Soud rozhodl, že asistovaná sebevražda není trestně postihnutelná, pokud jsou splněny určité podmínky. Mezi ně patří "osvícený souhlas" dané osoby, hluboké utišení bolesti, kontrola úřadů veřejného zdraví a souhlasné vyjádření etické komise.
Ústavní soudci posuzovali případ Cappata, činitele Radikální strany, která je historicky nakloněna potratům a eutanázii. Ten v roce 2017 pomohl ve Švýcarsku se sebevraždou Fabianovi Antonianimu, známému jako DJ Fabo, který zůstal po autonehodě slepý a nemohl pohnout žádnou z končetin.
"Cítím se, jako bych byl v kleci. Chci mít možnost rozhodnout se zemřít, aniž bych trpěl," napsal v otevřeném dopise Antoniani italskému prezidentovi Sergiovi Mattarellovi před tím, než požádal Cappata, aby ho odvezl do Švýcarska.
Capatto se po Antonianiově smrti sám úřadům přiznal. Tento svůj krok označil za akt občanské neposlušnosti a chtěl jím zahájit debatu o asistované sebevraždě v Itálii. Upozorňoval na to, že je dostupná pouze těm občanům, kteří jsou fyzicky a finančně schopni o ni žádat ve Švýcarsku.
V silně katolické Itálii zákon zakazuje eutanazii a trestá "podněcování či pomoc se sebevraždou" pěti až 12letým vězením. O asistované sebevraždě však přímo nehovoří. Soud v Miláně, který Cappatův případ projednává, požádal loni v říjnu ústavní soud o vyjasnění platného práva.
Ústavní soud se ihned nevyjádřil, ale rozhodl se dát italskému parlamentu rok na to, aby zalepil mezeru v zákonech. Jelikož se však za tu dobu parlament v této otázce nijak nerozhodl, soud se znovu sešel a ve středu oznámil své rozhodnutí.
Rozdíl mezi asistovanou sebevraždou a eutanazií je v tom, že při eutanazii vykonává akt usmrcení napomáhající osoba, zatímco při asistované sebevraždě sebevrah sám. Asistující osoba mu k tomu jen poskytne prostředky.