SYDNEY -
K tomuto účelu se používají speciálně vyšlechtěné, sterilní larvy. Možnost jejich nasazení má význam především pro pacienty trpící cukrovkou a kardiovaskulárními nebo plicními chorobami, pro něž časté operace představují dodatečné nebezpečí.
„Larvy mohou podávat lepší výkon, protože chirurgové se mohou spoléhat na jejich oči, když jde o odstranění odumřelé tkáně,“ uvedl Cham ve studii. Larvy podle něj požírají pouze mrtvou tkáň a mohou prý dokonce zastavit sněť.
„Larvová terapie“ se vyznačuje tím, že nezatěžuje ani tak pacienty, kteří nic nevidí a cítí jen lehké šimrání, jako spíš personál, který se na to alespoň občas musí dívat. Tato terapie není zcela nová.
Hojně se používala již ve dvacátých a třicátých letech minulého století při ošetřování infikovaných ran, především u pacientů trpících hnisavým zánětem
kostí, nebo tuberkulózou kostí. Pak tato terapie ustoupila do pozadí v důsledku rozšíření antibiotik.
V posledních letech ovšem takzvaná biochirurgie zažívá znovu rozmach. V odborné literatuře z posledních let se uvádí, že nasazení larev bývá obzvláště úspěšné u infikovaných ran měkkých částí, u komplikovaných zlomenin, u takzvané diabetické nohy, což je označení zahrnující celou škálu postižení - od rizikových faktorů až po sněť, a u bércových vředů.
Při biochirurgii se používají larvy much rodu Calliphorina, které jsou dlouhé jeden až dva milimetry. Uvádí se, že 200 larev stráví denně až 15 gramů odumřelé tkáně.
ČTK