme hovořit“.
Příjem nepravdivé kritiky
1. Partnera informujeme o našem názoru. Příklad: „S tímto názorem nesouhlasím.“ „Myslím si, že je to jinak.“ 2. Vyjádříme vlastní pocity -příklad: „Štve mě, že si to myslíš…“, „Překvapuje mě, co si myslíš…“. 3. Žádáme informace k upřesnění -příklad: „Nerozumím tomu, můžeš mi to víc objasnit?“ „Zajímalo by mě, odkud tyto informace máš…“. 4. Můžeme navrhnout řešení -příklad: „Tak jsem o tom přemýšlel, můžeme si o tom popovídat…“.
Příjem shazující, útočné kritiky
1. Refl exe - zrcadlíme, popisujeme, co na partnerovi vidíme, jak se chová. Příklad: „Vidím, jsi velmi rozčílený, úplně tě to vytočilo…“ „Připadáš mi nervózní…“ „Hodně se teď vztekáš, křičíš na mne…“ 2. Emoce - sdělíme pocity, které v nás vyvolal. 3. Odsun - příklad: „Neznamená to, že se s tebou bavit nechci. Za těchto podmínek je to však pro mne nepřijatelné“.
Můžeme ale i odejít od rozhovoru. Tuto techniku používáme při velké agresi partnera, v okamžiku, kdy se nám od partnera dostává urážek a hrubých výrazů.
O autorovi: Milena Daňková, Chirurgie, Baťova nemocnice Zlín (milenadankova@centrum.cz)