Podle jejího prezidenta Franka Ulricha Montgomeryho se tím zvýší počet případů tiše tolerované asistované sebevraždy z nezištných důvodů, což není dosud zákony řešeno. Rozpory existují i ve vládě a také na úrovni parlamentu. Zatímco ministr zdravotnictví (křesťansko-demokratická unie) by nejraději volil absolutní zákaz jakékoli formy asistované sebevraždy (resp. usmrcení na žádost), sociální demokracie, která vnímá, že zřejmě většina německého obyvatelstva se začala přiklánět k toleranci vůči asistované sebevraždě, chce první změny v zákoně formulovat jen proti „komerčním subjektům“ pohybujícím se v této oblasti.
Montgomery má ovšem protiargument: Na konci všeho – pokud by se cesta k asistované sebevraždě ještě více prolomila – bude lékař účtovat výkon. „Bylo by falešné tvrdit, že půjde o pomoc při sebevraždě, ve skutečnosti to bude usmrcení na žádost.“ Montgomery trvá na tom, že i když trestní zákoník nebude jednoznačně postihovat „pomoc při sebevraždě z nezištných důvodů“, stavovské právo i nadále vylučuje účast lékařů na těchto činech.
Ovšem Berliner Zeitung 15. srpna zveřejnil, že jednotlivé zemské pobočky lékařské komory ve vlastních stavovských předpisech nezvolily vždy jednotnou formulaci k této oblasti, takže patrně není možné vždy zajistit sankcionování lékaře, který by žádosti pacienta o urychlení smrti vyhověl. Navíc došlo k precedentnímu případu, kdy se komora sice pokusila potrestat lékaře za to, že přání pacienta zemřít rychleji vyhověl, avšak soud od jeho potrestání upustil.
Na to ostatně různí diskutéři upozorňují: pokud zákony dostatečně neprecizují podrobnosti kolem tolerované či zakazované sebevraždy, vždy zůstanou nějaké skuliny, o nichž pak jednotliví soudci budou rozhodovat rozdílně. Aktivní eutanázie (usmrcení rukou druhého) zatím v Německu nepřichází v úvahu, diskuse se týká výlučně sebevraždy, kdy je člověk schopen uspíšit svou smrt vlastní rukou, pouze k tomu potřebuje mj. poskytnout příslušný přípravek.
Lékařská komora i ministerstvo spravedlnosti poukazují na to, že tato oblast má různé další souvislosti. Justice chce např. také prosadit, aby v určitých situacích nebyl trestný rodinný příslušník. Dnes by manžel vezoucí svou umírající ženu k organizaci zajišťující asistovanou sebevraždu mohl být zažalován. Do budoucna by měla být trestána jen dotyčná organizace, pokud si vydělává peníze „zprostředkováním smrti“, zatímco manžel pacientky už nikoliv.
Berliner Zeitung zkoumal mezi členy Spolkového sněmu názory jednotlivých politických subjektů. Ty uvádějí, že daly zákonodárcům svobodu v hlasování podle jejich svědomí. Očekávají, že diskuse „bude obtížná“, v každé straně prý existuje naprostá tříšť názorů – od záměru asistovanou sebevraždu striktně zakázat přes „poloviční“ řešení až po absolutní uvolnění v této oblasti. Někteří chtějí prosadit právo lékaře ve výjimečných případech vyhovět žádosti umírajícího o uspíšení smrti, jiní poukazují na to, že trestní či jiný zákon na státní úrovni by byl nadřazen stavovským předpisům (anuloval by je, čemuž ovšem odporuje komora). Každopádně si zákonodárci hodlají „dát načas“ – k hlasování dojde patrně až v příštím roce.